Přihlášení

Rodinné centrum FAZOLE chce v Písku založit novou Montessori školu

4. 4. 2017 | Redakce PS | Diskuze (1) | Školství

Už několik let působí v Písku Montessori Rodinné centrum Fazole. Jeho ředitelkou je Barbora Brosková: „Vidíme, že je o tento typ vzdělávání zájem. Naši školku Fazolku máme zcela naplněnou.“ Od rodičů předškoláků pochází myšlenka založit v Písku Montessori základní školu.

„Pomoz mi, abych to zvládnul sám“ – zní základní heslo Montessori pedagogiky, kterou založila před více než sto lety dr. Maria Montessori na vědeckém pozorování dětí, využívajícím jejich vnitřní motivaci. Tzv. senzitivní období se podle ní vyznačují velkým zájmem dítěte o konkrétní věc a činnost, kterou opakuje, dokud nepronikne do její podstaty a zájem zase neopadne. V těchto obdobích se dítě učí nejrychleji a nejlépe. Dospělí mu mohou pomoci tím, že mu taktně a trpělivě příslušnou činnost demonstrují. Montessori školy existují po celém světě, dvě z nich jsou v Českých Budějovicích: Montessori Kampus a Viva Bambini.

Jedním z rodičů, kteří mají své děti v písecké školičce Fazolka, je Petr Arnican, vzděláním středoškolský pedagog, který se o alternativní způsoby vzdělávání zajímá už dlouho: „Z mých zkušeností přibývá rodičů, kteří chtějí, aby se při výuce respektovaly individuální zvláštnosti každého dítěte. Znám praxi některých českých i německých škol, které využívají tento způsob – a přesvědčilo mne to, že jde o naprosto životaschopnou alternativu.“ Jde podle něj hlavně o to, aby se z dětí nedělal průměr, aby se nepasovaly na jednu společnou a jednotnou šablonu – a tyhle tendence se dnes bohužel zase v některých koncepčních návrzích objevují…

„Montessori systém není postavený na autoritě učitele. V našem pojetí mu říkáme průvodce – a jeho hlavním úkolem je opravdu doprovázet děti na jejich cestě,“ vysvětluje Barbora Brosková. Další podstatnou součástí jsou motivující speciální pomůcky a podnětné prostředí: „Aby dítě bylo zodpovědné, samostatné a sebe-disciplinované, je třeba mu nabídnout prostředí, které je maximálně přizpůsobeno jeho potřebám. A v něm nabízíme specifické pomůcky, které odpovídají vývojovým fázím dítěte.“ 

Jde o alternativu vhodnou pro jakékoliv dítě? „Klidné prostředí ve třídě a možnost vybrat si vhodný čas pro soustředěnou práci působí dobře i na děti, které jinak vypadají nesoustředěně. Rodiče, kteří si vyberou naší školku či školu by se měli vědomě rozhodnout, znát náš přístup, souhlasit s pobytem dětí venku i během výuky, vědět, že stravování máme vegetariánské, že předpokládáme pravidelné konzultace o potřebách jejich dětí,“ vysvětluje

Barbora Brosková. Petr Arnican její slova potvrzuje: „Myslím, že většina dětí by tu byla spokojena, protože tenhle systém je povzbuzuje v jejich vlastní vnitřní cestě… A člověku je vrozená potřeba objevovat, touha učit se. Nemusí je to někdo učit.“

V Montessori školách se děti učí souvislosti vzájemně propojovat, nemají vše rozsekané do 45minutových oddělených předmětů. Barbora Brosková vysvětluje: „Žáci pracují v rámci týdenních plánů, mají určité společné penzum, ale je na každém z nich, jak si jednotlivé činnosti s pomocí učitele – průvodce samostatně naplánuje. A pak sami zpětně hodnotí, jak vše zvládli. Mohou pracovat zcela samostatně, či ve skupinách. Učitel zde neprezentuje nové téma celé třídě společně.“

Děti jsou hodnoceny jen slovně, což Petr Arnican vítá: „Ptám se často dětí kolem sebe, co by změnily na své škole, kdyby mohly. Často se odpovědi týkají známkování, někdy jim známky připadají nespravedlivé, příliš závislé na mnoha věcech, které sami nemohou ovlivnit, či jen zčásti…“ Žáci pak podle něj někdy „pracují“ jen z vnější motivace – aby neměly špatnou známku, aby se na ně rodiče a učitelé nezlobili….

