Písecký svět

„Náš první prezident napsal: Ježíš, nikoliv Caesar. Navazoval  tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět ožila. Troufám si říct, že snad dokonce máme možnost šířit ji dál a vnést do evropské  i  světové politiky nový prvek.  Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozuměmí, síla ducha a myšlenky. Toto záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek světové politice“.  Václav  Havel, 1.1.1990

Ti, kteří mu nesahají ani po kotníky

Přede dveřmi je 25.výročí  listopadových událostí a česká politická scéna nechává o sobě výrazně vědět, ovšem v duchu jí vlastní.  Předseda komunistů Vojtěch Filip si „vyrazil na pracovní výletek“ do Ruska, za jakých okolností a jakým způsobem, ho evidentně nevyvádí z míry. Oficiální návštěva Číny  našeho současného prezidenta, s jeho prapodivnými výroky (a nebylo to poprvé), které staví naši zemi do mírně řečeno trapné situace ve věci zahraniční politiky, která byla od roku 1989 budována jako politika otevřená světu a postavená na základech  lidské vzájemné svobody a tolerance, a v neposlední řadě opět výroky současného prezidenta, ale i minulého přezidenta k osobě Václava Havla, dávají  nelichotivou zprávu světu (a ten si toho velmi pozorně všímá), o stavu této země, jak politická  kultura už v Čechách klesla na samé dno.

Ten, který oběma jmenovaným politikům otevřel dveře a kteří se díky jemu a vlastně po jeho zádech dostali  během svých  kariér do vytoužených politických  pozic, se nestydí  vyjadřovat o Václavu Havlovi tak, jak se právě v těchto dnech dozvídáme. Václav Klaus nazývá Václava Havla reformním komunistou, ostatně v uplynulém čase se o již zemřelém prezidentovi několikrát vyjádřil ve velmi nechutných souvislostech, až překvapivě vzhledem ke své bývalé pozici politika a rovněž bývalého prezidenta. Je zřetelně patrné, že Václav Klaus těžce nese svůj odchod ze špičkového politického postu, jeho samolibé ego zřetelně tuší, že zájem o něho  výrazně opadl a se žárlivostí sobě vlastní nemůže strávit neutuchající zájem o poselství a stopu, kterou v této zemi, ale i ve světě Václav Havel zanechal.

V minulých dnech jeden novinář napsal: Pan prezident Miloš Zeman si myslí, že když se posadí pod portrét Tomáše G. Masaryka, je Masaryk. Poslední „Hovory z Lán“, tomu věru neodpovídají.  Po Václavu Havlovi nastolit stejně kvalitní úroveň takového rozhovoru je zcela nemožné, a tak se současný pan prezident rozhodl pro variantu sobě vlastní. Co dodat. Ostuda velkého formátu a Miloš Zeman si myslí, že takovými výroky oslní. Jak koho. Hluboce se stydím za oba politiky a napadá mne jediné slovo – defenestrace.

Miloš Zeman i Václav Klaus jsou učebnicovým příkladem mužské ješitnosti a samolibosti,  hraničící  až s psychopatickými symptomy.  Nejenom jejich výroky, ale i Jejich řeč těla, aniž si to uvědomují, mluví sama za sebe.  Povýšené vystupování, samolibé úsměvy, nadřazené chování s vlastním neotřesitelným  přesvědčením, že oni mají vždycky pravdu, nikdy o sobě nepochybují, oni patří na piedestal. (Když pomineme, že někdy i ta stabilita díky alkoholu jednoho z nich je mnohdy vratká).

Ve Washingtonu, sněmovně reprezentantů amerického  Kongresu, budou u příležitosti 25. výročí listopadových událostí v České republice, slavnostně instalovat bustu  prezidenta Václava Havla. V sále Staré sněmovny – National  Statutary Hall – zaujme busta Václava Havla své místo vedle takových osobností, jako byli Winston Churchill, Abraham Lincoln, Martin Luther King jr., Raoul Valtenberg, nebo Sojourner Truthová.

Na evropském kontinentě u příležitosti 25. výročí l se v Oxfordu uskuteční slavnostní odhalení Lavičky Václava Havla. Organizárorem této události je podnikatel Luděk Sekyra. Zároveň bude otevřen Sekyra House v Harris Menchester College s přednáškou držitele Templetonovy ceny Tomáše Halíka a oficiální křest životopisu prvního českého prezidenta, z pera jeho přítele, mluvčího a současného velvyslance ČR ve Velké Británii Michaela Žantovského.

Svět si Václava Havla stále váží. „Jako politik, a především jako člověk, nám zanechal  výjimečné morální a intelektuální dědictví. Byl jednou ze symbolických postav 20. století a jeho práce v oblasti lidských práv, demokracie a svobody, je inspirující pro nás pro všechny.“ Tato slova pronesl generální tajemník  Amnesty international,  Salil Shetty v roce 2011 u příležitosti 50. výročí organizace. Připomněl i Havlova slova: „ Je na každém z nás, aby se snažil. Ti, kteří říkají, že jedinec  toho moc nezmůže, si jen hledají výmluvy“. Svět si Václava Havla stále váží. Na rozdíl od jiných, kteří mu nesahají ani po kotníky a poškozují svým hulvátstvím tvář naší země.

17. listopad oslavím s vděčností a tichou vzpomínkou na Václava Havla a všechny ty, kteří  šli a věřím že  i další stále jdou, cestou  jeho odkazu.

Na budově Národního muzea v Praze je vyvěšen velký plakát s podobiznou Václava Havla a  textem: Václav Havel navždy. Je to vyjádření touhy po obyčejné lidské slušnosti, která se z naší společnosti vytratila.

„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám:  o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických“. (Václav Havel, 1.1.1990).

10. listopadu 2014, Irena Mašíková Konštantová