Písecký svět

Jak hodnotíte uplynulé měsíce od voleb?

Zabývala jsem se všemi oblastmi, které mám v kompetenci, cestovním ruchem, kulturou, školstvím, teď se prokousávám zákonem o sociálních službách, navštívila jsem neziskové organizace, setkala se s mnoha lidmi… Jako zásadní úspěch hodnotím zjednodušení zadávání veřejných zakázek, i když to mnozí kritizovali. Ale já po dlouhé zkušenosti ředitelky školy jsem přesvědčená, že se pravidla měla zjednodušit a že žádné nebezpečí nehrozí, odpovědnost na lidech zůstává, ale snížila se ta neúnosná administrativa. Pro ředitele škol to byla opravdu obrovská zátěž! Transparentnost zůstane zachována a výběrová řízení, týkajících se velkých zakázek na školách, bude zajišťovat město.

 

Předpokládá to ale dostatečnou kontrolu…

Samozřejmě. Každým rokem probíhají kontroly a nařídila jsem teď audit na dvou školách. Stejně tak všechny městské organizace budou pod dohledem.

 

Nemůžete ve zjednodušených řízeních více preferovat místní firmy?

To nejde. Přála bych píseckým firmám, ale to by bylo protizákonné. Můžeme ale vzít v úvahu další kritéria kromě ceny, například kvalitu práce, rychlost, plnění termínů – to vše může být v podmínkách. Do budoucna bude záležet hlavně na novém zákonu.

 

Jak postupuje plán na rekonstrukci bývalé Komenského školy?

Zrovna jsme měli jednání s panem ředitelem městské knihovny Dubem. Je to úžasně zajímavý projekt a v polovině roku by měla být podrobná dokumentace. Teď čekáme na vypsání dotačních titulů. Pokud nebude možné získat dotaci, i tak bych to považovala pro Písek za prioritu.

 

Úloha ženy v politice – jak ji hodnotíte po pár měsících?

Se ženami v zastupitelstvu se domluvím skvěle a všichni pánové zastupitelé se ke mně chovají velmi vstřícně, slušně a galantně. Často ani nepociťuji, že jsou vlastně z opozice.

 

A jaká je situace mezi Jihočechy, máte dostatečnou podporu?

Mladí jsou trochu netrpěliví, chtěli by všechno hned teď, hned zveřejňovat… Scházíme se pravidelně ve skupině asi deseti až patnácti lidí každých šest neděl, hodnotíme, co se udělalo a jaké jsou plány a mám z toho zatím dobrý pocit.

 

Jihočeši měli v programu odstranění duplicity městské slavnosti a Cipískoviště…

Nechávám si to zatím prověřit. Cipískoviště by podle mne mělo zůstat jako událost pro Písek typická, u městské slavnosti myslím, že by to měla být akce pro Písečáky – a že si musí platit vstup, to mi opravdu vadí. Ale lidé, kteří do toho trochu víc vidí, mi tvrdí, že by se mělo něco platit, že je to v rozpočtu akce nezanedbatelná položka… Já bych celou tu slavnost koncipovala opravdu pro písecké občany a pokud možno bez placení.

 

Plánujete něco úplně nového?

Chtěli bychom vymyslet něco pro mladé tak do 25 let, nějakou akci, kterou by si opravdu užili. Pro starší generaci a pro malé děti se vymýšlí lépe, ale město by tu mělo být i pro teenagery. Ale je obtížné pro ně něco vymyslet.

 

A zkoušeli jste už získat nějaké spolupracovníky nebo konzultanty přímo v té skupině mladých? Třeba by poradili…

To je zajímavá myšlenka, to jsme nezkoušeli.

 

Další velké téma – Žižkova kasárna… V koaliční smlouvě jste podepsali záměr: znovuobnovení vlastnictví města k Žižkovým kasárnám, postupnou revitalizaci celého prostoru kasáren, řízenou přímo městem nebo k tomu účelu zřízenou městskou organizací…

Je to obrovsky zapeklitý problém, který mne moc mrzí, ale jak jsem nahlížela do materiálů právníků, kteří město zastupují, tak nevěřím, že by se to mohlo rychle vyřešit. Mně by se tam líbila soustava hřišť pro děti a mládež, co nejvíce otevřených. Pokud jde o myšlenku zastřešující organizace, to se zatím vyvíjí, určitě by ale město mělo mít nějaký záměr, vizi.

 

Co si myslíte o plánu na přesun psychiatrické léčebny U Honzíčka do kasáren a o případném vzniku dalšího takového zařízení?

Já si myslím, že plno lidí ve středním věku dnes potřebuje psychiatrickou pomoc. Ale to neznamená, že jsou nebezpeční. Mně přesun nevadí, stejně jako další seniorský dům. Co nám ale opravdu chybí, je hospic – pobytové zařízení. Je skutečně stresující, pokud máte doma vážně nemocného – v terminálním stádiu. Nejbližší taková zařízení jsou v Prachaticích a v Praze. Mně by se líbilo zřídit hospic U Honzíčka.

