Písecký svět

Co tě přivedlo k nápadu založit knižní nakladatelství?

Jednou odpoledne před pár lety jsem seděl v práci u počítače, trochu jsem se nudil a dostal jsem chuť podniknout něco nového. Napadlo mě dát dohromady partu tvůrčích lidí, kamarádů a protože jsme tehdy hodně hrávali šachy, nazval jsem to podle šachovnice 65. pole. Scházeli jsme se po hospodách a postupně z tohoto spolku vzniklo opravdové nakladatelství.

Jaké tituly jsi začal vydávat a jaké jsi měl cíle?

Nejdřív jsem vydával básničky a povídky s cílem pobavit a potěšit okolí. Bylo to podobné jako s muzikou. Vychutnat si to a spontánně něco vytvářet a šířit. Tuto nekomerční polohu se v nakladatelství snažíme udržet. Nesmí zmizet pohoda a radost.

Je těžké se prosadit na současném knižním trhu? Když se rozhodneš vydat nějaký titul, zvažuješ hodně to, jestli se bude dobře prodávat nebo přikládáš větší význam své intuici a osobnímu vkusu?

Ano, je to těžké, knižní trh je přeplněný. Chce to mít dobrý čich, intuici, jak říkáš, a pro mě je důležité i vydávat to, co mě osobně baví, co je fakt dobré a co má smysl. Kalkul je u mě až na dalším místě. Samozřejmě, že se člověk musí dobře trefovat, mít trochu štěstí, aby to takhle mohlo fungovat.

Nakladatelství 65. pole výrazně celosvětově prorazilo knihou Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla, která se stala bestsellerem? Jak jsi se dostal k textu tohoto renomovaného ekonoma?

Seznámil mě s ním Jirka Nádoba, ekonomický novinář, Písečák, v pražské kavárně Savoy. Bylo to v únoru, venku mráz, Tomáš přijel na kole a hned se rozpovídal o Gilgamešovi, Enkiduovi a Chumbabě. Zmínil se o spisu, kde Epos o Gilgamešovi rozebírá, a poslal nám ho k přečtení. Zvažovali jsme i název Cedry pokácíme podle zvolání v eposu, ale Ekonomie dobra a zla, myslím, vyjadřuje přesně téma doby. Hned po vydání se z ní stal trhák a v 65. poli začaly lepší časy. Bylo to přesně v období, kdy se ekonomické jistoty po celém světě začaly otřásat v základech. Každý včetně mě se ptal: tak jak to s tou ekonomií vlastně je? Sedláček přišel s tvrzením opřeným o bádání v historii, že ekonomie není ve své podstatě o číslech, ale je o dobru a zlu. A tento pohled zaujal i zahraniční publikum.

Kolik se prodalo zatím výtisků této knihy a do kolika jazyků byla přeložena? Kniha získala i několik ocenění, můžeš je zmínit?

Dohromady s druhým, značně rozšířeným vydáním, se prodalo přes 80 tisíc výtisků u nás a zhruba stejné množství ve světě. Největší úspěch měla v Německu a Švýcarsku. Po té, co Ekonomii v roce 2011 vydal prestižní Oxford, byla přeložena do 15 jazyků. Loni získala na Frankfurtském knižním veletrhu hlavní cenu za nejlepší ekonomickou knihu roku –  Wirtschaftsbuchpreis. Pro knihy mimo beletrii je to jedno z největších ocenění, jakého lze dosáhnout. Německý Handelsblatt ji navíc zařadil mezi 50 nejvlivnějších ekonomických knih historie. To jsme ve Frankfurtu také patřičně oslavili, Sedláčkova kniha se vedle Kapitálu Karla Marxe a Bohatsví národů Adama Smithe fakt pěkně vyjímala.

Pravděpodobně i díky této knize se stal Tomáš Sedláčkem vyhledávaným odborníkem a celebritou v oboru, který jezdí přednášet po celé Evropě. Jak vypadá jeho přednáškové turné? Plánuješ další knihu tohoto autora?

