Písecký svět

Známe se již mnoho let, a to od doby, kdy pracoval na architektonickém řešení expozic Prácheňského muzea (kde jsem pracovala) – muzeum za ně následně v roce 1996 obdrželo velkou cenu Evropské muzeum roku. Měla jsem možnost „nahlédnout“ do způsobu této náročné, ale nesmírně zajímavé práce, při které jsem poznala Vladimíra jako pozoruhodného kreativního člověka, se správnou porcí humoru, se kterou překonával veškeré nástrahy takové pracovní nálože. Mnohému jsem se naučila a naše přátelství od té doby trvá dodnes. Je pravdou, že se vídáme  málo, ale vždy jako bychom se rozešli včera a vždy při takovém setkání nechybí smích, přestože nám život připravil všelijaké zkoušky. Toho si vážím nejvíce.

Jaké nejsilnější zážitky máš ze své cesty do Jordánska? Fotografie vypovídají o jakémsi tichém prostoru mimo současný svět…

Vždycky jsem snil o tom, že navštívím jordánskou Petru, že na vlastní oči uvidím ty magické pískovcové chrámy, které tu někdy ve 3. století před naším letopočtem Nabatejci vytesali do skal a které se později staly jedním ze sedmi divů světa a památkou na seznamu Unesco. Sen každého fotografa jsem si při naší krátké návštěvě Jordánska splnil a zjistil, že pověst, která je předchází, nelhala. Když návštěvník projde úzkou skalní soutěskou El Sík a zničeho nic se před ním zjeví v plné kráse světoznámá Pokladnice (Al Khazneh), většinou zapomene zavřít pusu. Kulisy jako z pohádky nebo filmu, řemeslné mistrovství, neuvěřitelně sytá barevnost okolních skal, tajuplné nápisy staré tisíciletí… Já měl navíc to štěstí, že nahoře na skále nad Pokladnicí se zrovna chystala svatba – nevěsta tam najednou stála sama na kraji útesu, dívala se do dálky a já cvakal jak pominutý… Budoucí plakát k výstavě byl na světě. Překvapivě ještě silnějším zážitkem se pro nás ale stala návštěva pouště Wádí Rum, o které se říká, že je snad tou nejkrásnější na světě. Je výjimečná tím, že je hornatá, je to poušť uprostřed skal a její do oranžova zbarvený písek vytváří se skalisky scenérie, které doslova berou dech. Dostali jsme se k ní až v podvečer, kdy už odcházel den a rozsvěcely se první hvězdy. Bylo tu ticho jak v kostele a barvy jako tady jsem nikdy v přírodě neviděl… Tady jsem také poprvé pochopil, co znamená „slyšet ticho“! Velmi doporučuji navštívit ! Prý je krásné tu strávit noc – v poušti jsou stovky luxusně vybavených bungalovů jako ze sci–fi filmů. Wádí Rum odjakživa milovali filmaři – natáčely se tu slavné filmy jako „Lawrence z Arábie“ Davida Leana nebo „Marťan“ Ridleyho Scotta s Mattem Damonem, v Petře se zase proháněl Harrison Ford jako Indiana Jones.

Jsi rozkročený do mnoha výtvarných oblastí. Která je ti kromě tvéí hlavní profese architekta nejbližší?

Nejbližší je mi ta, na kterou teď bohužel skoro nemám čas a to je malba obrazů a dětská ilustrace, v poslední době také fotografie. I když jsem vystudoval architekturu na ČVUT – moje srdce je především ,,výtvarné“. V současnosti většinu času věnuji navrhování interiérů, muzejních a výstavních expozic pro naše i zahraniční klienty po celé Evropě. Některé z nich i docela prestižní, jako byly státní expozice České republiky v Londýně, Frankfurtu n.M nebo italské Bologni. Jsem hodně na cestách. Doslova se ale ,,třesu na to“ až se v ,,pracovním důchodu“ vrátím k tomu, v čem jsem byl pracovně asi nejšťastnější. K volné tvorbě, ilustraci, ke knížkám.. V 80–tých a 90–tých letech jsem totiž vedle zaměstnání po nocích maloval obrázky pro děti, byl kmenovým ilustrátorem časopisů Mateřídouška, Sluníčko ad., spolupracoval se Supraphonem a ateliery Barrandov, pro Vlastimila Brodského jsem ilustroval Hajaju, pro australský televizní seriál klokana Skippyho ad… Rád bych se na stará kolena zase vrátil do téhle řeky, ale nevím, jestli to ještě půjde – jestli to Ten nahoře ještě dovolí, když jsem se tolik let flákal trochu někde jinde…

V poslední době jsi také pracoval na knižních ilustracích. O co šlo?