„Vzpomínám si na svou povinnou praxi v rámci pedagogického studia. Učil jsem na gymnáziu – a zeptal jsem se na první hodině studentů, co by chtěli v tomto předmětu dělat. Velká část dětí nevěřícně koukala a vůbec nevěděla, co by je vlastně zajímalo… Jeden student za mnou pak přišel po hodině a řekl: Vy jste za celou mou dosavadní docházku jeden z mála, koho zajímalo, co bych chtěl dělat – děkuju vám za to,“ vzpomíná Petr Arnican.

Proč chcete dát své dítě do Montessori školy, vysvětluje i další tatínek, Petr Cimpa: „Jako žák jsem nesnášel sezení v lavici a učení se vše nazpaměť. V Montessori mají děti disciplínu a svobodu zároveň. A věci se učí praxí a formou různých projektů, na kterých vzájemně spolupracují. Dle mého názoru je Montessori systém připraví mnohem lépe na dobu dospělosti – budou schopni lépe spolupracovat v kolektivu, vyhledávat a filtrovat informace na internetu, v knihách, atd. Je to systém, který je dlouhodobě odzkoušený v zahraničí a který dokáže dítě připravit na dnešní dobu – objevit a podpořit jeho silné stránky a tím mu dopomoci k snazšímu rozhodování, až si bude vybírat obor na škole nebo ideální řemeslo.“

Zájemci o novou školu by se podle Barbory Broskové především měli přijít seznámit s prostředím a přístupem osobně. Návštěvu je nejlepší si dopředu domluvit. Během jara bude probíhat ukázková výuka. A jak začne školní výuka fungovat? „V prvním roce začneme formou sdružené skupiny pro děti, které budou zapsané na domácí individuální vzdělávání v jedné ze dvou spolupracujících škol v Písku či Budějovicích. Na školní rok 2018/19 již plánujeme formu zapsané soukromé Montessori školy,“ vysvětluje nejbližší plány Barbora Brosková.

 

ZDENKA JELENOVÁ

0
0

Diskuze k článku +

4. 4. 2017 (18:52)  –  Luděk Blaha

0
0

Věřím, že jednou lidé pochopí, že jediná smysluplná cesta ke kvalitnímu vzdělávání je zrušení povinné školní docházky.
Školu tvoří učitel a jeho žáci. Jestli forma bude státní, alternativní, družstevní, skupinová, individuální, soukromá, domácí nebo žádná není zase až tak podstatné. Na střední, popřípadě vysokou školu by měl být přijat každý, kdo vyhoví podmínkám přijímacího řízení, aniž by kdy do nějaké certifikační vzdělávací instituce docházel. Nechme občanům více odpovědnosti za kvalitu jejich života.
V ideální případě by bylo žádoucí, kdyby rodinné centrum Fazole dotáhlo svůj vzdělávací projekt až do maturity. Pozdější přechod na běžnou státní školu s lavicemi, zvoněním po třičtvrtě hodinách a biflováním do úmoru by mohl být pro 'fazolčata' bez nějakého adaptačního období poměrně velký problém.
Což občas zkraje vnímám u dětí přicházejících ze základní školy Svobodná nebo Cesta. Taková, řekněme, zamlklost? Ale možná je to jen můj čistě osobní pocit.

Odpovědět

Nový komentář k článku

Pro zapojení do diskuze se nejprve přihlašte ke svému účtu.

Nejste-li registrovaným uživatelem, zaregistrujte se zde. Registrace je jednoduchá a rychlá.