Jeho přednáškové turné je pestré – univerzity, banky, instituce. Právě teď přednáší v Aténách. Ano, plánuji vydat knihu, kterou píše, má pracovní název Druhá derivace touhy. Krom toho jsme začali vydávat v edici Double jeho živé hovory se zajímavými světovými osobnostmi, první byl kanadský matematik David Orrell, teď následuje antropolog a anarchista David Graeber, spoluzakladatel hnutí Occupy. Sedláčkovi se během posledních let změnil život, z ekonomických a bankovních kruhů se posunul více mezi filosofy, umělce a spisovatele. Dokáže bavit publikum i být tahounem večírků, ale zároveň sepisuje novou knihu o Jóbovi.

Bestellerem aspoň u nás a na Slovensku se stala kniha Jánošíci s těžkou hlavou českého reportéra Ľubomíra Smatany ? Co v ní čtenáři najdou?

Najdou v ní výborné reportáže, takové Slovensko pod rentgenem, pohledem zvenku. Vzdělají se a pobaví. A po přečtení tam určitě vyrazí. Doporučuji.

Vydal jsi také CD písecké kapely Závodní ovce. Je to jediný hudební nosič tvého vydavatelství. Můžeš říci více o této spolupráci a plánuješ  vydání dalších zajímavých kapel?

 V Závodních ovcích hraju na saxofon, takže spojení s 65. polem se nabízelo. Je to ale vyjímka, dále plánuji vydávat knihy, audioknihy a elektronické knihy, hudbu jen příležitostně.

Dalšími neméně zajímavými tituly byly sbírky humoristických povídek Dáme Dvóju tvého otce Jiřího Brandejse a Dám se poddat píseckého rodáka Víta Kalába, které byly dobře přijaty jak čtenáři, tak kritikou? Jsou v plánu další tituly těchto autorů?

Ano, táta píše další knížku o čimelickém hajném Pepovi Němečkovi s názvem Pepa For President. Zatím jsem četl jen dvě kapitoly a zdá se, že Pepovy průpovídky a kousky jsou nevyčerpatelné. A Víťa Kaláb má vizi napsat komiks o slavném českém hokejistovi, který by ilustroval Milan Starý. Jinak tuto edici píseckých autorů rozšíří zanedlouho Petr Mano s knihou Šarlák, která ukáže Písek v nezvyklých dekadentně-poetických obrazech a zároveň i pobaví. Přenese čtenáře do podivného bezčasí osmdesátých let. Nechte se překvapit.

Zajímavým nakladatelským počinem bylo i vydání autobiografie současného nejlepšího sprintera planety Usaina Bolta? Byl o tuto knihu zájem a jak si se k ní dostal?

Usain Bolt startoval už po několikáté na Zlaté tretře v Ostravě a ve světě mu vyšla výpravná autobiografie, tak jsem se rozhodl ji vydat česky. Byl to docela úspěšný titul, ale na trati bývá Usain přece jen lepší. V Ostravě jsme se s ním setkali. Já jsem dost vysoký, ale vedle něho jsem byl jak nic, proti mně stál prostě černý svalnatý obr. Spěchal na závod a tak náš rozhovor byl celkem krátký, zněl: „Good luck, Usain.“ „Thanks.“ A pak jako obvykle vyhrál.

Mohl by jsi říci více o knize vydané 65. polem s lehce provokativním názvem Chvála pomalosti? 

