Písecký svět

Čteme o rasismu a jeho propojení s místní elitou, dozvídáme se o vypálení vietnamského obchodu, o korupci a ponižování ze strany městských úředníků. Jsou tu i optimističtější momenty – rodině se nakonec podaří otevřít vysněnou restauraci Dračí zátoka a dívka se alespoň na chvíli sblíží s českým malířem. Mezi autentizující prvky patří hojné užívání psané vietnamštiny a líčení různých zvyků, takže čtenář má do této kulturní oblasti přirozený vhled a nemusí být přímo příslušníkem komunity. Autorka zaujme obratným a úsporným vyjadřováním, mísením různých jazykových prvků s jistou dávkou nespisovnosti, originálním viděním světa i vlastní privátní situace. Závěrečné vyznění příběhu je bilancující, a přese všechno skličující. I ti z Čechů, kteří jim dříve pomáhali, se k nim obracejí zády. Možná se některý věci měly stát jinak...

Ukázka z textu

Pod schody na dvorku málem vrážím do dvou chlapů. Mají teplé kabáty, kvalita. Krky jim chrání zdvižené límce. Tlustý hlavy, brady skloněný k uzlům kostkovaných kravat. Oba drží v rukách kožené aktovky. Věnují mi sotva jediný pohled. Míří přímo k naší restauraci. Sníh tlumí důležitě odměřované kroky.
Šourám se pomalu za nimi.
Nhung vien chuc.
Úředníci z města.
A nepříjemní. Už na první pohled. Zdvíhám hlavu k podkroví, chtěla bych vědět, jestli mě Michal ještě sleduje. Okna jsou rozsvícená, ale silueta v nich žádná. Asi pije. Sám. Když jsem s ním nechtěla pít já. Čučí na Vierku. Ať!
Vcházím do restaurace chvilku po těch chlapech.
Bratranec Tô´t sedí na stole a nohama klátí sem a tam. Jako ostatně celé poslední dny. Ven nevychází. Bojí se. Doma ale nepomáhá. Je tady přece na prázdninách! Tak co? V Evropě je otrava. Teď mu ale oči jiskří.
Prohlíží si zvědavě neznámé muže a tváře mu červenají. Cítí, že se konečně něco bude dít.

Další ukázky z knihy je možné číst zde.

Zdroj Knižní klub