Písecký svět

Změnilo se během let zařízení, na kterém se u vás leze?

Určitě ano. Obnovili jsme lezecké profily tak, aby byly moderní a co nejvíce podobné skalnímu lezení. Na druhou stranu máme i ryze sportovní části stěny, na kterých lze postavit obtížné cesty, což se hodí právě na velké závody. Existují struktury různých velikostí a tvarů, které se dají na stěnu namontovat a tím se úplně změní charakter dané lezecké cesty. Pořádání závodů má pro nás velký význam. Nicméně, nejraději tu vidíme rodiny s dětmi, mladé, ale i starší ročníky, kteří se nebojí zkusit něco nového anebo jsou již ostřílenými lezci a nás berou jako tréninkové místo v čase, kdy je venku škaredě.

Je pro vás pořádání závodů náročné?

Závodů jsme už pořádali celou řadu, například Český pohár 2011 a 2013, Mistrovství ČR v letech 2013 a 2015, letos opět Český pohár v lezení na obtížnost. Samozřejmě to vyžaduje obrovskou přípravu, v předstihu přijedou ti nejlepší stavěči, kteří jsou držiteli národní stavěčské licence, sháníme také kvalitní struktury a chyty, některé si na závody půjčujeme. Zájemci o pořádání závodů se musí ucházet ve výběrovém řízení. Je třeba napsat projekt, který pak schvaluje nejvyšší autorita soutěžního lezení v Čechách – Český horolezecký svaz (ČHS). Pro vybrané uchazeče je to vlastně známka potvrzení kvality. Letos byla vybrána tři lezecká centra – LezeTop (Písek), SmíchOFF (Praha) Tendon Hlubina (Ostrava). Pro nás i pro Písek je velká čest, že se sem sjede špička z celé republiky.

Jak proběhl Český pohár?

Na Český pohár se k nám sjelo 65 lezců, mezi nimi i „náš“ Albert Musil, který je už reprezentantem. Mimo jiné přijel i Martin Stráník, což je opravdu top lezec a závody vyhrál. Přijela i favoritka Iva Vejmolová, která také vyhrála. Cesty byly postavené perfektně, byly hodně těžké, což si lezci i svaz pochvalovali. Pro zpestření jsme tu měli vystoupení na zavěšených šálách, a protože mělo velký úspěch, plánujeme organizování workshopů. Pořádáme si i vlastní bouldrové závody a závody Lezetopu.

 

Jak vypadá váš tým?

Každodenní odpolední provoz na baru zajišťují vysokoškolští studenti, kteří sami aktivně lezou a vydělané peníze jsou pro ně dobrým příspěvkem na studium. Jádrem týmu je asi 10 instruktorů lezení. Jsou zkušení, kvalifikovaní a mají na svou činnost příslušná školení a certifikáty. Samozřejmě jsou to dlouholetí horolezci, baví je práce s dětmi, protože si tím vychovávají své nástupce. Instruktoři vedou lezecké kroužky pro děti a mládež, které jsou rozdělené podle věku i úrovně. Začínáme od šesti let. Dále máme kurzy pro dospělé, které se konají 3x týdně, ve večerních hodinách. Všechny naše kurzy směřují k bezpečnému lezení na skalách. V létě vedou instruktoři příměstské tábory, kdy pořádáme tři turnusy tradičně spolu s vodáckými skauty a od loňska je kromě skal a vody kombinujeme i s jízdou na koni. Letošní turnusy jsou již plně obsazeny.

Může k vám přijít naprostý začátečník?

Jistě. Postará se o něj zkušený instruktor, který mu nejdřív ukáže celé centrum a popíše lezecké cesty, vysvětlí mu základy jištění a techniky lezení. Když pak přijdou dva lezci, což je vždycky lepší, naučí se vzájemně jistit a už mohou chodit i sami.  Když vás to chytne, můžete si objednat instruktora, který vás zaučí i venku na skalách, předcházet by tomu nicméně mělo pár hodin v centru na stěně.  Ven chodíme nejčastěji na skalní masiv Májovka za letní plovárnou. Náš instruktor Ondra Švec se o tuto oblast stará a garantuje určitou bezpečnost dané oblasti. Teď se chystáme čistit i „starou“ část skal,  za restaurací U Smetáka, která je dost zarostlá.  Celkově nás trochu mrzí, že se umělá stěna nemůže otevřít víc směrem ven, kde by bylo hřiště a posezení. Naše umístění to bohužel neumožňuje.

