Písecký svět

Pro úvod do problematiky doporučujeme nejdřív přečíst  článek z 8. dubna 2013(!)   ZŠ Svobodná žádá po městě rovnoprávnost. Situace na ZŠ Svobodná a ZŠ T. Šobra totiž gradovala dosti dlouho… A od té doby se událo mnohé, dnes jsou obě školy v rovnoprávném postavení, v objektu vlastněném městem mají na základě obdobných smluv o výpůjčce stejná práva i povinnosti. Je tedy už jen na vedení obou škol, jak budou či nebudou spolupracovat. Bývalé ředitelce se to příliš nedařilo ani po změně zmíněných smluv a po zásahu rady města…

 

Máte za sebou zápisy budoucích prvňáčků – povedly se?

Přihlásilo se k nám 35 dětí, což považuji za úspěch, je to v podstatě stejný počet jako loni. A vzhledem k tomu, jak byla škola medializována, je to dobré. Boj o žáky je věc, kterou jsem jako kantor tolik nepocítil a teď mne to hodně hněte. Tady pořád slýcháme nářky škol na to, jak mají na těch největších školách přeplněno, že chybí kapacita družin, šaten, mají přecpané třídy i jídelny… Jenže pak jim tam k zápisu rodiče ty děti stejně přivedou…

 

To znamená, že budete mít v září jednu první třídu?

Ne, otevřeme určitě raději dvě méněpočetné třídy, přičemž jsou ve hře různé varianty – buď otevřít dvě méněpočetné třídy, z nichž jedna by se soustředila na matematiku, technické a přírodní vědy, chtěli bychom tam prosadit metodu profesora Hejného. Mám osobní kontakt na vnučku pana profesora, takže o tom dost vím. Pro rodiče by to znamenalo víc investovat do učebnic a pomůcek, ale vzhledem k výsledkům této metody je to podle mne zanedbatelné. Další možností je, že jedna ze tříd bude směrována alternativně na Montessori vzdělávací systém.

 

Chystáte se rozšířit nabídku alternativního vzdělávání v Písku?

Ano, spolupracujeme při tom s píseckou obecně prospěšnou společností, která provozuje centrum Fazole v Městském areálu. Tu třídu můžeme otevřít od září 2015, pokud se ji podaří naplnit. Zájem rodičů se v průběhu zápisu ukázal poměrně značný, problémem je trošku patová situace – někteří zájemci čekají, až jim potvrdíme, že třídu určitě otevřeme, my to ale nemůžeme potvrdit, dokud se těch dětí nepřihlásí dost. Máme teď osm zapsaných, k otevření třídy jich potřebujeme dvanáct.

 

Z jakého důvodu vás zaujala alternativa?

Nabízet alternativy je jedna z cest, jak prospět rozvoji téhle školy. A nabízet alternativy je podle mne nosná cesta. Stav, který jsem tu našel, byl zavedený, funkční, všechno bylo vcelku v pořádku, ale připadalo mi, že se to nikam nerozvíjí.

 

Zrovna na píseckém gymnáziu se objevuje značná nedůvěra k alternativním směrům, například k písecké waldorfské škole. Proto je trochu překvapující, že právě učitel přicházející z gymnázia chcete rozšířit nabídku alternativního vzdělávání…

Tu nevraživost vůči Svobodné škole jsem samozřejmě zažil, ale osobně ji vůbec nesdílím a vadila mi. Křída a tabule je sice nepřekonatelná, nemám nic proti klasice, ale přece jen svět kolem nás se velmi mění a vyvíjí, i to je jedna s věcí, které mne vedly z gymnázia někam dál. Život je pestřejší, než jak ho klasická škola představuje. Budoucnost je v nabízení alternativ, investicích do techniky a školení pedagogů a také v motivaci pro rodiče, aby co nejvíc se školou spolupracovali.

 

To, co říkáte, by mohlo znamenat, že si budete víc rozumět s vedením waldorfské školy? Tady byl veliký problém v soužití vaší školy a waldorfské Svobodné školy v jednom objektu…

My jsme si myslím s panem ředitelem Machačem od začátku navzájem sedli. Potkali jsme se ještě předtím, než jsem se do konkurzu přihlásil, chtěl jsem pochopit, o co v těch sporech jde. Půldruhé hodiny jsme si povídali, a musím říct, že moje obavy spíš posílil, protože ta situace, jak tady byla mezi školami nastavená, byla opravdu hrozně nešťastná. Pak jsme se s panem ředitelem scházeli pravidelně, on mi vyjadřoval velkou podporu a myslím, že se nám spolupracuje dobře. Tady byla negativní atmosféra vzhledem ke Svobodné škole všude, v kantorech, snad i v těch zdech kolem nás…

 

Jak vypadá situace po půlroce?

