Písecký svět

Odolám polemizovat o některých výrocích v rozhovoru uvedených, abych zbytečně nesklouzla do roviny pouhého jiného názoru na věc, a pokusím se zůstat jen u komentáře pokud možno objektivního a jen k tomu, co dnes považuji za důležité.

U věty „Největším úspěch je, když se v očích veřejnosti pomalu mění původní pohled na státní organizaci, jako na post socialistický moloch. Tento názor je bohužel v lidech stále velice silně zakořeněn.“ se zastavím s trochou historie. Hřebčince, stejně jako ostatní plemenářské podniky, si za socialismu podrželi jistý dril z dob vojenských, chov a výcvik koní se téměř shodoval s tím, co se uvádělo v učebnicích, zaměstnanec podniku byl uznávaným odborníkem. Sportovně využívaní hřebci,(i ostatní koně), z hřebčínů a hřebčinců, byli žádaným artiklem, jejich jezdci byli považování většinou za profesionály, podniky byly vzorem pro chov koní v soukromé sféře. Původní pohled na organizaci bych post socialistickým molochem neviděla.

Socialistický moloch. Toto označení používají většinou lidé, kteří ani socialismus ve hřebčinci nezažili, zahrnují do něj právě dodržování tradic, které považují za přežité, patří sem i výroky chovatelů koní, nespokojených s poskytováním dotací pro hřebčince, nakládání s nimi, patří sem důsledky období snahy uspořit dotace za cenu nízkých platů pro zaměstnance, což způsobilo jejich odchod jinam, i tím se snížila bývalá prestiž hřebčince. Ani současné vedení hřebčince se odlivu dobrých zaměstnanců nevyhnulo. Ačkoliv byl hřebčinec řízen státem, přístup a představy ředitelů se na chodu a směru vývoje také odrazily, pokud bychom chtěli období od roku 1989 vyjádřit v grafu, byla by to vlnovka s výrazným stoupáním a prudkými propady. Starší generace nepociťuje socialistický moloch, ta mladší nejspíš ano, nakonec i sama zástupkyně ředitele se před několika lety o hřebčinci vyjadřovala podobně.

Názor na pojetí dodržování tradic mám jiný, ale souvisí s tím „Pokud se zamyslíme nad tím, kde se právě zkušenosti, a poznatky, které se týkají chovu a zacházení s koňmi skutečně nikdy předávat nepřestaly, je to právě v zemských hřebčincích.“ Tady musím nesouhlasit.

Právě to současné vedení hřebčince se v loňském roce, dokonce ve dvou případech, dopustilo porušení Plemenářského zákona, a to při Zkouškách základního výcviku hřebců a při Zkoušce výkonnosti hřebců 70 denním testem u koní český teplokrevník. Tedy zkoušek, které jsou výrazným mezníkem jak pro budoucí plemenné hřebce, tak pro jejich chovatele a majitele. Taková zkouška se skládá z několika částí, podle jistých nastavených pravidel, platných pro všechny pořadatele těchto zkoušek. V Písku se stalo, že o změnu pravidel požádal vedoucí výcviku hodnotící komisi, ta s jeho návrhem souhlasila, s vědomím, že tím je porušován Plemenářský zákon. Při kontrole Českou plemenářskou inspekcí bylo zjištěno porušení § 7 odst. 1, § 7 odst. 3 písm. b) zákona č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jelikož zkoušky byly v obou případech prováděny na kolbištích, které nesplňovaly minimální rozměry stanovené Zkušebním řádem. Jinak řečeno, hřebečci byli nuceni předvádět cviky ve zkoušce na zmenšeném prostoru, který omezoval správné předvedení prováděných cviků. Tím pádem musela být i zkreslena známka za jeho provedení od hodnotitelů, hodnocení výkonu zkoušky se provádí bodovým systémem, kdy nejvyšší počet získaných bodů určuje vítěze zkoušek. Vedoucí výcviku tak spolu s komisí hodnotitelů se, lidově řečeno, vykašlali na korektní podmínky pro předvedení koní, na spravedlivé hodnocení ve zkoušce, veškeré tradice(i zkušební řád) byly ignorovány, přímo ve státní příspěvkové organizaci se zaměřením na chov koní.

U obyčejné stáje v Hornídolní by to byl přestupek k diskuzi o tom, jak se deformuje chov koní lidmi s jiným názorem na něj, jak je komise, určená ke kontrole a hodnocení, při své práci liknavá a ovlivnitelná a nedbá svého poslání, její poslání – opodstatnění, tím pak zcela ztrácí význam, Svaz chovatelů českého teplokrevníka by zaujal stanovisko a další zkoušky by tam už nebylo možné nikdy konat. Byl by to skandál.

