ROZHOVOR: Kdyby se ve školách lépe učily moderní dějiny, ubylo by nácků i bolševiků…
PÍSECKO – Květnové události osvobození naší vlasti od nacismu si lidé připomínali na řadě míst Písecka. Ve středu 7. května například v Oslově a Bernarticích, 8. května pořádala sdružení Buddies of the 4th Armored Division Písek a Svornost setkání na Zátavském mostě a Podolském mostě. V ten samý den pořádalo město Písek a Český svaz bojovníků za svobodu pietní akce u památníku letců v Palackého sadech, na lesním hřbitově a na sídlišti Portyč. Zastavili jsme se na setkání u pamětní desky na demarkační linii na Zátavském mostě, abychom zjistili, jaký vztah mají dneska lidé k oslavám osvobození. Na otázky nám odpovídali Roman Drašnar, předseda klubu Buddies a Aleš Procházka, krajský předseda sdružení Svornost.
Jaký význam má podle vás si 69 let po osvobození naší vlasti od fašismu tuto událost stále připomínat?
R. Drašnar: Je to připomínání ohromného historického okamžiku, kdy jsme po šesti letech druhé světové války a nacismu získali opět svobodu, po krátké době jsme ji opět ztratili a po 40 letech znovu nabyli. Byla to dlouhá doba nesvobody a my bychom si měli dnešní doby a jejich možností vážit. Proto si myslíme, že tento okamžik bychom si měli stále připomínat. Na Písecku máme památníky americké armádě, protože Písek a okolí osvobodila americká armáda, přestože náš region patřil za demarkační linii, která patřila do správy rudé armády.
Kromě toho, že se na podobných vzpomínkových setkáních objeví většinou několik desítek lidí a pak se události osvobození naší republiky připomenou v tisku, asi o akce tohoto druhu mezi veřejností takový zájem není. Berou dnešní lidé svobodu už jako samozřejmost?
R. Drašnar: Neřekl bych přímo, že to je nezájem. Je svoboda, každý si může dělat, co uzná za vhodné, ale i tím, že si přečte článek, plakát nebo pozvánku, tak i tím si to připomíná. A je na něm, zda se přijde podívat a zúčastní se vzpomínkové akce nebo svůj čas využije jinak.
Proč právě sdružení Svornost se také přihlašuje k oslavám osvobození?
Aleš Procházka: Svornost má za cíl udržování československých a českých tradic. Osvobození od nacismu vnímáme jako jeden z největších milníků našich dějin. Totalita ať už je nacistická nebo komunistická, nechá na národě nějakou jizvu. Myslíme si, že tyto jizvy je nutné stále připomínat. A protože národ je nepoučitelný, tak jsou oslavy osvobození pro nás velmi důležitým momentem. Můžeme si připomenout to, že tu byli vlastenci a odbojáři, který osud země nebyl lhostejný a byli ochotni za svobodu a demokracii položit svůj vlastní život.
Myslíte si, že tento vztah k vlasti se vytrácí?
Aleš Procházka: Jak se to vezme. Máme stálou armádu, která se sice početně nemůže srovnávat s jinými, ale zato je odhodlanější nás v případném konfliktu bránit. Ono ale i v minulosti to stálo na několika jedincích, záleželo na několika odbojových skupinách, podzemních organizacích, to nebyl celý národ. Myslím si, že řadě lidem, kteří by byli ochotni bránit svou vlast, by to rozhodně nebylo jedno. I když vládne, řekněme konzum a ty tradice se tolik neuctívají, je tu řada lidí, kteří by vlast bránili. Vidíme to třeba u povodní, kdy jsou lidé velmi solidární, semknou se a pomáhají. Myslím si, že při válečném konfliktu by to bylo ještě masivnější.
A co taková generace dětí a teenagerů? Myslíte si, že se na školách novodobým dějinám 20. století učitelé dostatečně věnují?
R. Drašnar: Sešli jsme se při oslavě osvobození na Štychu v Písku s chlapcem jménem Patrik, který chodí do páté třídy na Tylovu školu a jeví o tuto dobu velký zájem, až je to obdivuhodné. Předal jsem mu informace a kontakt na mě, až z té oslavy byl tak nadšený, že jsem měl z té jeho euforie obavu, aby dobře na kole dojel domu.
A. Procházka: Dějiny 20. století se probírají velmi málo, a právě toto století je pro nás klíčové. Antika je pro nás také důležitá, ale přeci jenom v životě ji příliš nevyužijeme, oproti moderním dějinám. Jak má patnáctiletý kluk vědět, že nacismus nebo komunismus je zhouba pro lidstvo, když se to nenaučí? To pak musí samostudiem, a to o to musí mít zájem. Pro mládež jsou nyní třeba počítačové hry s touto tematikou. Oni si sice zastřílí, ale pokud je ta hra dobře napsaná, tak zároveň poznají válečné útrapy a historii jako takovou. Pak tu jsou airsofťáci s maketami zbraní, kteří se honí po lese, což pak přerůstá v to, že si shánějí nebo šijí přesné uniformy z té doby, zakládají kluby historie a stává se z toho oživená historie.
R. Drašnar: Je to také stylem podání této látky. Učitel dějepisu může vzít děti do ulic Písku, kde je řada památníků, u nichž může podat zajímavý výklad o těchto událostech. Nejen látku přečíst z knížky. A není nutné za to děti známkovat.
A. Procházka: Kdyby se na školách více učili dějiny 20. století, tak by podle mého bylo méně mladých lidí, kteří vyznávají extremistické ideje. Ubylo by nácků nebo mladých bolševiků. Radikalizace je způsobena hlavně neznalostí. Kdyby znaly své dějiny, určitě by tak nejednali. Je přínosné, když se na školách například konají besedy s pamětníky, kteří tuto dobu mohou dobře osvětlit z vlastní zkušenosti.
Fotogalerie k článku
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!