Netvrdím, že je vše ideální. Dva subjekty v jednou baráku, to zkrátka nějaké problémy přináší. Ale dneska už se na sebe nemračíme, chystáme společné akce, nehádáme se o klíče. Stanovili jsme si navzájem hranice, mantinely, vycházíme si vstříc, jak je to jen možné. Samozřejmě jejich potřeby jsou v mnohém specifické a nemůžeme se shodnout úplně ve všem. Ale to je přece přirozené. Měli jsme tady například úspěšnou společnou akci golf, kterou nám nabídlo golfové hřiště v Kestřanech, oni nás zase pozvali na divadelní představení, které nastudovali s maďarskými partnery, to bylo výborné, moc nápadité, to je prostě věc, kterou oni umí. A věřím, že je to jen začátek, chystáme další společné akce.

 

Jak dopadly vaše spory s bývalou ředitelkou Máchalovou, zůstala na škole?

Bývalá paní ředitelka je bohužel velký problém po mnoha stránkách. Já chtěl po svém jmenování udělat tlustou čáru a začít znovu, tak, aby to co nejmíň poškodilo školu. Můžu prominout to, že mi předala prázdnou kancelář a všechny věci na kopicích, ty nejdůležitější samozřejmě vespod, to se překoná za pár týdnů – a musím znovu ocenit pomoc všech kolegů… Přesto jsem k ní byl absolutně vstřícný, měla smlouvu na dobu neurčitou, nabídli jsme jí tedy dál plný úvazek, dostala předměty, na které je aprobovaná, ale ona si zřejmě naši vstřícnost vyložila jako slabost – a nechová se, když to řeknu diplomaticky, vstřícně a zodpovědně. Teď je dlouhodobě na nemocenské a já si nedovolím hodnotit její svědomí, ale nenašla si bohužel čas ani na řádné uzavření známek v pololetí, což je například pro žáky 9. tříd velký problém, mám tady spoustu stížností od rodičů.

 

Před vaším nástupem tady ovšem planuly veliké emoce, kantoři podpořili paní ředitelku i v petici, část rodičů taky…

Myslím, že pedagogové tehdy měli dost nepřesné informace o mé osobě, a samozřejmě pro ně bylo lákavější udržet si status quo, nechtěli vystoupit ze své komfortní zóny, možná se báli změn… Já to nikomu nevyčítám. Dneska mi připadá, že se situace úplně obrátila a věřím, že mám podporu sboru.

 

Odešly kvůli tomu všemu nějaké děti?

Kromě běžné fluktuace ne. Několik dětí odešlo na nově zřízenou křesťanskou školu Cesta s paní učitelkou Gražynou Pospíchalovou, která tam začala učit.

 

Stýská se vám po gymnáziu?

Samozřejmě tam nějaká nostalgie je, naštěstí jsem zrovna před tím konkurzem dovedl k maturitě svou třídu, protože to by bylo nemyslitelné, že bych opustil svou třídu. Celkově jsem byl na gymnáziu moc rád, přijali mne tam jako jejich absolventa moc pěkně, ale celkově SE ta škola dnes nikam moc neposunuje – a je to veliká škoda. To ale nechci dál komentovat.

 

Proč jste se vlastně jakožto gymnaziální učitel do konkurzu na ředitele ZŠ hlásil?

Já jsem učil na všech stupních škol, začínal jsem na učňáku, v Písku jsem učil na Tylovce ještě za ředitele Hladkého, to mi dalo opravdu hodně, pak na soukromém gymnáziu v Táboře. A taky vyučuju na písecké filmovce. Na gymnáziu v Písku jsem byl posledních 14 let a hledal jsem už cestu někam jinam. Je sice obtížné opustit něco zažitého a jít do neznáma, ale začal jsem prostě cítit, že už se moc nerealizuju a začínám odrůstat mechem…

 

Jak vás vlastně přijali pedagogové?

Našel jsem tu kolektiv lidí, kteří až na úplné výjimky pro školu dělají tak aspoň na 110, 120 procent… Pokud mám někoho jmenovat, tak například paní zástupkyně Bláhová, to je skutečně pracovitý člověk na svém místě, který se orientuje ve veškeré problematice základní škole, moc mi pomohla při uvádění do problematiky.

 

Co už se vám povedlo?

Od 9. února rozjíždíme nové webové stránky, které snad umožní, aby stránky byly interaktivní, aby opravdu žily a byly přitažlivé i pro děti. Škola má nové, přívětivější logo, se společností AV Media teď nabízíme našim kantorům školení pro práci s interaktivní tabulí, což je jedna z pozitivních věcí, které jsem tady zdědil. Připravujeme revitalizaci zahrady v mateřské škole, kde teď čekáme na dotační peníze, přípravná fáze už je dokončená.

