Písecký svět

Zmiňovat se o vyprázdněnosti "světských" idejí o křesťanských svátcích by bylo dnes, na konci první dekády 21. století v podstatě jen mlácením prázdné slámy. O tom, že jde u "mainstreamové" společnosti pouze o pokračování duchovní a kulturní vyprahlosti, do značné míry způsobené předchozími totalitními systémy, toho bylo řečeno a sepsáno už hodně.

Od filozofujícího mentorování ale k více méně prozaickému pojetí proč tomu tak u vlastně je. A zamyšlení se nad tím, jak je možné, že "zimní a studené" Vánoce v myslích i tradicích dlouhodobě vítězí nad "jarními a probuzenými" Velikonocemi. Oba sváteční momenty přeci trvají podle liturgie zhruba stejně dlouhou dobu, obě vzpomínají významné "debutní", respektive "finální" údobí pozemského života Vykupitele. Porovnejme si proto jak pro věřící, tak ateistickou obec nejvýznamnější svátky roku:

1.) Zima vs. teplo - Vánoce jsou oproti své jarní "konkurenci" situovány kolem zimního slunovratu, tedy v době chladu a krátkého slunečního svitu. Lidé mají víc času trávit jej přípravami, výzdobou, shoppingováním a vůbec blížící si "cosi" připomínat, upínat se k němu. Naproti tomu vzpomínka Kristovy smrti a následného zmrtvýchvstání bývá po jarní rovnodennosti, zvyšující se teploty a prodlužující se den lákají celkově k intenzivnějšímu pobytu v přírodě. Výhodou tedy oplývají - a přiznejme si trochu paradoxně - právě Vánoce.

2.) Stálost vs. pohyblivost - okamžik, který je "uchycen" na místě v kalendáři, má vždycky navrch. Předvánoční čas - advent - jak známo začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Samotný den nadělování až po Tři Krále jdou už zase pevně ukotven. Velikonoce mají náběh už o masopustu, stanovují se však na víkend po prvním jarním úplňku. A to může být už kolem 20. března, ale i o celý měsíc později. Lidé mají rádi "pořádek a pevný ceny!", řekl by klasik.

3.) Obraz života a smrti - zvlášť pro ty, kdož jsou s vírou takříkajíc na štíru, je obecně příjemnější vzpomínat Vánoce coby moment zrození (potažmo narození Ježíše Krista), než jeho utrpení v podobě ukřižování a smrti spojené s Velikými nocemi. S tím souvisí i samotnými křesťany potvrzené vnímání obou svátků, tedy radosti a veselí z příchodu nového života vs. rozjímání a příklon spíš k vážnosti z jeho konce. A příliš na tom nemění ani paradox, že kolem Vánoc dochází k nárůstu domácích zabijaček a o Velikonocích naopak k příchodu jara, v přírodě provázeného všemožným rozením, líhnutím a pučením nových pokolení.

4.) Dárkostroj - patrně největší trumf zastánců dialektického materialismu. Ač existují ti, kteří se během oficiálně nejvýznamnějšího náboženského svátku tzv. západní civilizace obdarovávají (tradicí jsou kraslice), nejrychlejších obrátek nabývá koloběh nákupů a prodeje posledních cca padesáti roků právě v čase adventním. Od 90. let pak už někdy i s půlí podzimu. A samotný Štědrý den? Pro mnohé jen čekání, co všechno pod tím svým smrčkem, jedlí nebo borovičkou (a někdy ale jen větývkou ve váze) letos najdou/nenajdou.
Jak to všechno skončí, čas a život už zas pádí dál jak splašená herka nikoho už pranic nezajímá zápletka prvního dějství - tedy proč to všechno absolvujeme. Vzpomeňme si na to i se blížícími se svátky nejstarší celebrity světa (jejíhož ducha ale z pozemšťanů vlastně zatím nikdo nikdy neviděl).

PAVEL "P" KRÁL