Takové jednání, které poškozuje zkoušky konající hřebce a ovlivňuje jejich další využití i v chovu, nesmí být v instituci, jakou je Zemský hřebčinec vůbec přípustné, nejen s ohledem na tradice, ale především z titulu, k jakému je hřebčinec určen. Zemský hřebčinec s.p.o. má být zárukou a jistotou pro všechny chovatele koní. Pochybení, které vede k porušení plemenářského zákona, vede i ke ztrátě důvěry chovatelů koní ve hřebčinec jako instituci, jeho poslání tím pak ztrácí význam a tím vyvolává pochybnosti o nutnosti jeho existence. Připomínám, že k porušení zákona došlo na základě rozhodnutí vedení hřebčince, se kterým souhlasila komise Svazu chovatelů ČT.

A nakonec „ A je to zejména proto, že doposud žádná vládnoucí autorita nedovolila přerušit tento proces učení se ustálených pravidel a zvyklostí zachovávaných pokoleními, chovatelských názorů, směrů a myšlenek, přecházejících z generace na generaci.“ Od roku 1989 zůstal hřebčinec státním podnikem, po celá léta nebyla pevně stanovena jasná koncepce a směr rozvoje tohoto odvětví Ministerstvem zemědělství, výše dotací na provoz hřebčince bývala pro ministerstvo zátěží, a tak se několikrát uvažovalo o privatizaci hřebčinců. Vždy se tak téměř zázrakem nestalo.

Poslední pokus o změnu je velmi čerstvý, z roku 2013. Tehdejší ministr zemědělství vypracoval, ve spolupráci s ředitelem hřebčince a zástupcem Lesy ČR, koncepci na sloučení hřebčinců se ziskovým státním podnikem Lesy ČR. Ovšem tato koncepce nijak nezaručovala stávající podobu a zaměření hřebčince, naopak, podle ní by hřebčince zcela zanikly! Vláda tehdy tento návrh dokonce schválila – < Na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství čj. 39070/2013-MZE-12141 a 39080/2013-MZE-12141 mělo dojít ke zrušení zemských hřebčinců jejich sloučením s Lesy České republiky, s.p. k datu 30. 09. 2013.>

Opět zázrakem, těsně po schválení návrhu těch tří stran vládou, tato vláda padla a ke sloučení hřebčinců s Lesy ČR, a tím i zániku hřebčinců, po rozhodnutí o návrhu novým ministrem zemědělství naštěstí nedošlo. Sám spoluautor návrhu projektu, současný ředitel hřebčince, později veřejně uznal, že by po zavedení jeho návrhu hřebčinec zanikl se vším všudy. Nedovedu pochopit, jak se mohl na takovém likvidačním návrhu podílet a souhlasit s ním ředitel hřebčince. Nevratný krok, který by přepsal historii, město by přišlo o historickou podobu Národní kulturní památky, chovatelé koní o záruku v chovu koní. Nechci domýšlet, jak by se naložilo se hřebci, kteří jsou v majetku hřebčince. Není tedy pravda, že žádná vládnoucí autorita nedovolila přerušit tento proces učení se ustálených pravidel a zvyklostí zachovávaných pokoleními, chovatelských názorů, směrů a myšlenek, přecházejících z generace na generaci, jedna to totiž dovolila a málem se jí to povedlo, za účinné pomoci současného vedení hřebčince. V minulosti se vždy vedení hřebčince více, či méně razantně postavilo za jeho zachování v jeho podobě a účelu, teprve současné vedení se aktivně spolupodílelo na návrhu jeho zrušení, anebo na porušení plemenářského zákona.

Už budu končit, jen malý dovětek. „Revitalizace, zabezpečení a digitalizace národní kulturní památky Zemského hřebčince Písek“, nikde jsem nenašla zmínku o tom, kolik bude stát údržba budovaného kolbiště, jaká to bude zátěž rozpočtu hřebčince v budoucnosti a také, jaké s sebou přináší čerpání této dotace závazné podmínky, nakolik je bude možné v budoucnosti plnit. Ani zmínka o tradičním pískovém povrchu jízdárny není na místě, historicky býval povrch travnatý. (viz foto z 60.let)

Otevření se veřejnosti, pořádání chovatelských akcí, to jedině vítám, třeba loni bylo vše z programu zrušeno, i přes fakt, že se rekonstrukce kolbiště v sezoně nestihne, a bylo možno ohlášené akce uspořádat.

Zdroj odb. informací: MZe , bývalý ministr resortu, zkušební řád, plemenářský zákon.

Dokumenty k článku

• FO03001800 (1).jpeg (JPEG, 54.4 kB)