Písecký svět

Kdy jste u sebe zjistila, že se chcete stát kadeřnicí?
Dá se říct, že od malička. Už jako malá jsem ostříhala všechny panenky nebo svého bratra do školky, který samozřejmě tenkrát vypadal jako blbec. Už tenkrát v rodině říkali: „Z tebe jednou bude kadeřnice.“ Ráda jsem si hrála s vlasy holek a česala je. Viděla jsem to i u mamky, stříhala své kamarádky a já to od ní „očichávala“. Vždycky jsem měla ráda kontakt s lidmi a jejich příběhy. Líbilo se mi, že to není stereotypní práce a každý den je jiný, s někým jiným. Často se mi zákaznice svěřují i s takovými věcmi, které neřeknou nikomu. Jsem jejich takový nezávislý posluchač a vrba. Někdy to s nimi i dost prožívám. Vytváříme si spolu vztah. Ví, že u mě najdou vždy bezpečné prostředí. To, co se v salonu řekne, tam taky zůstává. Uvařím jim kávu a říkám: „Vypněte si telefon, sem jste si přišla odpočinout.“ Pracuji s jejich image. S tím, co je hned napoprvé vidět. I když není někdy jednoduché se domluvit na tom, co si přejí, jde mi vždy o to, aby byli zákazníci spokojení. Když jsou oni, jsem spokojená i já. Je to vzájemné.

Byl tehdy, když jste končila základní školu, o obor kadeřnice/kadeřníka velký zájem?
Před 25 lety, kdy jsem končila devátou třídu, byl zájem o kadeřnice opravdu velký a nebylo to tak jednoduché se na něj dostat jako třeba dnes. Museli jsme mít i daleko lepší známky. Dnes se na tento obor dostane opravdu kdekdo. Vidím to u mých zákaznic, které kolikrát přijdou od kadeřnic, které se ani kadeřnicemi nevyučily a mají jen kadeřnické kurzy/rekvalifikace. Tyto kadeřnice často neznají ani chemické postupy, které se používají. My vyučené kadeřnice přeci jen víme, co dokážeme, co umíme namíchat, co dokáže udělat trvalá, jaká jsou tam pravidla. Rozumíme tomu do hloubky, což s prominutím děvčata z těchto kurzů neumí. Když pak k nám od nich zákaznice přijdou se spálenými hlavami po odbarvení, říkám si, že by některé z nich měly ta osvědčení a certifikáty spíš vracet.

Cesta do kadeřnického salonu byla u vás podle všeho dost přímá a jednoznačná…
Úplně ne, protože jsem řadu let pracovala v pohostinství, v gastru, ale vždycky jsem se ke svému oboru kadeřnice chtěla vrátit a tíhla k němu. I když jsem byla na mateřské, stále jsem měla nůžky v ruce. Moje mamka mi vždycky říkala: „Tobě stačí hřeben a nůžky a vyděláš si kdekoliv.“ Nebo tvrdila: „Ty můžeš s nůžkami a hřebenem procestovat celý svět a všude uděláš lidi hezký.“ Kolikrát jedu autobusem, koukám lidem na hlavy a říkám si: „Toho bych ostříhala takhle… Jeee, ten vypadá:) Tam má zuby …“. Jsem mou profesí prostě „zdeformovaná“. (směje se)

V Písku i v menších městech bývá kadeřnic opravdu hodně. Jak se všechny uživíte?
Myslím si, že to je o přístupu. Třeba nedávno ke mně přišla Ukrajinka, která už žije pár desítek let ve Vodňanech a říká mi: „Vy jste taková naše ukrajinská kadeřnice. Ať je to Ukrajinec nebo Cikán, oni vás všichni ve Vodňanech milují. Vy je nikdy neodmítnete.“ Což mně moc potěšilo. Nečekala jsem to a měla slzy v očích. Nebo mi přijde chlap, třeba i v pátek, se zoufalým obličejem s tím, že mu jeho žena nakázala, ať se jde okamžitě ostříhat, že jdou další den na svatbu nebo na ples, a že pokud ho neostříhám, tak doma „dostane“. Říkám mu ať počká, že ho vezmu. Snažím se vyjít vstříc, jak to jen jde. Možná neumím říkat ne, na druhou stranu lidé vědí, že je neodmítnu, i když tam mám další zákaznice.

