Návrat ke stromu přátelství

22. 9. 2020 | Miriam Sulková | Diskuze (0) | Školství

7. – 10. září pobyt sedmé třídy ZŠ Cesta na táborové základně v Čimelicích Sedmáci se po necelých 3 letech vrátili na „místo činu“. Tenkrát si u stromu poblíž chatového tábora v Čimelicích slíbili přátelství. Bylo to ve 4. třídě a strom byl cílem na stezce odvahy.

Nyní jsou již v 7. třídě a vypravili se na adaptační výlet – znovu do Čimelic. Poznat dva nové spolužáky, být spolu v přírodě a při hrách po dlouhém období distančního studia a prázdnin.

Kromě her, stezky odvahy a průzkumu okolí se kluci a holky koupali v rybníku, protože sluníčko hřálo jako v létě. A také vařili. Obědy do tábora vozila paní kuchařka z Cesty, ale na snídaně a večeře si střídali službu (míchaná vajíčka, boloňské špagety i dobroty z obložených talířů chutnaly jako od maminky) … a myli i nádobí.

Navštívili i rakovický mlýn … nejdřív potají zezadu od náhonu. Pak vyběhl pes, za ním jeho pán, majitel mlýna … A nakonec z toho bylo pozvání do pokoje, kde byla 12. května 1945 podepsána kapitulace německých vojsk. To bylo něco! V místnosti byl ještě původní stůl i s ubrusem, na kterém ležely ty důležité listiny. A tři židle, na nichž seděli tři důstojníci – americké, ruské a německé armády.

Na závěr dojmy sedmáků:

Hodně mě bavila paralympiáda, protože byla dobrodružná.
Nejblíž mi byl Miky, protože se se mnou bavil a vždy mě rozveselil.
Dobré bylo koupání v potoce, rybníce. Nejvíc jsem se nasmál, když jsme připravovali divadlo o Červené karkulce.
Blízká mi byla Maruška, protože snesla moje nálady. Blíže jsem poznala Marušku, Anetku, Peťu, Michala, Davida, Tima. Hráli jsme hry, při kterých jsme se lépe poznali.
Zábavné bylo, když jsem hrál na kytaru. A Když jsem v 7 hodin ráno zametal celou chatku od kukuřice.
Nejvíc se mi líbilo hrát si s malou Eliškou a Šárkou (dcery paní asistentky), noční hra na světlušky, vybíka a paralympiáda. Nejblíž mi byla Zuzka, Anetka a Kuba.
Hráli jsme hodně zábavných her, také jsme poslední den hráli u táboráku divadlo, to mě bavilo hodně. Poznal jsem víc hlavně dva nové spolužáky.
Nejblíž mi byl Johny, David, poznal jsem víc Mikiho, že je taky sportovní typ.
Bavilo mě házení talířem …. A když řekl Štefan něco vtipného.
Docela jsem se bál, když jsme poprvé lezli na tu vysokou červenou konstrukci. Blízká mi byla celá chatka č. 6 a kukuřice :-)
U všeho byla Agátka (pes naní učitelky). Když byly hry s tenisákem, museli jsme ji uvázat, aby nám je nebrala :-)