MIROSLAV POKORNÝ: Ještě jednou patnáct!

15. 2. 2015 | Zdenka Jelenová | Diskuze (0) | Rozhovory

Zakladatel Divadla Pod čarou a předseda spolku (původně občanského sdružení) Pod čarou Miroslav Pokorný oslaví letos padesátiny. Divadlo patnáctiny. Za těch 15 let se v „Podčáře“ uskutečnilo na 1800 akcí a prošlo tudy zhruba 300 tisíc návštěvníků.

Miroslav „POKČA“ Pokorný je rodilý Písečák a žije tu (kromě půlroční šermířské epizody v Českém Krumlově) celý svůj život. Má dceru Kateřinu, která bude letos maturovat a zpívá v kapele Beelee Beat z Deelee, a syna Honzu – vysokoškoláka na elektrotechnice, který se po otci věnuje šermu a právě se vrátil ze studijního pobytu v Barceloně.

Můžete zavzpomínat na začátky divadla?

Rozhodně jsme před těmi patnácti lety netušili, co z toho vznikne. Skupiny jako Řez dřevem, 200 zbraní, Divokej západ měly tehdy velké problémy s hledáním prostorů na zkoušky, nás, tedy šermíře Rivaly, zase vyhazovali z tehdejšího Telecomu, všichni chtěli najednou vydělávat a ty pronájmy komercionalizovali a na to my jsme nikdo prachy neměli… Tak jsme 20. ledna 2000 založili občanské sdružení a začali hledat nějaký společný prostor, kde by se dalo zkoušet a případně se i prezentovat.

Jak jste přišli na ten název?

Sdružení se nejdřív jmenovalo Na okraji – to už ale existovalo někde jinde, a tak vzniklo Pod čarou. Já totiž tehdy dělal zásobovače v učňáku a ráno jsme měli dělat od šesti, a kdo přišel pozdě, ocitnul se zapsaný pod čarou a měl problém… No já byl samozřejmě pod čarou pořád :-). Mělo to ale samozřejmě taky vyjadřovat, že stojíme mimo hlavní proud kultury, že se budeme snažit podporovat alternativu…

Pak jste se dostali k domu, kde kdysi za totáče bývalo kino Svět…

Vůbec jsme netušili, že získáme tak obrovský prostor. Město nám poskytlo v podstatě půl baráku, kromě nás tu tehdy byla videopůjčovna. Ani jsme nevěřili, že to dokážem dát dohromady.

V jakém stavu byly ty prostory?

V příšerném. Po skončení rockového klubu a diskotéky to tu bylo asi šest let opuštěné, sál byl plesnivý, špinavý, zpustlý… Naše nadšení ovšem bylo obrovské – a ještě fungovaly takové ty komunistické přežitky, jako že ti někdo udělal leccos za flašku, sehnal materiál z práce a podobně… Dneska už by to tak nešlo.

Co jste viděli jako hlavní cíl?

Chtěli jsme dělat živou kulturu, hlavně rockovou muziku. Zahajovací koncert měl tuším Roman Dragoun. A začali jsme zvát spoustu dalších, nejdřív samozřejmě spřátelené soubory, například Studio dell’arte. Ti sem jezdí dodnes a ze začátku nám hodně pomohli, protože měli zkušenosti z provozu vlastního divadla Pod čepicí.

Jak funguje sestavování dramaturgie?

Finální dramaturgii dělám já, ale předchází tomu dlouhé diskuze všech členů spolku. Záleží samozřejmě na finančních možnostech. Kdyby člověk objednával jen to, co ho baví, tak už bychom dávno neexistovali. Každý měsíc je členská schůze, kde diskutujeme a taky si rozdělujeme služby, protože skoro celý provoz zajišťují dobrovolníci, celkem asi dvacet aktivních… Někdo pomáhá třeba po stránce úřednické, samozřejmě musím pochválit naši paní účetní – pro mne je utrpením každé lejstro, to by mohla vyprávět… Párkrát jsme na tom samozřejmě dost tratili…

Byly okamžiky, kdy jste chtěli skončit?

Měli jsme těžká období, nejhorší byly před pár lety dva roky bez grantů, navíc to bylo v době všeobecné krize, každý si jen stěžoval… Dělat kulturu, živou muziku v menšinových žánrech nebo třeba divadlo bez dotací podle mne nejde.

Jak se daří financovat provoz dnes?

