Písecký svět

Paní Skřivánková, jak jste prožívala dobu před dvaceti lety, jak to vidíte s dnešním odstupem?
Já jsem tenkrát pracovala na jatkách, dá se říct jako nepohodlný veterinární lékař. Byla jsem braná jako potížista, protože jsem měla svoje názory a byla jsem toho přesvědčení, že s e musí dodržovat veterinární předpisy a zákony. Jatka byly ta nejnižší pozice, kde může veterinární lékař pracovat. Jatka jsou dost tristní prostředí a v době komunistického režimu to bylo hrozné, takže tam jsem byla vlastně za trest. Všelijak se mnou manipulovali a vymýšleli na mě, jak by se mi pomstili za to, že jsem se nechtěla dát. A v tom přišel listopad. Já jsem se tenkrát okamžitě zapojila do Občanského fóra, dělala jsem to s nadšením, vůbec jsem o tom nepochybovala. Byla jsem u těch prvních setkání u divadla a potom nám pan farář z evangelické církve na Fügnerově náměstí otevřel ten svůj prostor, protože venku byla zima a tam opravdu začalo Občanské fórum. Byla to jedna z nejkrásnějších věcí v mém životě, protože jsme se tam scházeli s nadšením a z vnitřního přesvědčení. Ale taky se tam objevili komunisti. Například pan Popelka, co má tu prodejnu Spar u zrcadel, tam byl mezi prvními. My jsme byli tak slušní, že jsme nevěděli jak na něj. Pak jsme mu s panem inženýrem Brudovským řekli: „Prosím vás, vy tady nemůžete být, vždyť vy jste komunista!“. Tak asi dvakrát jsme mu to řekli a potřetí už nepřišel.
 

Jak dlouho trvalo tohle období scházení se na začátku Občanského fóra?
Dost dlouho, já myslím, že to bylo tak tři neděle. A mezitím jsme jeli se dvěma kolegy a s dcerou na setkání na Letenské pláni v ten den, kdy byla svatořečená Anežka česká. Bylo tam obrovské množství lidí a moderoval to Václav Malý. Tam jsem poprvé viděla Václava Havla, Adamce a další. A když to zpětně vyhodnocuji, musím říct, že mám k tomu trochu odtažitý vztah. Protože já přemýšlím o tom, jestli to nebylo opravdu řízené StB, celá takhle sametová revoluce. Nejsem schopná tomu říkat ani revoluce ani sametová. Asi dva roky po listopadu jsem byla na setkání v Příbrami, které svolávali političtí vězni. Tam vystoupil starý pan Dr. Anděl, exulant ze Švýcarska a právník, a řekl: „Uvědomme si, že to nebyla žádná revoluce sametová ani jiná, ale že to byl pečlivě připravený komunistický převrat, převzetí ekonomické moci.“ Komunisté měli politickou moc. Té se vzdali, a převzali ekonomickou moc, protože ta je nejdůležitější. Kdo má ekonomickou moc, tak opravdu potom hýbe politikou. A to se vrací. Teď, když jsem sledovala sjezd ODS i jiných stran, tak o čem to je? Vypadá to, že jsem skeptik, ale to nejsem. Jsem realista a my jsme bohužel propásli tu možnost, kterou jsme měli.
 

K tomuhle názoru jste dospěla až časem?
Ano, ty první dva roky jsem byla úplně nadšená ze všeho. Obnovoval se KAN, já jsem byla jeho zakladatelka v roce 1968. V roce 1990 se znovu obnovoval. Na sjezd přišel pan inženýr Klaus, tehdejší ministr financí, štíhlý, v takovém pleteném svetru, sportovní… Byl nám nabídnout, abychom se připojili, protože on opravdu odštěpil od Občanského fóra ODSku. Já byla z něho úplně nadšená, protože on nebyl jako ti tlustí, blbí papaláši. On byl něco. Uměl jazyky, uměl se chovat a dokonce jsem si mu šla pro podpis. O těch věcech člověk musí přemýšlet, dozrát a za některé věci musí i zaplatit.
 

