Písecký svět

Filmovou akademii Miroslava Ondříčka většině Písečáků není potřeba představovat. Přinej­men­ším matné povědomí o její existenci mají. I podzimní Mezinárodní festival studentských filmů (MFSF) se zapsal mezi tradiční písecké akce – každoročně do města přivede stovky návštěvníků z celé republiky i ze zahraničí. Mít v okresním městě vysokou uměleckou školu ovšem není úplně obvyklé – a tak se sem vydejme na návštěvu.

FAMO v Písku je zřízena jako obecně prospěšná společnost a s jejím ředitelem a majitelem se hned na začátku rozhovoru shodneme, že mediální obraz soukromých škol je dneska v Čechách poměrně negativní. „Podle mne je to tím, že se média nechovají korektně a jdou pouze po kauzách a aférách. Ale školy se přece musí dělit na dobré a špatné – a obojí jsou mezi soukromými i státními,“ tvrdí Miloň Terč.

Podnikání ve školství – zlatý důl?

„Jo, to mne baví, představy, že soukromá škola je takový dobře nesoucí Klondike… O tom se snad dá hovořit v případě, kdy má škola tisíce studentů, a ne 150 jako FAMO v Písku, a pokud nepotřebuje kromě lavic a židlí žádnou techniku. Když ale sečtete naše školné a na druhou stranu položíte náklady na obnovování techniky, na provoz a energie, na kvalitní vyučující, aby byli vůbec ochotní sem z Prahy jezdit… Zkuste si zjistit, kolik stojí televizní kamera nebo průměrný střihový program. V podstatě jde o uzavřený koloběh peněz, náročný boj o každou korunu,“ shrnuje Miloň Terč.

Na rozdíl od základního a částečně i středního školství nemá vysoká soukromá škola nárok na jakékoliv příspěvky ze státního rozpočtu. Plnit spoustu byrokratických příkazů, vyplňovat výkazy, statistické tabulky a podobně ovšem musí.

FAMO nechrlí masové množství absolventů, je přísně výběrová a počet studentů zvyšovat nechce – bylo by to na úkor kvality. To vše umožňuje individuální charakter výuky, každému studentovi může vyučující věnovat dostatečnou pozornost. Uplatnitelnost absolventů písecké školy se podle dostupných údajů blíží sto procentům a zůstávají v naprosté většině případů v oboru.

Představa mnohých zájemců o studium je taková, že si zaplatí – a školo, starej se. Takhle to tu ale  nefunguje. Řada studentů už musela studium ukončit kvůli špatnému prospěchu a nedostatečné docházce. „Možná to na některých soukromých školách běžné není, ale u nás se to stává,“ říká Miloň Terč. Výborní studenti na druhou stranu mohou získat stipendium, které sice nepokryje náklady, ale určitě je vítaným přilepšením. A mnozí si na školné sami vydělávají, ať už ve svém oboru nebo třeba brigádou za pokladnou v hypermarketu.

Přijímačky se liší podle oborů, ve výtvarných jde o talentovou zkoušku a předložení vlastních prací, své texty musí zaslat zájemci o scénáristiku, dramaturgii nebo režii, budoucí kameramani zase fotografie nebo videopráce. Zájem o absolventy FAMO Písek je prokazatelný, škola si za svou existenci vydobila ve filmovém a TV světě dobré jméno a může se mezi svými absolventy pochlubit řadou úspěšných osobností.

Divoká 90. léta

Co znamená zakládat a vést uměleckou školu, si Miloň Terč vyzkoušel poprvé začátkem 90. let ve Zlíně. „Tehdy, když jsem se stal ředitelem, jsme zjistili, jak málo máme kvalifikovaných lidí, a tak jsme založili školu, která získala od ministerstva statut pomaturitního studia.“ Během následujících tří let získal mnoho zkušeností, které později využil v Písku.

Po divoké privatizaci filmových ateliérů Miloň Terč ze Zlína odešel – ale mnozí lidé pohybující se kolem zlínské filmové školy ho vyzývali, aby založil školu vlastní, například kameramani Miroslav Ondříček a Emil Sirotek.

Po Praze Terč netoužil, odmítl i nabídku na zřízení školy v Ostravě, ale zkusil oslovit své rodné město Písek. Tehdejší starosta Tom Zajíček, Terčův bývalý spolužák, myšlenku přivítal, a tak manželé Terčovi v roce 1996 v Písku založili Vyšší odbornou školu filmovou, původně v bývalé budově OV KSČ na Výstavišti (dříve se jí přezdívalo Kokos – komunistický kostel).

Po dvou letech museli studenti uvolnit prostory policii, a nakonec zakotvili v bývalé mateřské škole v Lipové aleji, kterou odkoupili od města. „Stav té nemovitosti byl ovšem hrozný. To byla tragédie, jak to tu tehdy vypadalo… Postupně, po etapách, jsme to začali opravovat, stálo mne to rodinné úspory a neskutečné množství energie,“ vzpomíná Terč. V roce 2004 pak vznikla škola druhá – Filmová akademie Miroslava Ondříčka.