Pořád jedeme neziskově. Dneska je tu kromě divadla denní klub s barem, propojený s galerií, lidi se sem naučili chodit posedět i přes den. Bar nám finančně pomáhá udržet rovnováhu, k tomu ale samozřejmě musíme vedle grantů z města, kraje či ministerstva hledat i sponzory a dárce. Naštěstí máme stabilní partnery, kromě města jsou to firmy s.n.o.p. cz a Bonum-Repro Písek. Samozřejmě je jich daleko víc, spousta přátel a mecenášů nám pomáhá i jinak, třeba materiálně.

Ještě je tu po velké úspěšné rekonstrukci vůbec co dál plánovat?

V technice je samozřejmě pořád co vylepšovat, kdyby se objevilo pět milionů, tak je do čeho je investovat. I když spousta věcí už je vyřešená a celkově je to tu v dost dobrém stavu, včetně toho technického vybavení.

Které akce v minulosti byly nejúspěšnější?

Tak určitě vzpomenu koncert Johny Wintera před pěti lety – to byl nejdražší a největší koncert, co tu byl. Velká událost byl Koncert pro Bakču, to tu bylo doslova narváno. Hráli tu v průběhu času významné zahraniční kapely – Hiram Bullock, Waltari, Kathi Mc Donald, UK Subs, 999, Fear Factory, GBH, Iné Kafe. A samozřejmě celá špička české klubové scény.

DPČ je známé i pravidelnými většími akcemi a spoluprací s dalšími organizacemi…

Jsme moc rádi, že spolupracujeme na organizaci přehlídky amatérského divadla Šrámkův Písek, nebo třeba na Duhovém divadle waldorfských škol. Pak je to samozřejmě dobročinný festival Rockem proti rakovině v Ražicích, kde spolupracujeme s obcí. Letos to bude už dvanáctý ročník!

Jak hodnotíte nabídku kultury v Písku?

Nabídka je tu úžasná, Písek je fakt výjimečný, hraje se na spoustě míst, je tu výběr všech možných žánrů i divadel a dalších akcí. Když se podívám na Šrámkovo divadlo, tak tam je nabídka představení taky skvělá. My se sem zase snažíme vozit menší divadla bez stálé scény nebo nadšené ochotnické soubory.

A chodí Písečáci na kulturu?

Jak na co. Na neznámé věci málokdo. Profláknutá jména samozřejmě publikum přilákají, Vláďa Mišík, finští Waltari, nebo třeba Wohnout, to je samozřejmě sázka na jistotu. Hlavně punk, ten má v Písku pořád silné zázemí. Obecně si na návštěvnost nemůžeme stěžovat, samozřejmě záleží na ročním období, na tom, co se zrovna děje kde jinde, a tak.

28. února pořádáte tradiční maškarní ples…

Letos to bude vlastně ples narozeninový, téma je Už je nám 15 aneb Dostali jsme občanku. Hrát bude Beelee Beat z Deelee, moderovat Stáňa a Sylva ze Studia dell’arte, bude tombola, soutěž o nejlepší masky a taky se můžou všichni těšit na podčárnické překvapení. Zveme co nejvíc lidí, všechny masky, stejně jako držitelé klubových kart, budou mít slevu na vstupném.

Více o maškarním najdete ZDE: XV. Maškarní ples Divadla Pod čarou

Jste tady v divadle skoro pořád – baví vás to tu ještě po těch letech?

Kdyby ne, tak bych to fakt nedělal. Hlavně jsem ale rád, že to tu baví kapely, že se sem rády vracejí. Třeba Luboš Pospíšil jmenoval v televizi podle něj tři nejlepší kluby, a Podčára byla mezi nimi!

Stíháte kromě divadla ještě něco jiného?

V létě děláme pravidelně tábor pro rodiny s dětmi na Kobyle u Vráže. A každý rok jezdím na vodu, bez toho bych nemohl žít. Letos to bude Otava, když nám tak pěkně upravili Václavský jez, pojedem kolem Slona až k Sulanovi, jako ostatně vždycky, a užijem si to… K padesátinám jsme letos s mým stejně starým bratrancem plánovali Mongolsko, Transsibiřskou magistrálou, jenže Putin a to, co tam teď předvádí, nám to překazil. A tak se asi vypravíme trochu blíž, někam do Moldavska, Rumunska…

Jste typický písecký patriot?

