ROZHOVOR: Chci být svobodný jako Rom, říká Ivan Mládek
RAŽICE – Festival Rockem proti rakovině přivítal v Ražicích ne zrovna rockového, ale o to více vzácnějšího hosta Ivana Mládka s jeho Biotriem. „Biotrio jsme proto, že jsme ještě byli živeni zdravými potravinami bez prášků, proto to bio. Naše mladá kytaristka už však vyrostla na práškované stravě,“ vysvětlil Mládek název svého zmenšeného banjo bandu. Během koncertu zazněly známé hity jako Linda, Láďa jede lodí nebo Prachovské skály. Po koncertu nám známý bavič, zpěvák, textař a malíř ochotně zodpověděl několik otázek.
Nezřídka hrajete na rockových festivalech. Čím si vysvětlujete zájem pořadatelů i publika o vaši hudbu mezi jinak žánrově odlišnými kapelami?
Pořadatelé pořádající akce s vyhraněným žánrem přišli na to, že posluchačově uchu po delším poslechu jednoho a totéž hudebního stylu vždy zalahodí nějaká výrazná změna. Po našich prvních úspěších na velkých rockových festivalech jsem si nedělal velké iluze a bylo mi jasné, že po desítkách hodin rocku by diváci stejně vyváděli i na Šulákovou, na Moravanku anebo na divadlo Járy Cimrmana. Prostě změna je život. Ale je fakt, že máme u rockového publika ještě tu výhodu, že naše písničky zná z dětství a má možnost si je v davu zahulákat. Takže i z určité nostalgie nás mladé publiku dobře přijímá.
Jak se vám před rockovým publikem hraje a jak se vám líbilo v Ražicích?
Vždycky se dobře hraje před publikem, kterému se naše písničky líbí a které i rozumí našemu apolitickému, oddechovému a nic nesledujícímu humoru. V Ražicích jsme takové publikum měli a rádi za ním zase někdy vyrazíme.
Vaše písně znají lidé napříč generacemi. Co podle vás na nich nejvíce posluchače baví a přitahuje?
To, že si moje písničky oblíbil poměrně široký okruh publika, bylo pro mne překvapením už v době jejich vzniku. Za tím účelem jsem je nepsal a neskládal, měly být jen zpestřením našich dixielandových vystoupení. Rozhlas ale udělal své a připravil nám milou pozornost. Tak nás za krátkou dobu zpopularizoval, že jsem mohl svůj amatérský Banjo Band zprofesionalizovat. S čímž jsme před tím ani ve snu nepočítali. A co si myslím, že posluchače na mých písničkách baví? Asi jednoduché dobře zapamatovatelné slogany a jednoduché vlezné melodie. A možná také veselý swingový sound Banjo Bandu.
Jste známý jako osobitý vypravěč. Kde berete inspiraci pro vaše historky a anekdoty?
Většinu slovních gagů a historek si vymýšlím, sem tam nějakou skutečnou trochu vylepším, anekdoty musím pochytat mezi lidem. Ale snažím se bez nich obejít, pase po nich každý aktivní bavič. Často se stává, že ulovíte nějakou dobrou anekdotu v zahraničí, na pódiích ji šíříte a dříve nebo později vám ji některý váš kolega nevědomky vyfoukne. Neříkám ukradne, anekdoty jsou socialistické vlastnictví, jsou majetkem všech.
Máte v plánu nějaký nový pořad pro televizi například ve stylu Čundrcountry šou?
Jsem v současné době činný jako snad nikdy. Non stop jezdím s Banjo Bandem nebo se svým klubovým Bio triem po vlastech českých a slovenských, maluju, píšu povídky, teď ke všemu pracuju na scénáři pro jedno zahraniční divadlo, ale pro obrazovku jsem se dal už před dvěma roky do penze. Už jsem toho natočil dost, nádoba přetekla, točit už mě přestalo bavit. Všechny moje TV projekty byly de facto zakázky, a já už chci dělat jen to, co mě vyloženě baví a co nejsem povinen odevzdávat do učitého termínu. Chci na stará kolena už jen naprostou svobodu, takovou, která je třeba pro takové Rómy samozřejmostí po celý život. Prostě jsem se přerodil v Róma, je to skvělý život.
Napsáno pro týdeník Písecké postřehy
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!