Písecký svět

Vladana Terčová, ředitelka Filmové akademie Miroslava Ondříčka (FAMO) v Písku, je od roku 2004  hlavní organizátorkou festivalu a od roku 2008 i jeho ředitelkou.

• Kdo do Písku na Mezinárodní festival studentských filmů (MFSF) dříve přijížděl?

V těch sedmnácti uplynulých letech se nám hlásili tvůrci filmů z 53 zemí celého světa, což je opravdu obrovské číslo. Z některých zemí sem studenti a zástupci filmových škol jezdili pravidelně, cestovali z USA, Kanady, Indie, Koreje… Jezdili samozřejmě i reprezentanti dalších dvou českých filmových škol, tedy pražské FAMU a zlínské Univerzity Tomáše Bati, která se zabývá hlavně animovaným filmem. V mezinárodní porotě i mezi hosty se objevovala slavná jména spojená s filmem – jako například Eva Zaoralová, režisér Ivan Passer, hudební skladatel Jan P. Muchow, režiséři Juraj Jakubisko, David Ondříček,  Filip Renč, Steve Loveček Lichtag, ze zahraničí třeba člen asociace amerických kameramanů Antonio Riestra, držitel ceny BAFTA a EMMY Colin McKeown, anglický režisér Tomasz Pobóg Malinowski, francouzský scenárista, režisér, herec producent Francois Gérard… A takhle bych mohla hovořit dál a dál. Za těch 17 ročníků se v mezinárodních porotách vystřídala řada významných filmových tvůrců z domova i ze zahraničí.

• Kromě soutěžících a porotců ale přijíždělo i mnoho dalších účastníků – diváků…

Snažili jsme se festival a tím i město Písek propagovat a přitáhnout sem všechny věkové skupiny, i když hlavní cílení bylo pochopitelně na mladé, včetně žáků a studentů všech píseckých škol, kterým jsme nabízeli pestré workshopy a další doprovodný program… Vždy jsme také měli velké celostátní i regionální mediální partnery, včetně České televize nebo Novy, regionální televizí, Českého rozhlasu a celostátních deníků. Všude znělo jméno našeho města, v multikinech po celé republice i v autobusech promítali pozvánky do Písku.

• Festival se konal v době mimo sezónu…

Ano, v hluchém čase, kdy lidé moc necestují. A právě v tomto období jsme sem přilákali velké množství návštěvníků. Hotely i restaurace byly v době festivalu vždy plné. Pro mladé je to mnohem lepší termín než v létě, kdy většinou cestují po světě a mají mnoho různých nabídek na výběr.

• V čem byl dál festival přínosem pro město?

Při přípravě jsme se snažili vždycky podporovat místní firmy, nejen ubytovací a stravovací, ale třeba i tisk jsme zadávali v Písku. Veškeré peníze, které jsme na festival dostali, skončily v Písku, u místních firem. Mnoho dalších služeb jsme získali zdarma v rámci partnerství. Ostatně mnoho podnikatelů, s nimiž jsme spolupracoval, litovalo, když jsme oznámili, že festival letos nebude…

• Loni jste poprvé při přípravě MFSF spolupracovali s Centrem kultury…

Říkala jsem si, že je to dobrý nápad, protože mají veškeré zázemí, zatímco předtím se dost nesmyslně přesouvaly peníze z městské kasy do kasy městské organizace, protože Centru kultury jsme za vše museli platit, přestože šlo o dotace města. Nevím, kde loni nastala chyba, jejich představy byly asi trochu jiné než naše. My jsme se vždycky především snažili, aby si všichni naši účastníci odvezli hezký zážitek, aby tu o ně bylo důstojně postaráno – jak je na podobných akcích ve světě zvykem. Je to přece i vizitka města – co dokáže hostům nabídnout. Vím, že velmi často se sem pak vraceli s celými rodinami, dělali nám tu nejlepší přirozenou reklamu a určitě to Písku mnohonásobně vrátili. Tak daleko ale bohužel asi naši spoluorganizátoři nemysleli, a tak loni nedokázali zajistit ani důstojné ubytování. Pokud sem někdo cestuje tisíce kilometrů, přiletí za své peníze z druhého konce světa – a pak ho tady ubytujete v ubytovně na kraji města, kam aby se člověk v noci skoro bál jít, tak to je prostě špatně.

