Písecký svět

Článek Martina Zborníka ze 13.8.2012 - Ohlédnutí za povodní 2002

Pamatuji si na evakuační provizorium v tělocvičně na Tylovce, snažila jsem se být kvůli nim, které už voda postihla, statečná, ale tajně jsem polykala slzy…pomáhali jsme , kde se dalo. Během noci jsme si odskočili vynosit obchod mojí mamky, je kousek od starého mostu…voda stále stoupala… nakonec nám v tomto případě štěstí přálo, neb se voda zastavila k ránu metr od něj.

Po poradě na Úřadě práce jsme pro sídlo dobrovolníků otevřeli nové kanceláře 2 občanských sdružení INKANO a ŠVAGR, ještě voněl lak z natřených podlah, během pár hodin se přihlásily desítky lidí, dovybavily se kanceláře, sehnaly telefony, kopírka, papíry….

Pořád mi zvonil telefon, lidi chtěli pomáhat, volali mi, protože tušili, že mám informace. Díky Saše jsem je měla. Dojímalo mě, když volali kamarádi hlavně ŠVAGRdobrovolníci z Liberce, Plzně, Brna, Prahy, že to vidí v televizi a že do večera přijedou… …příbuzní nám vařili, bydlelo se u nás na rozestavěné půdě u kostela, v Alkasu…po píseckých kamarádech…naši mimopísečtí přátelé se stali základem nově vznikajícího záchranného píseckého týmu. Z bytů našich rodičů se nosili potřebné věci, oblečení, nádobí…maminky, babičky vařily (díky mamko)

Začal neuvěřitelný koloběh. Byla jsem prakticky nonstop na telefonu a koordinovala vše, co bylo v našem dobr.centru potřeba….do terénu jsem se už vlastně moc nedostala….mé místo, díky mým organizačním schopnostem prověřeným na mnoha táborech a akcích, bylo mezi telefony v dobrovolnickém sídle v organizačním části psychosociálního záchranného týmu ADRA/INKANO (to byl oficiální název) v Píseckého ulici. Dnes zde sídlí stále ŠVAGR a také Záchranáři. Propojovala jsem lidi, hlídala složení a směr pomoci hlídek výjezdních týmů, ředění sava, vyskladňování ze skladů, přebírala jsem materiální dary (košťata, ručníky…mýdla, desinfekci), vítala hasiče z Moravy, rozdělovala holiny, vysílala nové a nové dobrovolníky na akutní místa, loučila se a děkovala těm, co odjíždí, zajišťovala auta, informovala dobrovolníky a aktuálních stavech, starala se o jejich zázemí, jídlo, ubytování, plánovala další pomoc, spolupracovala s městem, vesnicemi, jinýma neziskovkami…. vyráběla plakátky, kopírovala…taková neviditelná práce spolykala stovky dobrovolnických hodin…sloužilo se minimálně ve dvojicích..byla to fuška

Vše skončilo 12.září…a já se 14. září vdávala.

Musím jmenovat alespoň některé…v hlavě mi zůstali..…nedá mi to…děkuju Sašo, Rosťo, Tamaro, Jirko Hušku, Romano a Alčo, Verčo a Petře z INKANO,
děkuju Lucce své sestře (byla v tom po celou dobu s námi), mojí mamce nejen za vaření, tetě Šárce, malé Šárce
Hance, Báře, Veselce, Zipovi, Kačce, Madlence, Svatce, Pavlovi Šimákovi a Adamovi a dalším ze ŠVAGRa
Ivanovi, Rosťovi, Pavlovi Kubištovi z ADRY
psycholožce Hance, Vlastě, pí. Procházkové, Saše, Jirkovi Huškovi a ALKASákům, Ondrovi a Vojtovi Zajíčkovým, Monice, Janě Jezlové a Pavlovi, Katce Brejchové, manželům Sládkovým
řádovým sestrám od Petrinů
Petrovi Vazačovi a Olí, Alence Rádiové, Lucce Vandasové…
Milým a obětavým hasičům ze SDH z Křižanova na Vysočině
Naší Škodovce Sušence, která se stala oficiálním vozidlem výjezdního týmu, i když neměla ani mediálně líbivý reklamní potisk ani terénní kola

Vím na mnoho z Vás jsem zapomněla…omlouvám se

…děkuju Lukášovi Nebesovi a dobrovolným hasičům a záchranářům, že si také vzpomněli…po nočním návratu z dovolené jsme s rodinou 2.den náhodou brouzdali městem a zahlédli jsme pozvánku na akci konanou na počest 10. výročí katastrofálních povodní v Písku…naše děti si užily hasičskou techniku a já si poplakala nad fotkami ve stanu s dataprojektorem :-))

Vlastně vždy když se o povodních mluví, derou se mi slzy do očí…ti, co to také zažili a je jedno zda pomáhali přátelům, sousedům organizovaně či na vlastní pěst jistě chápou proč.

…myslím, že děkování a vzpomínání není nikdy dost…tak jsem se také přidala

Vlaďka toho času ještě „Trčka“ Zborníková