Podle čeho lidé mají poznat šikovnou kadeřnici, když k ní jdou poprvé?
Na školení nám říkali, že dobrou kadeřnici poznáme podle vystříhaných „véček“ mezi prsty. Má prostě postříhané prsty. Dokáže stříhat tak, že stříhá „až do krve“ – tedy do své krve, ne do krve zákazníků. (směje se) To se stane asi každé kadeřnici. Obzvlášť, když má nové právě ostře nabroušené nůžky. Pozná se to ale hlavně podle komunikace se zákazníky. Když kadeřnice dokáže pochopit, co si dotyčný přeje, jaký účes chce. Komunikace je obrovsky důležitá, abychom se vzájemně pochopili. Zákaznici se vždy snažím ukázat svou práci, fotky, vzorníky a vždy než udělám nějaký úkon, tak se ptám: „Rozumíme si? Takhle to chcete?“ A teprve pak jdeme na to. Musím říct, že se mi zatím nestalo, abychom společně nepřišly na to, co si sama přeje. Stává se mi, což je pro mě neskutečný náboj, když dokončím zákaznici a slyším od ní: „Překonalo to mé představy.“ Nemluvím s nimi příliš odborně a nic jim nevnucuji. Někdy mi říkají: „Já sama nevím, jak to chci. Asi to nechám na vás.“ Na to jim ale říkám: „Je to vaše hlava, vy ten účes budete nosit, ne já.“

Věřím, že se mi při té naší komunikaci daří. Snažím se jim i poradit. Někdy na mě koukají a říkají: „Tohle jsme nikdy neslyšely, to nám nikdo nikdy neřekl. Vy se se mnou bavíte jako rovná s rovným.“ Na to jim s úsměvem odpovídám: „A jak se s vámi mám bavit? Pracuji přece s vaší hlavou a vašimi vlasy? Vy se na sebe každé ráno díváte do zrcadla a když vám to zkazím, každé ráno budete myslet na mě a na to, že jsem vám to zkazila. A to já nechci.“ Neříkám, že se mi také něco nepovedlo nebo jsme si se zákaznicí nesedly a byly každá na jiné vlně. To se může stát. A když sama nejsem spokojená se svou prací, přestože mi zákaznice říká, že se jí to líbí (možná se mě třeba jen nechce jen dotknout), na rovinu ji řeknu: „Příště bych to udělala líp, mně se to úplně nezdá.“ Jsem ale samozřejmě ráda, že se mi zákaznice vracejí. Někdy mně vozí i drobné dárečky: kytičky, bonboniéry, lahve vína, vajíčka, cukety a podobně… Stávají se z nás spíš přítelkyně. Babičky jsou mými babičkami, vrstevnice mými kamarádkami.

Když máte dva dny v týdnu vyhrazené mužům a tři dny ženám, je tedy poměr můžů a žen ve vašem kadeřnictví zhruba 2:3?
Ano, tak zhruba to bude. Někdy ve dnech pro pány přicházejí i babičky, které přijdou a říkají: „Vemte mě jen tak na sucho“. A pánové to tolerují. Mám to vyvěšené i na dveřích salonu: Každé pondělí i úterý mám otevřeno pro pány bez objednání od 8 do 17 hodin s polední pauzou. Od středy do pátku pak na objednání pro ženy. Mívala jsem pro pány jen pondělky a ze začátku jsem si tento den doslova „vyseděla“, seděla jsem tam hodiny a hodiny, než si na to muži zvykli. Později to byl ale už „masakr“, když chlapů chodilo hodně. Kolegyně, která pracovala ve vedlejším kadeřnictví, měla pány v úterý, a já ji do toho nechtěla fušovat. Pak ale skončila, tak jsem pro pány přidala i úterky, kdy jsou navíc i na náměstí trhy a sjíždějí se na ně právě babičky s dědečky z okolí. Dědečkové u mě v kadeřnictví čekají na své babičky, mezitím se nechají ostříhat, stejně jako „lufťáci“, kteří v ten den přijíždí do města. V pátky večer navíc stříhám kamioňáky, protože jindy v týdnu nemají šanci. V předvánoční dny tam bývám kolikrát až do noci.