 

Jaké další plány máte?

Máme našlápnuto zúčastnit se velkého projektu v rámci Nadace Kellner Family, která provozuje svou vlastní školu a kromě toho mají projekt Pomáháme školám k úspěchu. My jsme byli z jejich strany osloveni, pak jsme absolvovali pohovor s manažerkou projektu a doufáme, že snad máme naději na podporu. Nabízejí v rámci projektu financování mentoring, know-how, možnost vyzkoušet nové metody, vzdělávání pedagogů, výjezdní projektové dny pro celou školu… Je to projekt za zhruba deset milionů na pět let, to znamená velká věc. Kromě nás byla v Písku oslovena ještě ZŠ J. K. Tyla, což je ovšem velká a dalo by se říct hotová škola s mnoha aktivitami a projekty, myslím, že nám by to mohlo pomoci mnohem víc. A musím zmínit, že pan ředitel Tylovky Pavel Koc se zachoval moc pěkně a v rámci toho zmíněného pohovoru naši školu velmi chválil, což mne velmi potěšilo. Od kolegy to opravdu potěší, takže není tady mezi školami jen rivalita a soupeření…

The Kellner Family Foundation

Rodinná nadace Renáty a Petra Kellnerových byla založena v roce 2009. Zaměřuje se na zvyšování kvality vzdělávání ve veřejných základních školách, podporuje sociálně znevýhodněné studenty gymnázia Open Gate a poskytuje granty českým studentům pro studium na zahraničních univerzitách. Obcím přispěla částkou 9 miliónů korun na zmírnění následků povodní v roce 2010, v r. 2013 podle informací z médií nadace rozdala přes 91 milionů korun.

Projekt Pomáháme školám k úspěchu je zaměřený na vzdělávání učitelů a ředitelů veřejných základních škol a dosahování vysoké kvality výuky.

Zdroj: Wikipedia.org

Hejného metoda výuky matematiky

Prof. RNDr. Milan Hejný, CSc. (1936) je matematik, odborník na didaktiku matematiky, profesor Pedagogické fakulty UK v Praze. Snaží se prosadit se svým kolektivem zcela nový přístup k výuce matematiky. Jeho metoda pro výuku matematiky je založena na teorii generických modelů a vede žáky k vytváření obecných modelů a schémat. Vychází z poznatků jeho otce Víta Hejného a z vlastní zkušenosti jako učitele matematiky na základní škole v Bratislavě.

Metoda spočívá v tom, že učitel zadává žákům zajímavé úlohy a nechá je společně řešit. Žáci si musí sami vytvářet "generické modely" řešení úloh a tato činnost je musí bavit. Milan Hejný s týmem PedF UK zpracoval řadu učebnic matematiky pro první stupeň ZŠ včetně příruček pro učitele. Prakticky využívá historické poznatky, které se v dějinách matematiky objevují od starověkého Egypta dodnes. Rozvíjí logické a kritické myšlení, atmosféra ve třídě vybízí ke spolupráci.

Metodu používá přes 800 škol v ČR, které díky ní slaví úspěchy v soutěžích i v přijetí na školy. Úspěchy metody vycházejí z 12 principů, které byly 40 let experimentálně prověřovány v praxi. Metoda má četné zastánce, ale i kritiky.

„Škola si myslí, že vím jen to, co jsem se naučil. Omyl. Umím to, co jsem zažil.“ (M. Hejný)

Zdroj a další info: wikipedia.org, http://www.h-mat.cz

Montessori pedagogika

Metodu, která využívá bezprostředního zájmu dětí, vytvořila na základě pozorování dětí italská lékařka Marie Montessori (1870-1952). Podporuje u dětí samostatnost, zodpovědnost, zdravé sebevědomí a schopnost soustředění ve smylu hesla „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Pro každý věk existují v systému Montessori jiné hračky (pomůcky), které rozvíjejí schopnosti dítěte a jsou rozděleny do pěti oblastí – praktický život, smyslová výchova, matematika, jazyk a kosmická výchova.

Tento druh alternativních škol se nejvíce rozšířil v Německu, v Itálii, v Nizozemí, v Rusku a v Číně. V ČR se k Montessori zásadám hlásí přes 70 mateřských a 27 základních škol.

Další info: www.fazole-pisek.cz

ROZHOVOR VYŠEL VE ZKRÁCENÉM ZNĚNÍ V ÚNOROVÉM ČÍSLE MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT.

 

Fotografie ze života ZŠ Tomáše Šobra: Hana Tomanová
 

Fotogalerie k článku