Ve vývoji událostí v Písku jste se tedy angažovala od začátku?
Ano od začátku. A musím říct, že jsem velmi brzy pochopila, že se Občanské fórum začíná dělit na takovéty nadšence, jako jsem byla já, a na pragmatiky, mezi které musím počítat pana Toma Zajíčka, pana Ing. Franců, pana Mintucha. Já jsem jim vadila, protože jsem byla velmi nekompromisní. Tak oni se mě snažili tlačit tak, jak si to představovali. Pro mě byl rozhodující moment, když jsem na tyhle lidi začala koukat takovým pohledem, že s nimi nechci mít nic společného. Bylo to v době, kdy do Občanského fóra přišel Ing. Pesl. Měl tady galerii Mistrál u pošty a myslím, že tihleti hoši ho tam instalovali jako managera Občanského fóra. A byl tam velký nepořádek v penězích, protože tam chodily peníze na provoz z Prahy a tam přispívali ze zahraničí, takže tam lítaly dost velké peníze. Tenhle pan Ing. Pesl začal jezdit jménem Občanského fóra někde až po severních Čechách. Odtud nám napsali dopis, že pan Ing. Pesl vystupuje jménem Občanského fóra, ale prosazuje své obchodní zájmy. Pak jsem se od Stanislava Devátého dozvěděla, že byl dvojnásobným spolupracovníkem Stb. To bylo žalovatelné, tehdy ještě nebyly volně přístupné dokumenty o spolupráci s StB. Stanislav Devátý sem tehdy přijel a řekl: „Nebudeme sedět nikde v autě“. Chodili jsme spolu okolo Otavy a on mi řekl, na co mám být opatrná. Řekl mi, že je velmi pravděpodobné, že Ing. Pesl sem byl dosazen jako spolupracovník, aby dozoroval, jak se to tady odvíjí. Nezapomenu na jeden den, kdy jsem z toho byla opravdu úplně zničená. Napsala jsem radě Občanského fóra, aby si uvědomili toto podezření. A oni ho namísto toho doporučili do rady města! On mě dozoroval na radnici! Tenkrát jsem jednou večer šla úplně nešťastná za Ing. Franců a to tomu tichošlápkovi neodpoustím, že s tím nic neudělal. Tenkrát jsem u nich seděla a řekla jsem mu: „Uvědomme si, že tady máme mezi sebou estébáka, který nás dozoruje“. Ing. Franců s manželkou jenom pokyvovali. A tohle mu neodpoustím! Taky jsem mu to řekla, když jsme se v roce 2006 setkali na akci Vítání jara ve vnitrobloku v Budovcově ulici. Tenkrát navrhoval projekt garáží ve vnitrobloku pro radnici a já jsem ho tam chytla na rohu a řekla jsem mu: „Pane inženýre, nestydíte se za to, co děláte?“
 

Jak to potom v Občanském fóru pokračovalo?
Bylo to tak. Po dohodě u kulatého stolu, kde byl Havel, Adamec a další, se rozhodlo, že se znovu obsadí funkce na radnici podle určeného klíče. Úplně přesně si to nepamatuji, ale byl tam určený podíl komunistů, lidovců, občanské fóra… V občanském fóru se pak rozdělovalo, kdo půjde na okres a kdo na radnici. A ti, kdo mi tam byli přízniví, řekli: „No tak to budete Vy!“. No a takhle to dopadlo, podle té dohody jsem se stala předsedkyní tehdy ještě Národního výboru. Ale musím říct, že tenkrát jsem jela asi za dva, za tři měsíce na sjezd předsedů národních výborů do Brna. Byla jsem tenkrát tak nadšená, neměla jsem žádné zábrany. A tak jsem tam řekla: „No přece se nebudeme pořád jmenovat předsedové? Proč bychom nemohli být starostové?“ To mi poradil můj manžel. Když jsem tam jela, tak povídá: „Vždyť to byli starostové! Vždyť já to pamatuju!“. A oni všichni z toho měli radost a od té doby jsme byli starostové. Já si všechno dobře pamatuju, mám to srovnané v hlavě, všechny ty podrazy….
 

