Město nemá na údržbu?
Naši předci nám tu zanechali krásnou lávku, a díky pejskařům, a nejen jim, ale i vlivem počasí nám rezne (spadne do Otavy). Tento typ lávky se musí neustále čistit a natírat rok co rok v místech, kde dojde k poškození laku (barvy), což ovšem nikdo nedělá.
Nevím, proč město staví novou lávku, když se neumí postarat o staré věci. Postavím novou, až když mám dobře udržovanou starou. Dotace nejsou žádná dobrá věc – staví se něco, co by se bez nich nikdy nepostavilo. Stále se to ale dá opravit i výměnou některých dílů. Nejvíce se obávám toho, že někdo přijde a řekne, že to nejde, postavíme novou, budou na to dotace. Chci město, které bude dýchat historií, čisté a uklizené, a ne žádné smart city! S chytrými popelnicemi, lavičkami nebo s čímkoliv jiným (čili s nesmysly).
KAREL PIXA
VYŠLO V TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ Č. 12/2018
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Kdoví, jak to všechno je s tou údržbou. Odborník to ví bezesporu, neodborník se může jen dohadovat.
To byla bezbarierová lávka na sidlišti Jih přes třídu Přátelství k mateřské škole. Musela být zbourána. Vedle nového krytého schodiště si rodiče s kočárky v průběhu let vyšlapali serpentýnu. Pak venkovní bazén v plaveckém areálu. Když se už konečně, počasí nepočasí, přešlo na letní provoz, býval obležen skotačící mládeží. I bez vodních atrakcí. Dnes je z něj oplocená a prázdná silážní jáma. Pak se prý ze dne na den do havarního stavu dostala střecha letního kina. Dnes už je zřejmě jen otázkou času, než se na lávce přes městský ostrov někdo zraní. Ty fošny pod cyklisty rachtají už řádku let. A teď už i pod chodci. Lidé s hlasem rozhodným tudy zřejmě nechodí.
Možná je ale ten bezúdržbový provoz údržbu žádajích zařízení nějaký trend moderní doby. Jestli se to třeba nepřeneslo z partnerských vztahů. Stávající partner se ještě nějaký čas nechá dosloužit, než se vymění za novější model. Nebo tak nějak podobně.
Chtěla bych mít radost z toho, že je čím dál víc obyvatel města, kterým není lhostejno, kde žijí, jak město vypadá a nebojí se na to pozornit.
Místo radosti mám smíšené pocity, a drobet převažují obavy, že je to pořád málo na to, aby se tyhle základy pro spokojený život ve městě pevně zakořenily právě v lidech, kteří po nějaký čas mohou prostřednictvím zastoupení nás všech ovlivňovat dění ve městě z pozic zastupitelů.
Taková lávka, bazén, střecha, nadchod, chodník nebo budova totiž nezchátrají ze dne na den, to znamená, že se můžeme podívat hlouběji zpět do historie, kdo všechno se na tu běžnou údržbu majetku, s odkazem na roli řádného hospodáře, v průběhu let vykašlal, a směle sem již můžeme zahrnout i naše dosluhující zastupitele, protože až se historie zeptá, budou těžko hledat vysvětlení, proč s tím oni nic nedělali. Ačkoliv, pohled do historie ukazuje, že se ve vedení města některá jména opakují, takže se nabízí se ptát těch, co na radnici tráví již nějaký ten rok. Vy tohle nevidíte, nebo přehlížíte?
Podobnost se vztahy mezi partnery a výměnou starého za nové je asi na místě, jenže většina odstavených partnerů si tou výměnou nakonec může polešit, když budou chtít samozřejmě, ale zbouraná lávka nebo střecha, ty jsou již definitivně zničené, a navíc se nemohou ani bránit. To za ně můžeme udělat my.