Co dalšího nabízíte?

Pro děti nabízíme také pořádání narozeninových oslav, k dispozici je zdarma místnost na oslavu, zaplatit si mohou instruktora, obří houpačku a různé další aktivity. Na podzim a v zimě se více věnujeme pořádání přednášek. Nejsme zaměřeni jen na horolezecká témata, hodně k nám jezdí vyprávět horolezec Honza „Tráva“ Trávníček, písečák Petr Lusk s Dakarem, zavítal k nám i známý jeskyňář Marek Audy s promítáním na obří plátno ve 3D či náš nejslavnější hydrobiolog, fotograf a pilot dronů Petr Jan Juračka. Nebráníme se vůbec ničemu. Na přednášky chodí i lidé, kteří nelezou a díky tomu třeba zjistí, že je u nás hezky. Přes letní sezónu tu máme hodně rodin s dětmi, které v Písku tráví dovolenou. Chodí k nám trénovat i vojáci a hasiči. Vojáci – konkrétně vojenští záchranáři ze Strakonic – tu nacvičují i různé způsoby vyprošťování a záchrany raněných, takže s sebou mívají i nosítka a další speciality, kdy s nimi například slaňují atd.  Letos poprvé přerušíme tradici Adrenalinového putování (vzhledem k náročnosti pořádání Českého Poháru jsme to vypustili), ale příští rok se do toho dáme znovu a vymyslíme trochu jiný koncept atrakcí. Opět se půjde po obou březích a končit se bude v LezeTopu. Pro firmy nabízíme teambuildingové akce pod vedením instruktorů uvnitř i venku na skalách. Můžeme objednat i cattering, firmy mohou (nejen) lezením strávit celý den.

Chodí k vám i lidé, kteří potřebují zlepšit zdravotní stav?

V poslední době k nám začaly hodně chodit děti, které mají potíže s páteří, se zády nebo cvičí Vojtovu metodu a lékaři jim doporučili lezení. Tento pohyb pomáhá zpevnění trupu, čímž jim vymizí bolesti zad, nerovnosti a podobně. Při lezení posílíte absolutně všechno, takže vám pak tělo pěkně funguje. Moje dcera má například nedávno zjištěný diabetes a lezení jí taky dělá velmi dobře. Čím víc sportuje, tím lepší má hodnoty. Kdo má zájem se dozvědět víc, může nás kdykoli navštívit.  29. června pořádáme Den otevřených dveří. Je to tradice již od roku 2011, děti mají za vysvědčení lezení zdarma a přijíždí i děti z dětských domovů.

Není lezení přeci jen nebezpečný sport?

Hodně lidí se lezení bojí, ale když si to zkusí, strach zmizí. Lezení je trochu démonizované, protože se tu a tam někde stane nehoda, o které se pak hodně mluví.  Ale máte-li kvalitní materiál, který pravidelně kontrolujete, bývá to spíše lidská chyba. Lezec nebyl pozorný, špatně se navázal, nezašrouboval karabinu a podobně. Ale jinak je lezení opravdu bezpečná věc. Stává se, že má někdo strach z výšek, tak na něj netlačíme. Ani děti nenutíme, časem samy zjistí, že vlastně o nic nejde a můžou lézt výš. Děti se při lezení naučí, že ničeho nelze dosáhnout bez určité snahy. Když se snažíte, odměnou je vnitřní pocit uspokojení, že jste něco dokázali. Ale nepřijde to jen tak samo, musí se zabrat. Někdy si děti i popláčou, mají vztek samy na sebe, že jim to nejde. Ale když to překonají a jsou úspěšné, jsou strašně šťastné. A to se skvěle hodí do života, kde před sebou taky máte spoustu překážek. Je třeba nebát se a zkusit to. Jako když máte nad hlavou ten šílený převis…

 

rozhovor M.Myslivcová