Jaké to potom bylo na písecké radnici? Jak dlouho jste tam byla?
Já jsem tam nastoupila v březnu a potom byly v listopadu komunální volby a tam už opravdu musím říct, že jsem těm hochům hrozně vadila..., já jim říkám hoši z Občanského fóra. A protože já jsem byla nekompromisní a taky jsem je jednou vyrazila z radnice, protože oni mi začali diktovat jak mám to a to dělat a koho mám přijímat. Tak jsem otevřela dveře a oni jeli. A v listopadu, myslím, že to byl listopad…, se sestavovala kandidátka do komunálních voleb. Oni dělali všechno možné, ale přesto jsem se dostala asi na deváté místo Občanského fóra. A potom ve volbách jsem se dostala na místo, že bych mohla být zastupitelkou. Ale tenkrát pan Tom Zajíček v tom sále, kde je dneska Policie, řekl takovým pohnutým hlasem, že s lítostí oznamuje, že doktorka Skřivánková pro střet zájmů nemůže být dále volena do zastupitelstva…, že tedy musí vypadnout! A aby to nebylo tak blbý, tak to samé řekli o doktorce Faitové.
 

A v čem ten střet zájmů spočíval?
No, to byl jejich výmysl! To spočívalo v tom, že jsem jim vadila. Když jsem ještě pracovala v masokombinátu, tak jsem někdy odbavovala kamiony, které vozily mražené maso na západ. Oni si tenkrát vymysleli, že když dávám to kulaté razítko, tak že to je střet zájmů. A já jsem tenkrát v ten moment, když on to tam říkal, nebyla schopná na to nějak reagovat. Ale protože já nic nenechávám náhodě, tak jsem se na to potom zeptala. Všechno jsem sepsala a poslala Miroslavu Výbornému, který byl myslím předseda právního výboru parlamentu a teď sedí v Ústavním soudu. Dál jsem to taky poslala Vojenovi Gitlerovi, to byl člen ústředního výboru KANu, který taky sedí v Ústavním soudu, takže jsou to opravdu výborní právníci. A od nich mám dokument, že o žádný střet zájmů nemohlo jít. Byl to komplot, aby se mě hoši zbavili. A já jim možná za to děkuju, protože já jsem ráda. Já bych asi tohleto nemohla dělat, ty kompromisy a ty kšefty. Když to tedy takhle dopadlo, tak jsem se potom vrátila do masokombinátu. Protože se právě uvolnilo místo, tak jsem šla dělat vedoucí hygienického střediska a myslím, že to bylo dobré. A se masokombinát zprivatizoval a koupili to. Musím říct, že pan Koranda, ačkoli byl komunista, tak on velmi rychle poznal, že jestli chce někdo obstát na trhu, tak musí dělat kvalitně. On mi nabídnul, když jsem chtěla jít do důchodu, abych šla pracovat jako soukromý veterinární lékař pro jeho masokombináty. A to byl jediný člověk, který se mi omluvil. Když mě chtěl získat, řekl mi: „Já se vám omlouvám, já jsem byl člen komunistické strany.“ A já jsem mu řekla: „A pane Koranda, to je Váš problém, ne můj.“ A jestli jsem k někomu měla dobrej lidskej vztah, tak to byl on.
 

Potom jste už v Občanském fóru nepokračovala?
Ne, to už se potom transformovalo na ODSku a s tou nechci mít do dnešního dne nic společného!
 

V žádné straně jste už potom nebyla?
Až před dvěma lety jsem vstoupila do Strany zelených. Měla jsem k tomu důvod osobní, protože jsem měla dobré vztahy s Danou Kuchtovou a když se tady ta strana začala rodit, tak jsem si řekla, že jestli pro to něco můžu udělat, tak to udělám. A nelituju toho, protože jsem tam našla dobrý mladý lidi a je mi s nimi dobře.
 

Jak dnes hodnotíte situaci u nás po dvaceti letech?
My jsme se sem dopracovali svým svobodným rozhodnutím a nemůžeme to na nikoho svádět, že je to tak nebo onak.
 

Jste spokojená s tím, jak to dnes u nás funguje?
Ne! Vůbec ne, ale co já s tím můžu udělat víc, než že budu říkat svoje názory.
 