Jo. Písek je úžasně krásný město a nedám na něj dopustit. Mrzí mě třeba tahanice o lávku U Václava, ta už tam měla dávno být! Stejně tak chybí kašna na Velkém náměstí, které by samozřejmě mělo být bez aut. Ale každopádně kdo sem přijede, tak je z tohohle města nadšený.

Přání k patnáctinám?

Ať to tu dobře funguje, ať lidi chodí na kulturu a ať se jim u nás líbí. Kultura je součástí vývoje lidstva a vzdělání a kdo nikam nechodí, ať už na muziku, divadlo, cokoli, ten se strašně ochuzuje… A my ať vydržíme ještě aspoň jednou patnáct!

Řekli o Podčáře…

ZBYNĚK KONVIČKA:

Divadlo Pod čarou si za patnáct let vybudovalo nezpochybnitelnou pozici nejen v Písku a jihočeském regionu, ale troufám si tvrdit, že i na mapě republiky. Pro řadu umělců je oblíbenou a pravidelnou štací a rádi se sem vracejí. Podčára jako multižánrový klub nabízí kulturní menu, na němž si pochutnají všechny generace. Je otevřená nejen zvučným jménům, ale dává prostor i regionálním umělcům, neziskovkám… Pro mne, člena Spolku Pod čarou, to je zároveň místo příjemných setkání s partou podobně naladěných lidí, kteří rádi přinášejí radost druhým.

MARTIN BROŽ:

DPČ je moje srdcová záležitost, pár let jsem tam také dělal dobrovolníka a ještě když jsem vedl Cech života a smrti, tak byli v Podčáře první, kdo s námi začali spolupracovat a věřili nám, že něco dokážeme. Tudíž na ně nedám dopustit. Lidem z DPČ přeji, ať se stále věnují tomu, co začali a co dělají na 100%. Sice už nemám tolik času jako dřív, ale vždy, když už se dokopu do DPČ zajít, stojí to za to. Přál bych si, aby stále šli za svým a nemuseli uhýbat z cesty – ani kvůli nedostatku financí, ani kvůli zlým jazykům. To, co s bývalým kinem dokázali, tu nemá obdoby!

DÁŠA CHMELÍKOVÁ:

Napadá mne toho dost. Od téměř seriózních vzpomínek, jak se nám podařilo odehrát s Ražickým hravým spolkem představení před úplně vyprodaným sálem, až na vzpomínky, které nejsou úplně publikovatelné – nepředstavujte si nic nemravného – hovory s ředitelem Pokčou stojí za to… Co ale u mne přetrvává: pocit úsměvu vždycky, když tam přijdu. A taky, když tam vezmu někoho poprvé – obvykle párkrát polknou, pak se rozjasní a řeknou něco jako „super, prima, dobrý!“ Vzala jsem tam (na vhodnou akci :-) ) i svoje děti. Chlapci řekli: Hustý! Větší poklonu asi dát nemůžu – všem, kteří dávají Podčáře svůj čas a energii. Akorát si nejsem jistá, zda ÚSMĚV OD ŠATNY PŘES PARKET AŽ K BARU je ta správná reklama pro rockový klub :-).

TOMÁŠ FRANCŮ ml.:

Písek je svým rozsahem kultury výjimečný – koncertní síň, divadlo, ochotníci, kino, galerie, Sladovna, Kulturní klub, DPČ, Pí klub, Vavřina… Nejen kulturní historie, ale právě tato pestrost ukazuje tvář Písku jako kulturního města. Jsem rád, že Divadlo Pod čarou je jedním z těchto kamenů, které sem patří. Písek bez DPČ by byl jednoduše chudším Pískem. A tak bych mu rád přál k 15. narozeninám minimálně dalších patnáct let. Alespoň do té doby, dokud v něm bude existovat umění nezkomercializované a svobodné.

Divadlo Pod čarou nabízí živou kulturu

Hudební a divadelní klub Divadlo Pod čarou na bázi občanského sdružení představuje pro občany i návštěvníky Písku alternativu k tzv. oficiální kultuře. Sídlí v domě, který je majetkem města Písku. Jeho náplní je především multižánrovost, snaží se oslovovat všechny generace prostřednictvím koncertů, divadelních představení, poslechových pořadů, videoprojekcí vystoupení skupin historického šermu, pořádáním oldies party, besed, přednášek a workshopů.