Jde o knihu Miroslava Spousty ,,Kazatelka přeludů“, která vyšla v minulém roce v nakladatelství Petrklíč. Je to tajemná, spirituálně a filosoficky zaměřená kniha, psaná velice bohatým a expresivním jazykem. Navrhoval jsem její grafickou podobu, obálku a přidal i několik ilustrací. Autor knihy patří mezi mladou spisovatelskou generaci, která je díky sociálním sítím v neustálém styku a kontaktu a to doslova s celým světem. Jsem v němém úžasu, že knížka měla ještě před svým vydáním v ČR své příznivce v Indii nebo v Uruquayi. Je přeložena do angličtiny a v letošním roce vychází právě v Indii. Pokud tomu budou hvězdy přát, v roce příštím by měla vyjít i v USA.

V současné době se věnuješ velmi zajímavému projektu pro Národní muzeum. Prosím o krátkou anotaci…

„Na jaře tohoto roku se mi podařilo zvítězit v soutěži o architektonické a výtvarné řešení výstavy ,,Když hvězdy září“, které vypsalo Národní muzeum v Praze. Autory scénáře jsou Libor Vodička a Lenka Šaldová, mladí historici a kurátoři NM v Praze. Výstava se pokouší zobrazit vývoj českého divadla a filmu od J. K. Tyla až po Libušku Šafránkovou a to včetně pohledu na herce– ,,jak je neznáme“. Její otevření je naplánováno na konec listopadu t. r. v prostorách Národního muzea, takže tímto všechny srdečně zvu… Vladimír Bouček z Písku a Prahy.“

Ing. arch.Vladimír Bouček se narodil 14. srpna 1955 v Písku. V současné době žije a pracuje v Písku, Praze a Českých Budějovicích. Syn Jan je také architekt, dcera Bára je bakalářkou umění. Jeho manželkou je herečka Veronika Freimanová.

Po ukončení Gymnázia v Písku absolvoval v roce 1980 Fakultu architektury ČVUT v Praze u prof. Ing. arch.Věkoslava Pardyla. Jeho hlavním pracovním zaměřením je interiérová tvorba a výstavnictví. Významná je i jeho výtvarná činnost – ilustrace knih a časopisů, olejomalba, užitá grafika a fotografie.

Od ukončení studia zrealizoval na 1200 výstavních expozic (v ČR a po celé Evropě), je autorem celé řady stálých muzejních expozic a úprav veřejných prostranství. S velkým ohlasem se setkaly i jeho autorské výstavy:

• 1980 – Palác kultury, Praha – obrazy, grafika – výstava architektů;
• 2014 – Earls Court, London – obrazy, grafika, autorská výstava v expozici České republiky;
• 2021 – Galerie Památníku města Protivín: Na pár chvil v Jordánsku – výstava fotografií.

Za svou dosavadní činnost získal celou řadu ocenění. Jmenujme alespoň:

• 1996 – Cena „EVROPSKÉ MUZEUM ROKU 1996“ stálým expozicím Prácheňského muzea v Barceloně;
• 2004 – Expozice roku – ARC-H Plzeň (BVV Brno), hlavní cena za nejpůsobivější expozici;
• 2005 – Hlavní cena za nejpůsobivější expozici Orea – Holiday World 2005;
• – Celostátní fotografická soutěž „Stromy pro život“ 3. místo (Divadlo komedie Praha);
• 2006 – Hlavní cena PRESTA 2006–2008, cena INSPIRA v soutěži Prestižních staveb JČ kraje;
• za rekonstrukci objektu Sladovny (spol. Ing. arch.Jan Bouček, Ing. arch. P. Šíma);
• 2020 – byl zařazen do Encyklopedie osobností České a Slovenské republiky.
• British Publishing House – členství od 11. 6. 2020.

Irena Mašíková Konštantová, vyšlo v tištěném Píseckém světě č. 20/2021

 

Fotogalerie k článku