Písecký svět

   Rejpaly dopředu upozorňuji, že samotný nápad na výstavbu tohoto typu hřiště vítám. Velmi dlouho píši o tom, že město si zaslouží všesportovní halu s patřičným zázemím, tudíž venkovní hřiště nevyjímaje. V tomto případě polemizuji s vybraným místem výstavby venkovního hřiště nad školkou pod stávajícím parkovištěm pro auta. Bývaly tam dva plácky pro děti, zbyla tam jen vyasfaltovaná plocha. A ten spodní plácek vedle plotu školky má být použit. Momentálně nemám představu o hladině hluku ze hřiště, ale určitě se budou zvuky od domů odrážet, nemám představu, jak se ke hřišti hráči dopraví a zda ovlivní možnosti zaparkovat v tomhle místě sídliště, chci upozornit na to, že tohle sídliště nemá hřiště pro děti.

   Nemyslím tím mrňata, s nimi rodiče mohou na hřiště u fontány, já myslím tím ty větší děti, co se učí na kole, bruslích, co si chtějí házet nebo kopat míčem, prolejzat nebo se houpat.

   Při revitalizacích sídlišť ve městě se v podstatě myslí na dvě věci. Jednou je vytvořit v prostoru sídlišť co nejvíc parkovacích míst pro auta, za cenu zjednosměrnění komunikací, na úkor zeleně a stromů, na úkor životního prostředí obyvatel sídlišť, kterým auta parkují dva metry pod oknem. Druhá věc je revitalizace udělat jednoduše a levně. To se odrazilo třeba na Jihu – město se nestaralo o lávku ke školce tak dlouho, až se začala rozpadat, město ji bez náhrady zbouralo v domnění, že s kočárkem nebo o holích si lidé oběhnou dva bloky, aby se dostali tam, co dříve zcela snadno po lávce. V době bourání lávky radní tvrdili, že nelze na svahu ke školce postavit bezbarierový přístup, ale po změně vedení města to náhle šlo. Ačkoliv se k tomu vykácelo mnoho stromů a zabrala zeleň na parkoviště, protože se zase našli tací, co by ze hřiště nebo od Družby ke školce nedošli a musí parkovat co nejblíže. Stříhala se páska a psaly oslavné titulky k něčemu, co šlo udělat daleko dříve, kdyby se o revitalizaci přemýšlelo jinak než v penězích. Na hřiště pro děti nebylo v návrhu revitalizace místo.

   „Nadace ČEZ má otevřený grantový program ORANŽOVÉ HŘIŠTĚ, který je zaměřený na podporu výstavby a kompletní rekonstrukce dětských, sportovních i víceúčelových hřišť. Podmínkou je veřejná přístupnost hřiště. Program je otevírán každoročně a nabízí maximální možnou dotaci ve výši 2 000 000,- Kč. Udržitelnost hřiště je 5 let. To se dočteme v materiálech … „ uvádí se v materiálech. Vidíte tam stejně jako já, že se podpora týká i dětských hřišť? Kdo rozhodl o tom, že na sídlišti Jih není potřeba dětské hřiště, že je lepší hřiště basketbalové?

   Chápu snahu města. Víc jak deset let slibuje všesportovní halu sportovcům, takovou, která by sloužila jak pro profesionály, tak amatéry sportovce. Namísto toho vybrané místo pro halu obsadilo město bazénem, že hala bude v kasárnách. V kasárnách se pro halu a bazén nechal změnit územní plán a stejně se se stavbou nezačalo. Místo na halu, bazén a zázemí v kasárnách totiž narušují developerské plány a tak město pozemky zase v územním plánu změní pro developery.

   A protože město zničilo jedinou šanci udělat sportovcům takovou všesportovní část města soustředěnou v jednou místě a poměrně blízko sebe – stávající stadiony atletiky, fotbalu, hokeje doplnit velkou halou pro halové sporty, zkouší si město uplatit sportovce slibem a stavbami všelijakých menších přilepenců všude možně po městě, bez zázemí hodného 21.století (např. parkoviště pro autobusy, slibovaná ubytovna pro hosty, haly pro pořádání větších soutěží … ), A tak je na řadě jako odpustek i tohle hřiště, město roztrousí haly a hřiště po městě a zbydou mu (někomu?) kasárna!

   Takže milé děti, nepočítejte s tím, že si na vašem sídlišti zahrajete na hřišti, kdepak, do školy, na kroužek a do paneláku!

Dokumenty k článku

• 21) CEZ_Basketbalove hriste_WEB.pdf (PDF, 1.2 MB)