 

Jakto, že o záměru na psychiatrickou léčebnu v kasárnách hlasovala koalice nejednotně?

Přiznám se, že ten záměr jsem považovala za bezproblémový a vyhrocená diskuze mne překvapila. Ale každý se prostě rozhodoval podle svého přesvědčení, to nebyla věc, která by byla součástí koaličních dohod.

 

Jak se vůbec daří plánovaná spolupráce napříč politickým spektrem?

Já mám pocit, že zastupitelský klub funguje dobře, že se tam o problémech diskutuje. Leckdy se ale pak na zastupitelstvu nestačím divit, jak to, co se už probralo, se najednou vyhrotí. Zvlášť muži to pak berou přímo jako otázku cti.

 

Je funkce starosty podle vás víc politická, nebo úřednická?

Každopádně jako úředník jsem opravdu hodně vytížená – to jsou každý den štosy dopisů a spisů a já nejsem zvyklá podepsat něco, co si dobře neprostuduju. Také se hlásí spousta lidí, kteří se se mnou chtějí setkat. Já se raději s občany setkám přímo, nerada to řeším mailem nebo telefonicky.

 

Tedy nabitý program od rána do večera…

To ano, včetně víkendů. Naštěstí jsou v něm i akce velmi pozitivní, které mne nabíjejí – například koncert Podej tlapku, kde vystupovaly děti ze ZUŠ, a navíc se to týkalo zvířat, což mám ráda, stejně jako sportovní akce, zvláště pro malé děti.

 

Po uskutečněných změnách ve struktuře úřadu jste teď s jeho chodem spokojená?

Bála jsem se managementu tolika lidí, nebo spíš jsem před tím měla respekt, ale funguje to dobře. Když to srovnám s ředitelováním školy – tam jsem si připadala mnohem svobodnější, mohla jsem jasně rozhodnout, bylo to hned a nesla jsem za to odpovědnost. A měla jsem přímý kontakt se všemi pracovníky i dětmi. Tady je to složitější, musí to vždy projít rozhodovacím a připomínkovým kolečkem, a já jsem někdy netrpělivá a je to na mne dlouhé… Jsem mnohem víc svázaná různými zákony a předpisy.

 

Jak vnímáte občanskou společnost v Písku?

Podle mého chápání to znamená, že se lidé zajímají o to, co se děje a připravuje, reagují na to, sdělují své nápady… Myslím, že tohle tedy v Písku funguje velice dobře. Pokud jde o neziskové oganizace, tak jsem byla například v Horizontu, Duze, Naději, Fokusu, Ceroku… Odvádějí obrovský kus práce, obdivuju je, jsou tam lidi, kteří to chápou jako své poslání, a ne jako obyčejnou práci. Musím je velmi podpořit. Mají nezastupitelnou úlohu, pomáhají části lidí, kteří se bez toho zkrátka neobejdou. A nedovedu si představit, že by úlohu těch neziskovek mohli nahradit třeba úředníci na odboru. Důležitý je dobrý grantový systém na jejich podporu.

 

Je pro vás důležitá otevřenost úřadu?

Určitě, připravujeme teď nějaké změny na webových stránkách, mělo by tam být víc aktualit z jednotlivých odborů a ve zvláštní sekci budou zveřejňované všechny veřejné zakázky, které navíc zájemci budou moci odebírat pomocí RSS kanálu a o každé zakázce se tak dozvědí včas. Měly by tam být pak i výsledky všech těchto výběrových řízení a uzavřené smlouvy. To myslím, že není problém.

 

O přijetí nabídky na starostování jste se rozhodovala velmi narychlo – nelitujete toho dnes?

Ztratila jsem velký kus soukromí. Je to pro mě ale obrovská zkušenost, velký profesní posun, naučím se spoustu nových věcí, to mne baví. Když to mám opravdu posoudit… Asi celkově nelituji, ale ta ztráta soukromí mne mrzí. Naštěstí mám děti už velké, na vnoučata mi moc času nezbývá, ale mám úžasného manžela, který mi vytváří skvělé zázemí. Musel se nové roli přizpůsobit, slevit ze svých zásad a zvyklostí. A patří mu za to můj velký dík. Je příjemné přijít domů a mít připravenou večeři. Vůbec si nedovedu představit, že bych v téhle funkci měla doma dvě malé děti – to by skloubit opravdu nešlo, to bych musela něco velmi šidit.

 

Nějaký vzkaz občanům na závěr?

Prosila bych je, aby byli trpěliví a nezlobili se hned, když něco není podle nich. A pokud se jim něco nelíbí, tak ať se ozvou.

VYŠLO V DUBNOVÉM ČÍSLE TIŠTĚNÉHO PÍSECKÉHO SVĚTA.