Ničí facebook tradiční média? A jak z toho ven?
Jidřicha Šídla sleduju rád. Je pohotový, vtipný a řekl bych, že vždy bral svou novinářskou profesi jako poslání a vážně. Jeho přednáška o vlivu facebooku, jako nejrozšířenější sociální sítě na postavení tradičních médií, kterou si zde dovolím sdílet, je opravdu alarmující a varující zároveň.
Facebook a jakýkoliv sdílený obsah na něm dnes nahrazuje pro mnoho lidí klasická média: tištěná, televizní, rozhlasová, ale i internetová, která se dala považovat za relevantní zdroj informací. Což se často o sdíleném obsahu na facebooku říci nedá. Facebook může být sice skvělou komunitní platformou, praktickým nástrojem pro virtuální setkávání se a komunikaci, nosičem zajímavých pohledů na svět ale současně i zcela jasně cíleným marketingovým nástrojem, nebo i žumpou toho nejpokleslejšího v nás.
Dnešní média se stávají spíše hlásnou troubou zájmů jejich vlastníků. Často přinášejí zcela podružná a neškodná témata a jsou spíše nosičem inzerce, než poctivé žurnalistiky vyváženého zpravodajství anebo vyargumentovaného jasného postoje a názoru novináře. Najít kvalitní a objektivní noviny, web, rozhlasovou či TV stanici není úplně jednoduché, ale ne nemožné.
Dnešním zdrojem informací pro mnoho z nás – konzumentů informací se ale bohužel často stávají pochybné „zpravodajské weby“, které produkují hoaxy (lživé či zavádějící informace) nebo jejich redaktoři, jež mají vysokou míru autocenzury a servility vůči svému oligarchovi (rozuměj majiteli mediálním domů). A tyto „zaručené zprávy“ se šíří rychlostí světla a ovlivňují veřejný prostor.
Najít si dnes skutečně relevantní informace z důvěryhodného zdroje není tak úplně jednoduché. Záplava blbostí, polopravd, poplašných zpráv či hoaxů se na nás nezadržitelně valí každým dnem jako lavina a my nemáme moc šancí tomuto vlivu uniknout, natož být vždy duchapřítomní a zdravě kritičtí k obsahu, který nám přistane „na zdi“ od našich přátel a známých, kterým do velké míry přece důvěřujeme. Rozlišovací schopnost balastu a propagandy od skutečně relevantního obsahu tak mnohdy mizí.
Čas, který ale věnujeme spolehlivému a důvěryhodnému zdrojování – více infokanálů k jedné věci a třídění informací, které vychází z ověřitelných údajů a pramenů, se dle mého rozhodně vyplatí. Tím, že vstupujeme na sociální sítě, vstupujeme do virtuálního, nicméně veřejného prostoru, který ovlivňujeme, ať si to připustíme nebo ne, utváříme a měníme. Pocit jisté zodpovědnosti za to, že se stáváme sami jakýmisi vysílači informací, bychom proto měli mít na paměti. Podobně jako tomu bývalo a věřím, že tu a tam ještě je u řady novinářů.
Diskuze k článku 
Také se říkalo, že v dnešní překotně se měnící době nových informačních a komunikačních technologií zaniknou v našem digitálním světě divadla, kina, knihy, časopisy, rozhlas, televize a nakonec i stolní počítače. Lidé také už dávno neměli chodit pěšky, natož pak jezdit na kole.
Jen ten nástup umělé inteligence mě poněkud znervózňuje. Nejspíš časem přestaneme držet krok. Spoléhat se na internet nepostačí. V každém případě vyvěšovat a pálit trenýrky jako projev hlubokomyslnosti budeme moci i nadále. Vydržely nástup slipů, a ani ta tanga je zatím neohrozila…