Písecký svět

Kdy a jak jste se dostala k fotografování?

Můj táta byl restaurátor, fotografoval si postupy práce, když jsem byla větší dítě, učil mě kresbě a také fotit, abych mu mohla pomáhat. Prostě jsem v tom vyrostla, a jednoho dne jsem věděla, že je focení to jediné čím se chci živit. Bylo mi třináct. 

Jste jedinou ženou v ryze pánské společnosti sdružení fotografů Specta? Je to výhoda –  hýčkají si vás pánové, nebo někdy spíše nevýhoda, a jestli ano, tak jaká? 

S klukama je mi fajn, vždy jsem měla víc kamarádů než kamarádek. Ve Spectě jsou všichni gentlemani. Výhoda je, že mě kluci vrátí manželovi ve stejném stavu, jak si mě půjčili (smích).

Vím, že máte svůj profi ateliér a fotografování vás živí? Je to těžké se dnes uživit coby fotografka?

Mám menší ateliér v Miroticích, ale často a ráda fotím i v exteriérech. Myslím, že uživit se, se mi nějak daří, ale je to stejné, jako u každého jiného řemeslníka. Snažím se odvézt dobrou práci a záleží mi na tom, aby ode mě odcházeli lidé spokojení a měli chuť se vracet.

Ráda fotíte svatby, rodiny s malými dětmi a portréty vůbec? Co vám právě tato oblast fotografování přináší?

Hlavně mi to přináší peníze na živobytí, ale baví mě to! Lidé jsou rozliční, na svatbách můžu zachytit emoce a s dětmi je legrace a líbí se mi jejich spontaneita.

Fotíte ráda i umělecké fotografie?

Nevím, beru svojí práci jako řemeslo, nepokládám se za umělce, ani jsem jím asi nechtěla být – to bych se ve třinácti rozhodla jinak. Pro mě je umění, když se mi podaří zachytit emotivně silný moment, když cítím, že fotka může stát sama o sobě a nepotřebuje komentář. Věřím, že mě tahle fáze ještě čeká.

Co mohou návštěvníci očekávat od vaší výstavy v Divadle Pod čarou? Čím bude tato výstava jiná od kolegů ze Specty, kteří v malé galerii divadla již vystavovali?

V Divadle Pod čarou se při vernisáži konal křest charitativního kalendáře a je tam k vidění výstava fotografií, které vznikly při jeho tvorbě. Na začátku roku mě oslovila Kateřina Vlasáková – vyléčená onkologická pacientka – poprosila mě, zda bych s ní nafotila charitativní kalendář. Neváhala jsem. S vizáží nám pomohla Lenka Obermajerová a Jana Machníková, i holkám je třeba poděkovat za pomoc. Výtěžek z prodeje bude postoupen dětskému onkologickému oddělení v Motole. V tomto je asi naše výstava odlišná. Chtěla bych poděkovat Divadlu Pod čarou, že právě tam jsme mohli představit náš kalendář a děkujeme všem, kdo pomůžou.

Kalendář je možné zakoupit přímo v Divadle Pod čarou nebo ve strakonické kavárně Kafíčko na Palackého náměstí. Jeho nejnižší cena, za kterou se dá pořídit a přispět tak na onkologické oddělení pražského Motola, je 390 korun.

Napsáno pro Písecké postřehy, upraveno pro Písecký svět