Napsal ji Carl Honoré, který hlásá zpomalení, jak říká – vyzývá rychlost na souboj a popisuje své zkušenosti. Cituje Kunderu a spoustu dalších moudrých osobností, které se tématem zabývali v minulosti. Pomalost v jeho podání ale není lenost, jde mu spíš o kvalitu, která mizí z našich životů. Zrychlená doba má své oběti, trpí lidské vztahy, přepracování končí často nemocí, jíme nekvalitní jídlo, jsme ve stresu často i během volného času, který jako bychom byli nuceni co nejefektivněji využít. Kniha měla velký úspěch v zahraničí a u nás si také našla hodně příznivců. "Pomalá filozofie", se kterou nás seznamuje je podložena mnoha seriózními argumenty, ale samozřejmě nechybí trocha humoru. Svět se stále zrychluje a není to vždycky dobře. Honoré říká: musíme najít rovnováhu mezi rychlým a pomalým. Po přečtení Chvály pomalosti jsem asi na tři dny zpomalil. Je dobré si to vyzkoušet.

Začal jsi vydávat také knihy pro děti? Není to velké riziko?

Ano, naše edice dětských knih se jmenuje Políčko podle 65. pole. Zatím jsme na začátku, takže to nemůžeme vyhodnotit ekonomicky, ale můžeme se už pochlubit oceněním Zlatá stuha 2013 za nejlepší ilustrace a text v kategorii mladší děti, kterou obdržela kniha Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem od spisovatelky Ester Staré a vynikající slovenské ilustrátorky Martiny Matlovičové. Ta měla také výstavu ilustrací ve Sladovně. Teď v Políčku právě vychází knížka Dušinka, víla věcí také od Ester Staré, kterou ilustrovala Lucie Dvořáková. Je to sedm příběhů pro děti o tom, že věci nejsou jen obyčejné předměty. A k vydání chystáme baladu pro děti Pirát a lékárník od klasika Roberta Louise Stevensona s mimořádnými velkoformátovými ilustracemi Henninga Wagenbretha, jednoho z nejlepších ilustrátorů současnosti. Baladu přeložil, či přímo přebásnil Petr Putna. Jinak knih pro děti je opravdu spousta, snažíme se být nad průměrem výběrem titulů, provedením a originalitou a věříme, že se nám to vrátí. Děláme i podpůrné projekty jako třeba knihu, kterou celou napsali a ilustrovali žáci ZŠ, jmenuje se První věta a zajímavý titul bude určitě Dům za mlhou – kniha do které se musí kreslit.

Jaké máš nejraději knihy?

Nejradši mám knihy, které člověka totálně vtáhnou do děje a vytvoří v něm paralelní svět. Když někdo dokáže obrovskou fantazii a kreativitu zhmotnit do literárního díla. Zkrátka knihy nezapomenutelné. A také krásné knihy, které jsou samy o sobě uměleckým dílem, třeba Atlas odlehlých ostrovů od Judith Schalansky. Nedávno jsme se zúčastnili festivalu knih Tabook v Táboře, kde člověk mohl vidět to nejlepší, co se ve zdejších krajích urodilo. Spousta těch skvělých knih se do běžného knihkupectví ani nedostane, podobně jako třeba dobrá muzika do běžného rádia. Přesto jich existuje dost a je na lidech, aby po nich taky trochu zapátrali.

Co je tvůj nakladatelský sen a další plány?

Plánuji vydat dvě knihy o Bobu Dylanovi, o čínském umělci a disidentovi Aj Wej-Wejovi. Chystáme novou knihu Martina Sichingera Poslední německá pastvina, cestopis mořeplavce Rudy Krautschneidera Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka nebo knihu Ostrovy, na kterých ztroskotávám od Luciena Deprijcka. Tyto dvě posledně jmenované spolu s knihou bratří Diblíků Tři bratři v cizích světech zahájí novou dobrodružnou edici Za obzor. Tedy smělých plánů mám dost. A nakladatelský sen? Vydat pár knih, na které se nezapomene, které budou výjimečné, stanou se klasikou a budou si žít svým životem i za desítky let.

Co tě baví a naplňuje?

Baví mě dobrodružství všeho druhu, co má dobrý konec a naplňuje mě, když to celé má nějaký smysl.

Více informací naleznete na stránkách nakladatelství 65. POLE.

 

Rozhovor vyšel také v druhém čísle tištěného vydání Píseckého světa.

Fotogalerie k článku