Písecký svět

Každého z nás hudba provází celý život. A toto téma se stalo spojující linkou jednotlivých vystoupení. Na forbíně zazněly písničky od Beatles až po Eda Sheerana, od černých desek až po současnou hudbu v chytrých mobilech. V první části Akademie vzpomínali naši učitelé, ve druhé části napsali žáci, co hudba znamená pro ně. Tímto hudebním průřezem nás provázely krátké scénky a dva žáci – konferenciéři. Zde je výběr několika vzpomínek a vyznání:

Od dětství mám hudbu ráda. Maminka mi zpívala před spaním na dobrou noc, zpívali jsme v autě cestou na výlet, babička si při práci pobrukovala moravské písničky. Vzpomínám i na chvíle, kdy na gramofonu rodiče pouštěli písničky – singly. V té tobě jsme bydleli v Praze a rodiče často chodili do divadla Semafor.  A právě semaforské písničky zněly naším malým pražským bytem nejčastěji. To byly písničky šedesátých let. „Včera neděle byla, včera byl hezký čas …“, „Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko …“

Měla jsem takovej malej kazeťáček. To ještě nebyly walkmany. Každé pondělí brzy ráno jsme jezdili do školy. V Ražicích – vždy při čekání na další vlak – jsme s kamarádem poslouchali Kryla. Potichu, ucho na repráku, aby nikdo neslyšel. Byli jsme tam jen my dva študáci … a dělníci jedoucí do práce. Kryl zpíval tak syrově a opravdově! O tom, co jsme nesměli ani vyslovit. „Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká, beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavřel jsi vrátka?“  Zavírali jsme vrátka svých úst, ale zavřít naše srdce se těm se srpy a kladivy nepodařilo.

Hudbu si pouštím, když jsem doma nebo na zahradě. Když skáču na trampolíně, když jedu na kole. Hudbu si pouštím, i když sekám trávu nebo když pracuju na chatě. Jednou jsem kvůli hudbě málem nepřišel do školy. Tak jsem se zaposlouchal do písničky, že jsem zapomněl odbočit do zelené brány naší školy a šel jsem dál.

Z dětství si pamatuju, že mi maminka před spaním vždy zpívala a já občas s ní. Většinou to byly písničky lidové, ale hezké. Vím, že mi maminka zpívala skoro i půl hodiny, abych vůbec usnul.

Když jedeme s rodinou někam daleko a v rádiu je písnička, kterou zná celá rodina, tak ji píváme a čas rychle uplyne.

Hudba je něco jako můj život.  Hudbu musím poslouchat pořád. Motivuje mě při cvičení. Pomůže, když jsem smutná. Při hudbě se mi lépe přemýšli i pracuje. Poslouchám téměř všechno, hlavně rap, pop. U rapu se mi dobře pracuje, protože to dělám v rytmu rapu rychleji. Když poslouchám pop, dobře se mi usíná. Hudba je zdrojem mé radosti.

Hudba je pro mě úlevou. Pohoda. Poslouchám Twenty one Pilots – líbí se mi jejich styl hudby, dobře se poslouchá. Melanie Martinez má snad nejkrásnější hlas. Ed Sheeran optimista, skromný sympaťák, je to můj vzor.  Iron Maiden – tak ty poslouchám snad od 3 let. Jsou neuvěřitelní!!! Je to kapela naší rodiny.

V programu Akademie se představily 5. a 9. mateřská škola, školní kroužky, některé třídy, recitátoři, sóloví hráči na hudební nástroje. Akademie byla dlouhá, trvala 3 hodiny. Ale to vlastně vypovídá o tom, že naše škola má mnoho tvořivý učitelů a žáků. A podívat se na ně přišlo tentokrát tolik rodičů, že divadlo bylo beznadějně vyprodané.

Kdo vydržel, nelitoval. Divadelní sál rozezněly dva nové pěvecké soubory i pěvečtí sólisté, zatančily Berušky, z flétnového a kytarového kroužku sestavila paní učitelka celou kapelu, zhlédli jsme akrobacii na žíněnkách, hudební pohádku či stínové divadlo. O svém hudebním a rytmickém talentu přesvědčili diváky nejmladší žáčci z prvních tříd. Akademie byla tentokrát propojena s výtvarnou výstavou na téma Hudba. Práce žáků z této výstavy zdobily prostory divadelní scény. Děti již tradičně ve výtvarné výchově vyrobily dárky maminkám.

O plynulý průběh Akademie se starali žáci 7. C a 8.B, kteří sloužili jako technický štáb nebo chůvičky k malým dětem. Zde jsou jejich postřehy a dojmy:

Co se mi líbilo na Akademii? Že jse si našla nové kamarády. Když bylo večerní vystoupení, tak jsme já a Natka pařily na jednu písničku ….. Radost mi udělalo hlídání malých dětí ….. Ze začátku nervozita, pak se to ale vše rozjelo a bylo to úžasné. Moc jsem ocenila to, že divadlo bylo plné. Krásné bylo stínové divadlo. A v zákulisí? No, tam jsme se nasmáli. Nejhezčí Akademie, kterou jsem zažila ….. Vystupoval jsem a vypadl mi text. To bylo napínavé ….. Byl to super zážitek, spousta zkušeností ….. Líbila se mi spolupráce jak učitelů, tak žáků. Myslím, že až na malé drobnosti to proběhlo perfektně …..

Jak řekla na začátku konferenciérka Jindřiška: „Stáhněte deštníky, otevřete srdce. Protože hudba se na vás bude dnes snášet jako déšť.“  A snášela se. Nejen v průvodní písni Zpívání v dešti. Ze všech koutů divadla. Díky všem učitelům a jejich žákům, kteří Akademii připravili.

„Hudba je jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.“ Romain Rolland

Mgr. Jana Slavíková