• Organizaci jste ale ve svých rukou neměli…

Předali jsme tehdy veškeré naše know how, doporučení ohledně ubytovacích partnerů a podobně Centru kultury, ale nějak to nedopadlo… Když přijel vítěz hlavní ceny svým autem na otočku z Maďarska, aby se zúčastnil galavečeru, tak ho taky poslali do ubytovny s palandami – otočili se tehdy a našli si něco jiného, samozřejmě… Bylo nám to opravdu trapné, protože to pochopitelně vrhalo velmi špatné světlo na školu, která je tradičně s festivalem spojena svým jménem a pověstí. A tak jsme v noci pátrali po tom, kde se ubytovali, abychom jim uhradili náklady za důstojný nocleh.

• Rozhodli jste se proto pořádat festival opět sami. A požádat město o vyšší podporu…

S částkou potřebnou na pořádání festivalu, jsme se nevešli do grantového systému, v němž navíc snížili maximální možnou podporu. Oslovili jsme proto paní starostku se žádostí o dostatečnou podporu ze strany města, vše podrobně vysvětlili, ona nás odkázala na zastupitelstvo a zastupitelé nás nepodpořili, protože prý by to bylo nesystémové. Následně pak, asi systémově, opět poslali půl milionu Centru kultury – a s nimi jsme to prostě po těch zkušenostech dělat nechtěli. A tak si sami vymysleli promítání archivních filmů…

• Studentský filmový festival ale přesto bude…

Řekli jsme si nakonec, že by byla velká škoda úplně přerušit kontinuitu, spousta lidí nás oslovovala s dotazy, zda se mohou na festival hlásit a kdy bude… Po zamítnutí zastupitelů bylo ale příliš pozdě žádat o podporu kdekoliv jinde. Naštěstí díky naším partnerům, kteří například zajistí dopravu porotců a podobně, jsme mohli festival uspořádat. Nemohli jsme zachovat tradiční termín, ten si vybralo Centrum kultury pro svou akci. Zvolili jsme proto pátek 9. listopadu – festival je pouze jednodenní, víc bychom finančně nezvládli, a proto bude složen pouze z filmů natočených na obou píseckých filmových školách. Přesto všechno neztratí tento festival onen mezinárodní rozměr. Oslovili jsme partnerské zahraniční školy a ty nám poskytly své filmy. Mají v rámci přehlídky jeden nesoutěžní blok. Hlavní cenu Grand Prix ve výši 50 tisíc korun, kterou nám město ponechalo, tedy letos získá nejlepší film píseckých studentů.

• Jak to bude v příštím roce?

Zatím nemám představu. Letos jsme podali žádost „systémově“, uvidíme, jak to dopadne. Kaž­dopádně s nižším rozpočtem nemůžeme udržet kvalitu, která tady bývala v předchozích letech. V letošním roce, kdy děláme festival zcela na své vlastní náklady, tak nám navíc připadá, že nám z města jen házejí klacky pod nohy. Na každou ceduli se počítá zabraná plocha, kterou musíme zaplatit, za jediný den pronájmu kina platíme dvacet tisíc korun, nesmíme u příjezdu do města umístit ani naváděcí ukazatel, jak se mají návštěvníci na FAMO dostat – to je prý komerční sdělení a nelze…

• O festival prý projevil zájem Český Krumlov?

Jsme písecká škola a Písek máme opravdu rádi, naši studenti mu myslím dělají velmi dobrou reputaci ve světě. Nikdy jsme tu akci nikam přesouvat nechtěli. Je pravda, že v rozhovoru se starostou Českého Krumlova jsme zmínili naše potíže a on projevil o naši akci zájem. Také zástupci některých českokrumlovských organizací (Českokrumlovského rozvojového fondu, Jihočeské filmové kanceláře, Studijního centra Český Krumlov, Klášterů a Ateliéru Seidl) projevili o spolupráci zájem. Český Krumlov by mohl festival například zařadit do svého většího cyklu kulturních akcí, na které tam přijíždějí tisíce návštěvníků… Samozřejmě víme, že do Krumlova by na náš festival přijelo mnohem více návštěvníků než do Písku, protože je to město ve světě proslulé. Přesto bychom raději studentský festival pořádali dál v našem městě.

• Slovo na závěr?

Myslím, že je dobré zdůraznit, že festival nikdy v minulosti rozhodně nebyl pro školu nějaký zlatý důl, ani nám to nepřinášelo nové studenty a podobně. Je to především velká práce, stres a spousta problémů. Myslím, že největším přínosem byl vždy pro město samotné, hosté i diváci byli městem nadšeni a šířili o něm dobrou pověst do světa. A peníze, které z grantového systému do festivalu plynuly, zůstávaly ve městě. Letos jsme tedy zkusili v minimalistické verzi vše zajistit sami – a těšíme se, že i to všechny návštěvníky potěší. Zvu všechny čtenáře: Přijďte se určitě podívat!

VYŠLO V TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ, Č. 21/2018