Písecký svět

Konkrétní činnosti pak vycházejí ze zájmu dětí. Ačkoli se snažíme program koncipovat do terénu, tak mezi nejoblíbenější patří pokusy nejrůznějšího druhu. Vytvořili jsme např. lávové lampy, nechali vzniknout Mrtvé moře, smíchali nespočet barev pro vznik té nejlepší, zapalovali svíčky bez dotyku sirky knotu, porovnávali hustotu kapalin, vyráběli krystaly i nejrůznější bublající směsi (zde platí pravidlo: čím více je to barevné, soptí, vře a vybuchuje tím šťastnější děti). Úspěch mají ale i „obyčejnější“ témata – horniny a nerosty, elektronické stavebnice apod. Navíc se do přípravy aktivit (zejména pokusů) zapojují samy děti – ostatní je se zájmem sledují (oceňují). A aktivní jedinci motivují i ostatní – spoluúčast a podíl na tvorbě programu dětmi se daří (k radosti nejen vedoucí) rozšiřovat.¨

Program také oživují terénní aktivity a občasné návštěvy objevitelů v Prácheňském muzeu, ve Sladovně a v městské knihovně.

Postřehy ze schůzek

Na věži

Hned při první schůzce klubu Objevitelů jsme měli možnost navštívit věž Děkanského kostela a obdivovat krásy města a okolí. Šplhajíce po schod po schodu do ptačích výšin jsme naslouchali slovům věžníka pana Aloise Němce. Své vyprávění prokládal tajemnými historkami z věže, Písku i okolí. Dovolil dětem vtěsnat se do černé kuchyně i vyzkoušet tam pobyt za tmy. Pomohl nejmenším do výšin zvonu Svatého Václava, kde si každý mohl zkusit na zvon poklepat a přát si (tajně) cokoli. Z výšin jsme pak každý zamávali místu, kde bydlíme, naší škole i dalším koutům, které máme rádi. Řada z nás byla na věži opravdu poprvé. Panu Němcovi děkujeme za pěkný objevitelský zážitek.

Podzimní objev Objevitelů

První listopadovou středu měli Objevitelé namířeno do lesa. Ačkoli nám přálo sluníčko, přicházející zima byla v konečkách prstů již cítit zcela zřetelně. Cestou jsme hráli tajné lesní pexeso, na místě pak děti zkoušely sílu větru rozhazováním listí, vytvořily frotáže z borky (kůry) stromů … a chystaly se hledat pobytová znamení: to, co nás může přesvědčit, že v lese nejsme sami, i když zrovna žádného živočicha přímo nevidíme (pavučiny, bobky od zvěře, ohlodané šišky apod.). K pátrání však nedošlo… Objevitelům se naskytlo nečekané překvapení: had. Po slovech, zda „opravdu někdo toho dlouhatánského hada viděl“ přikývlo pár hlav, a tón hlasu a nadšení dávaly jistotu, že děti hada opravdu spatřili. Chvilku jsme se dohadovali o tom, jak vypadal a co to asi bylo za druh. Vzápětí jsme se vydali – tentokrát všichni – opět do kopce, abychom se podívali, zda na nás nepočkal. A světe div se: počkal! Nebo spíš počkala. Krásná přes metr dlouhá užovka obojková s nezaměnitelným půlměsícem za hlavičkou. Celá prokřehlá se, chudinka, nemohla ani hýbat. Nám to však dalo čas a možnost ji pozorovat dlouho a velmi zblízka (rodiče neděste se – bylo to z bezpečné vzdálenosti). Neuvěřitelně dlouho jsme mohli též poslouchat hlasité syčení, vidět rozviklaný jazýček a povídat si o její ochraně i životě… Pravděpodobnost, že budete moci v naší přírodě – po dlouhou dobu a na půlmetrovou vzdálenost – pozorovat hada, je velmi malá; a že se to stane v chladném listopadovém dni je téměř nulová. Jsme proto vděčni, že nám bylo dáno – hned v začátku naší objevitelské práce – odhalit krásu jednoho živočišného druhu a vnímat krásu tohoto stvoření.

Přikrmujeme…

Na začátku listopadu bylo do zimy daleko. Ani před vánoci to však nevypadalo na tuhé mrazy či sníh. Obé ale každoročně přichází…

Na klubu jsme se rozhodli, že vyrobíme krmítka pro ptáky. Prkýnka nám podle plánků nařezali osmáci již v říjnu. Někteří spolužáci asi dodnes netuší tu přidanou hodnotu jejich cyklo-exkurze do výrobního závodu Hřiště pod květinou.

V prosinci objevitelé společně vyrobili a natřeli dvě krmítka. Také jsme jedno vyvěsili a už přikrmujeme. Právě včas – opravdu přišly mrazy a z nebe se sype sníh. Věříme, že kosáci, sýkorky, brhlíci i další opeřenci brzy naše krmítko objeví a ochutnají ptačí laskominy. Čím přikrmujeme, se může podívat každý, kdo do školy vejde – na nástěnce visí nejen popis směsi do krmítka, ale i jednotlivá „zrníčka“ pro ukázku v celofánovém sáčku. Naším přáním je, aby krmítka přinášeli radost ptáčkům i ledem. Proto jsme se rozhodli v rámci dobrovolnictví věnovat druhé krmítko Seniorskému domu v blízkém sousedství školy.

Mgr. Věra Soukupová – vedoucí klubu Objevitel