S čím dnes nejste spokojená? Co se vám nezdá v pořádku?
V pořádku není to, že lidi ani po dvaceti letech nejsou schopni se chovat jako svobodní občané? Aby chodili k volbám. Aby vyslovovali nebo se pokoušeli vyslovovat svůj názor, protože oni často nemají žádný svůj názor. Já to vidím takhle: lidi kupují blesk, čumí na takový přiblblý seriály a potom jedou do hypermarketu, kde si nakoupí neplnohodnotné potraviny. Proto chci také podporovat malozemědělce, kteří jsou v zoufalé situaci. Např. jeden z nich brzy v Písku instalovat automat na mléko, tzv. „železná kráva“ a nám spotřebitelům bude nabídnuta alternativa, nákup čerstvého nepasterizovaného mléka, plnohodnotné a nepostradatelné potraviny.
 

Jak jste prožívala letošní oslavy 20. výročí 17. listopadu? Zúčastnila jste se akcí v Praze?
Ano, sešla jsem se tam s lidmi stejného názoru na věc. My jsme to nevzdali a já také ne, ale jsem k tomu ke všemu velmi kritická. Prošla jsem celou trasu, která byla po Praze připravena. Měla jsem na to tři dny, protože je to velmi emotivní a časově náročné. Nejvíc nás zaujala výstava u Václava. Tam byli příslušníci StB, to byla ta špička včetně generála Lorence. Já jsem se hned po listopadu stýkala s lidmi, kteří o něm říkali, že je to diamantový mozek. A to byli oni, kdo to řídili v roce 1989. A my jsme si mysleli, že jsme si to vycinkali, vysvítili… Ne, to bylo všechno dobře připravené a zorganizované. Jsem o tom naprosto přesvědčená, protože po těch dvaceti letech, když to všechno sleduju, získávám informace a dávám si je dohromady, tak mi to nikdo nemůže vyvrátit. A jak jsem tam tak stála, tak jsem si na těch panelech prohlížela ty ksichty a většina z těch estébáků měla titul JUDr. a možná někteří měli i titul kandidát věd. Oni měli tu estébáckou školu v Bratislavě, tam je vyškolili a potom byli JUDr. A v ten moment, jak jsem tam stála a s některými lidmi se tam potkáváte, kteří přemýšlí stejně jako já, tak mě napadlo: „A co ta plzeňská fakulta? Komu dává titul JUDr.?“ A teď to leze na povrch. Těm pohrobkům…, to je kontinuita toho, co bylo, a to je náš největší problém po dvaceti letech. A to jsou právníci, kteří budou rozhodovat. Protože, co je zákon a právo? A toho já se velmi obávám. A na druhou stranu nejsem zoufalá, protože je tady elita národa a to jsou vysokoškoláci. Někteří už mají za sebou studia v zahraničí, jezdí „za vrata“. A oni už pochopili, že to za ně nikdo neudělá. Letos na Václaváku vystoupili vysokoškoláci a jejich vystoupení bylo inteligentní. A to je to, v co doufám. My už jsme semletí a já už cítím, že je to obehraný. Ale doufám, že se najdou mladí, kteří to změní.
 

Přejete si, aby se v Písku něco změnilo?
Aby vypadli tihleti …, co jsou na radnici. Na internetu jsme našli například: akciová společnost nemocnice Písek, kdo tam je? Byl tam JUDr. Průša, teď je tam pan Ing. Sládek v dozorčí radě a další. Kdo koupil léčebnu U Honzíčka? A čtu o těch zakázkách ve městě! To je tady průser úplně největší! A čtu přesně, jak to funguje. To je tak, že to nikdo nerozmotá, to je tak propojené? A proč Kočí? No já vím, proč Kočí. Ale já mu to nemůžu dokázat! Ale vím, jak běží ty zakázky… Já si myslím, že jediná cesta je, aby mladí vstoupili do politiky.
 

Jak se v Písku chová radnice k občanům?
Pohrdavě. A nemůžou pochopit, že oni nás mají zastupovat. Ale je to tak, že my jako občané, jim nedokážeme říct, co chceme. A lidi jim to musí říkat nahlas.
 

Rozhovor pořídila M. Myslivcová, 23. listopadu 2009

Dokumenty k článku

• MFD - rozhovor z r. 2008 (PDF, 118.7 kB)