Jaké služby nabízíte a mohou lidé u vás najít?
U mě najdou klasické kadeřnické služby od stříhání, přes barvení, trvalou, až po nové techniky jako jsou balayage a další. K tomu dostanou dobrou kávu, aspoň na chvíli si odpočinou. Dobře fungují srovnávací fotografie před a po, které dávám i na své facebookové stránky, aby lidé věděli, co jsem schopná udělat a jakou proměnu mohou zažít. Vždy se snažím vyslyšet představu zákaznice. Když přijde a chce ostříhat dva centimetry, ostříhám dva centimetry, spíš délku šetříme. Říkám jim, že zkrátit můžeme vždycky, zpět to už nevrátíme. A když přijdou ženy se zničenými vlasy, říkám jim, že je to třeba ustřihnout a upravit, tak dají na má slova. Snažím se jim vlasy i vyléčit a poradit jim.

Někdy na mě koukají, když jim řeknu: „Špatně se češete.“ A ony: „Prosím?“ Tak jim říkám: „Ano, máte špatnou techniku česání. A začínáme od česání. Ukazuji jim, proč mají přetrhané vlasy, a proč jim to všude trčí. Čím mají ženy více přípravků, tím to bývá kolikrát horší. Stačí většinou kvalitní šampon, dobré mytí ne moc horkou vodou, a dobrý kondicionér. Když jsou zničené konečky vlasů, potom i něco na ně. Víc toho opravdu většinou není třeba. U dlouhých vlasů se musí začínat s česáním od konečků a postupovat pomalu nahoru, rozhodně nečesat od hlavy. Říkám jim: „Když zaryjete hřeben nahoře u hlavy, i když vím, že to ve spěchu dělá spousta lidí, trháte vlasy dolů. Hrnete si zacuchané vlasy ke koncům a tady se vám to zastaví. Vlasy pak napínáte, ony praskají a vytrháte si je. Pak přijdou a řeknou: „To je taková blbost, ale o no to funguje“. Tak jim říkám, že je dobré to už odmalička naučit takhle česat i vlastní dcery. Nebo se jim snažím poradit a doporučit přípravky na péči o pokožku na hlavě a posílám je pro ně do lékárny. Hodně lidí kvůli padání vlasů jsme řešili po covidu. To bylo opravdu strašné. Někdy zákaznice přijdou a řeknou: „Vy jste mi zachránila vlasy, já byla skoro plešatá.“ A to mohlo být právě po covidu, ale i stresem. Důležité je na vlasy užívat i vitamíny.

Jaké přípravky v péči o vlasy doporučujete nebo se kterými pracujete vy sama? Jsou to přírodní přípravky nebo jaké?
Bez chemie vlasy neobarvím, ta tam být musí. Jinak se ale snažím doporučovat přírodní přípravky. Zákaznicím říkám: „Vrátíme se zpátky k tomu, co užívaly naše babičky než byly šampony a kondicionery. Ke kopřivám a bylinkám.“ Dneska jsou už na trhu i veganské šampony, kde nejsou sulfáty, silikony, parabeny. My kadeřnice, když vidíme, že je vlas obalený všemi těmi chemikáliemi, tak víme, že už vlas neobarvíme tak, jak bychom chtěli. Každý barvený, melírovaný nebo vlas s trvalou se po každém umytí šamponem totiž otevře a musí se pak uzavřít přípravkem s kyselým pH. Vlastností šamponu je, že dokáže vlas otevřít a umýt ho. A právě přípravek s kyselým pH ho umí zase uzavřít. A k tomu jsou právě kondicionéry nebo balzámy, které seženete úplně všude i ve večerkách u Vietnamců. Šampon s kondicionérem dohromady je špatně. Vlasy se správně musí nejdřív umýt, a teprve pak uzavřít kondicionérem s kyselým pH. Když kondicionéry nebyly, tak si naše babičky uzavíraly pigment ve vlasech octovou vodou. I když si koupíme džíny, tak je dobré je namočit do octové vody, ta barvy uzavře a vydrží déle. Snažím se k tomu vést i své zákaznice, které když přijdou po šesti nedělích říkají: „Měla jste pravdu, ta nová barva pořád krásně drží. Já už to takhle budu dělat pořád.“

Dáváte tedy i návody či recepty, jak správně pečovat o své vlasy…
Ano, důležité je mít své vlasy rád. Brát to tak, že vytváří naši image, na kterou se nejen my sami, ale hlavně ostatní lidé, dívají každý den. Stačí kvalitní šampon a kvalitní kondicionér. U chlapů opravdu stačí kvalitní šampon a hlavně častější mytí hlavy. Když se používá moc horká voda, pokožka produkuje moc mazu a zákazníci se diví, že mají mastnou hlavu.