V češtině i angličtině

Odkud pocházejí zájemci o studium? Místních je jen minimum, přicházejí z celé republiky i ze Slovenska. Škola přijímá i cizince, a to buď na akreditovaná mezinárodní studia v angličtině, nebo, pokud zvládnou dobře češtinu, se mohou zařadit mezi české studenty. FAMO je také zapojena do evropského výměnného studijního programu Erasmus, díky kterému mohou čeští studenti studovat v zahraničí, což je nenahraditelná zkušenost.

Naprostá většina vyučujících jsou lidé z praxe, kteří se svým oborem denodenně živí a většinou v něm velmi vynikají… Studenti od počátku studia potkávají filmové osobnosti jako jsou kameramani F. A. Brabec a profesor Jiří Macháně, režiséři Milan Cieslar, Vladimír Michálek či Petr Slavík, legenda dabingové režie Olga Walló, písecký rodák – scénárista Karel Čabrádek, fenomenální střihač profesor Alois Fišárek, skvělý zvukař Jiří Zobač… „Jsou to špičkoví odborníci a slavné osobnosti, i když na druhou stranu je někdy složitá práce s jejich citlivými uměleckými dušemi,“ směje se Miloň Terč a dodává: „A taky se musí vyučování přizpůsobovat jejich pracovnímu nasazení. Pro studenty jsou ale obrovským přínosem a také je důležité, že tak získávají důležité kontakty pro svou pracovní budoucnost.“

To potvrzuje i jedna z vyučujících, vedoucí ateliéru dokumentu, Jana Hádková, která je dramaturgyní České televize a některé své studenty už potkává při televizních projektech: „Jezdím sem proto, že mne tu chtěli, to je jednoduché. A snažím se studentům sdělit, že dokumenteristika je stejně důležitá, ne-li důležitější, než hraná tvorba. Film je jenom jeden a z každého nemůže být Fellini. Studenti dokumentu mají podle mne tu výhodu, že se naučí lépe pracovat s realitou, s lidmi, mají všeobecnější a ucelenější poznatky z filmařiny. Celkově myslím, že FAMO je kvalitní škola, mezi studenty a absolventy se tu objevuje mnoho talentů, s těmi je pak radost pracovat. Někteří z píseckých studentů už v České televizi natáčejí například pořady z cyklu Nedej se nebo Náš venkov.

Písek – město filmu?

Město Písek se podle Miloně Terče chová ke „své“ filmovce občas macešsky – přestože bezpochyby zvyšuje atraktivitu města a přivádí sem mladé lidi, kteří navíc ve svých filmech často celý region propagují.

„Já trvám na tom, aby naši studenti točili své filmy tady v Písku. Někdy je to boj, oni by často rádi natáčeli ve svých rodištích, ale jsem přesvědčený, že i tímto může škola městu prospívat,“ říká Terč: „Písek je nádherné město, má řeku, historické zachovalé centrum, krásné okolí, rybníky, lesy… Má filmovou tradici, spoustu osobností a génia loci. Co víc si pro filmování přát?“

Zcela samostatnou, i pro cestovní ruch atraktivní záležitostí je samozřejmě mezinárodní studentský filmový festival, jehož ředitelkou je Terčova dcera Vladana. Festival přitáhne každoročně soutěžící z desítek zemí celého světa a čím dál početnější publikum.

Čecháčkovství bez nadhledu…

Miloň Terč přiznává, že ohledně budoucnosti naší společnosti není právě optimista – a skepticky naladěný je i vůči mladým: „Podle mne klesá procento studentů, kteří jsou opravdu nadšenci, entusiasté, kteří mají o filmařinu upřímný hluboký zájem. V začátcích taky naši studenti drželi mnohem více při sobě… To se ale samozřejmě odvíjí od celkové atmosféry ve společnosti.“

A další plány? „Ve škole je samozřejmě stále co zlepšovat, je třeba sledovat vývoj technologií, to jde v naší branži stále dopředu a nemůžeme tady mít technické muzeum,“ směje se Miloň Terč a rozhovor končí jako správný písecký patriot: „A pokud jde o školu, doufám, že v dohledné době ji předám dceři, je třeba, aby se toho chopila mladá generace, oni si s řadou věcí už poradí lépe. A já jsem hlavně vždycky měl plán, že pokud se dožiju důchodu, tak bych ho chtěl dožít v Písku. Je to nádherné město, které miluju!“

Ovšem pak dodává zcela spontánně, co by si pro Písek opravdu přál: „Tohle město by si zasloužilo méně maloměšťáctví. Například si víc považovat svých významných rodáků – podívejte se na tu zoufalou ostudu, která se tu odehrála kolem projektu světové celebrity a držitele mezinárodních cen, architekta Josefa Pleskota… A tady se prostě pár chytráčků, bláznů domluví, že o jeho projekt nemají zájem! Chybí jim absolutně nadhled, vzdělání, velkorysost. Typické čecháčkovství, jak tomu říkal pan prezident Havel!“

FOTOGALERIE ZE DNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ NA FAMO 2015.
 

Fotogalerie k článku