Podle čeho se pozná kvalitní šampon?
Dobrý šampon by neměl obsahovat silikony a sulfáty, je dobré si číst složení přípravku. Obecně lze říct, že ty nejlepší šampony si tvoří kadeřnice nebo kadeřnické firmy samy. Já pracuji s italskou značkou Framesi. Italové jsou obecně přeborníky na vlasy. Zákazníkům většinou nabízím větší a tedy ekonomičtější balení. Jsou to třeba litrová balení, která používáme i my kadeřnice. Samy zákaznice pak uznávají, že je lepší mít na vaně jeden kvalitní produkt než deset různých značek. Naše kadeřnické šampony jsou sice dražší, ale daleko hustější a hlavně šetrnější na vlasy a pokožku, neobsahují silikony a další nežádoucí složky. Litrovka vyjde zákazníky na 600 až 700 korun. Některým vydrží třeba i půl roku. Když si to spočítají, tak jim běžný komerční šampon vyjde zhruba na stovku a vydrží jim měsíc. Každý další měsíc kupují nový a k tomu si kupují ještě kondicioner a jiné přípravky. Ve finále jim ten jeden šampon od nás kadeřnic vyjde na půl rok levněji.

Obecně platí, že pokud chceme mít hezké a zdravé vlasy, měli bychom se svěřit kadeřníkovi. A nesnažit se doma o chemické výkony. Když si žena koupí tři barvy a doma se nabarví, často pak stejně přijde s brekem k nám do kadeřnictví a vyjde ji to nakonec daleko dráž. My kadeřnice dokážeme podle vlasu lépe regulovat jaký peroxid a jeho koncentraci použijeme, poznáme jakou koncentraci zvolit podle síly vlasu. Dřív se do barev používal amoniak a strašně to smrdělo. Dnes jsou barvy bez amoniaku a k vlasům daleko šetrnější. Jsou šetrnější i k alergikům i pro nás kadeřnice, které je celý den dýcháme.

Jak o své vlasy pečují chlapi?
Musím říct, že péče o vlasy se u mužů zlepšuje. Mladí kluci kolikrát chodí i po 14 dnech a udržují se. Někdy si mě chtějí zaškatulkovat i do „barberu“ (pozn. původní výraz pro holičství, kde se používala břitva, dnes se tento výraz užívá u salonů s nadstandartními holičskými službami spojenými s unikátním zážitkem, obvykle za vyšší ceny). Snažím se jim ovšem jako kadeřnice říct, že nejsem barber a nebudu barber. Jako kadeřnice totiž nemůžeme používat břitvu. Holiči už zkrátka nejsou. V barber salonech jsou i jiné hygienické nároky. To, co chtějí, jim udělám s tím, co mám k dispozici. Spousta kluků mi ale kolikrát řekne: „My jdeme radši k vám, protože v barber salonu je to 3x i 4x dražší a od vás je to lepší.“ To mě samozřejmě vždycky potěší.

Co vám profese kadeřnice přináší?
Snažím se, aby moji zákazníci přicházeli a hlavně odcházeli spokojení. Spokojená zákaznice nebo zákazník mi přináší vnitřní uspokojení. Chci jezdit z kadeřnictví s úsměvem a s tím, že jsem dneska udělala zase několik žen nebo můžu šťastných. Hodně mě potěší, když za mnou přijde muž a říká mi: „Včera jste z mé ženy udělala takovou krasavici, že jsme pak měli druhé líbánky.“ To je pro mě ta největší odměna.

Hair Studio

Náměstí svobody 3

Vodňany

kazdenkahruskova@seznam.cz

tel. 778 05 05 08

 

Rozhovor pro Písecký svět vznikl v rámci placené PR prezentace.

Fotogalerie k článku