Písecký svět

Jaké okolnosti vás přivedly ke konceptu svobodných škol?
Bylo to nejprve trápení s naším synem Marečkem v první třídě, kdy nechtěl číst a dělat úkoly. Ani psaní ho nebavilo. Jedinou radost měl z matematiky. Bavilo ho ještě kreslit, ale i chuť na malování ho přešla, když mu to někdo začal opravovat. To byly první momenty, kdy mi ho přišlo líto, že na něj oba se ženou křičíme a nutíme ho, aby něco dělal. V té době jsem hledal, zda existují i jiné možnosti vzdělávání. V pořadu Duši K Jaroslava Duška jsem pak kolem roku 2018 objevil Zdeňku Šíp Staňkovou z platformy Svoboda učení. V tom roce jsem se rovnou rozhodl, že školu zaregistruji do rejstříku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, abychom měli i nějaké příspěvky od státu. V té době jsem pořádal s mým tátou týdenní fotbalový kemp pro děti. Měli jsme potřebu dělat to jinak. Přestože jsem to nikdy nedělal, měli jsme od rodičů na akci dobré reference, a mě to naplnilo natolik, že jsem v tom chtěl pokračovat. Byl jsem sice fyzicky vyždímaný, ale psychicky jsem cítil obrovský pocit štěstí a naplnění. Říkal jsem si, že konečně dělám něco, co mi dává smysl, a to je práce s dětmi. Škola začala fungovat 1. září roku 2020, v době covidu, což nám paradoxně pomohlo, protože jsem měl více času na přípravu a vyřídit si veškerou administrativu.

Svobodné školy pracují s konceptem sebeřízeného vzdělávání. Co si pod tímto pojmem můžeme představit a jak v praxi funguje?
Sebeřízené vzdělávání není jen o učení, ale o řízení celého života. Děti mají možnost si "konečně" hodně věcí řešit samy, aniž by na ně působily vnější motivátory. Samozřejmě ve svobodné škole existuje nabídka, z níž si mohou děti vybírat nebo přijít s vlastní poptávkou, co se chtějí učit. Ve školách se však respektuje to, že si mohou dělat “co chtějí“, ovšem se hlídá, aby děti respektovaly hranice druhých, dětí i dospělých, a stejně tak, aby dospělí respektovali hranice, které jim nastavují děti.

Vaše škola umožňuje dětem tzv. unschooling čili domácí vzdělávání. Žáci se ve vaší škole “jen” zapíší a vy je zhruba jednou za půl roku přezkušujete. Jak to probíhá?
Když byl covid, hodně věcí jsme řešili on-line nebo po telefonu, abychom si mohli popovídat s našimi žáky. Dost často jsme to nechávali i na našich žácích, kteří se sami ptali, co jejich spolužáci dělají a jak se mají. Obecně v naší škole u přezkoušení dítě vypráví, co v uplynulém půlroce tvořilo, čím se zabývalo. Vyžádáme si portfolio toho, co dělalo. To mohou být obrázky, videa, fotografie. Jde nám hlavně o to, abychom zjistili, zda je dítě, které se vzdělává doma, šťastné a spokojené.

Jaké má podle vás domácí vzdělávání přednosti a zároveň úskalí? Je to vhodná volba pro všechny děti, respektive rodiny?
Domácí vzdělávání má především tu výhodu, že je rodina spolu. Určitě jsou v rodině lepší vztahy. Není tam tlak na výkon, tvorbu úkolů, které jsou běžné ve standardních školách. Máme ve škole třeba třináctiletého klučinu, o kterého se stará děda s babičkou, a on s dědou společně hospodaří. Mají menší farmu, opravují si i zemědělské stroje. Ten klučina tam dělá všechno. U přezkoušení měl třeba připravené video o tom, jak si z jakéhosi polotovaru sestrojil motor BMW. Kluk je nadšený z toho co dělá a tvoří. Působí velmi šťastně a v oblasti, která ho baví je velmi vzdělaný a erudovaný. To je má představa, že se dítě bude věnovat tomu, co ho baví. Nebude mu to lhostejné a nebude to dělat jen pro peníze. To je i naším cílem, aby byly děti šťastné a tvořily z lásky a s chutí.

Jaké jsou největší rozdíly mezi tzv. svobodnými a tradičními školami u nás?
Zásadní rozdíl je ve školních vzdělávacích programech. Většina škol vychází z rámcových vzdělávacích programů, nastavených osnov a učebnic. Řeší se pak, že by dítě mělo v určitém věku mělo probrat a umět látku v daném rozsahu. Ve svobodně demokratických školách máme nabídku, která vychází z rámcových vzdělávacích programů, a je na dítěti, zda z ní využije to nebo ono. Navíc máme možnosti, jak předměty v běžných školách navzájem provázat. My jsme využili maximum toho, co nám zákon umožňuje, a dali jsme dětem jen jeden předmět. Zákon pouze říká, že musíme odlišit první a druhý stupeň. Máme tedy předmět Hra 1 pro první stupeň a Hra 2 pro druhý, tím jsme splnili zákonné podmínky. Nám to umožnilo, že si jednotlivé obory, které se jinde označují jako předměty, můžeme zařadit kdykoliv a podle potřeb dětí. Můžeme jim nabídnout kompletní osnovy, které jsou na základce, ale je na dítěti, zda je všechny využije. 

Do povídání přirozeně vstupuje můj pětiletý syn Kubík a začne si s Martinem Chvostou povídat o Lezetopu, kde zdolává malé lezecké stěny. “A byli jste tam i se školkou?,” ptám se. “ Nebyli.” “Tak to navrhni panu učiteli, třeba ho to nenapadlo,” doporučuji mu. “Ale to my nemůžeme, to si musí pánové učitelové vymyslet sami,” říká Kubík. ”U nás ve škole si aktivity vymyslí děti sami a učitelé je pak s nimi dělají,” říká Martin Chvosta a dodává: “To je docela hezký příklad nastavování hranic. Už máš v hlavě, že to určuje učitel, a u nás děti ví, že si to mohou určit ony. A tady se nám to blokuje, že sám nemohu něco tvořit. Musí mi to určit druzí.”

My sice máme být oním orgánem veřejné moci, který dohlíží na vzdělávání dítěte, na druhou stranu musíme dbát na dodržování zákonů této republiky. To je základní věc, kterou si zatím 90 % škol neuvědomuje, že porušuje zákon. Součástí zákonů je Listina základních práv a svobod, kde máme článek 15, který nám dává právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Když to rozebereme: svoboda myšlení znamená, že jako člověk mám možnost ve kterýkoliv moment myslet na cokoliv chci, a nikdo nemá právo mi určovat směr mého myšlení, cestu, jakou budu myslet. Když to řeknu natvrdo, tak v běžných školách se často děje to, že musím něco doslova papouškovat. Z pohledu mimoprávního chci děti připravit na každodenní život a budoucnost. Toho ale nedocílím tím, když budu od dětí vyžadovat umět vše nazpaměť. Vše se mění a dítě má být připraveno na změny. Dnes musím umět tvořivě myslet, být kreativní, nebát se změn a chyb. Už to, že se děti bojí chyb, je vidět třeba při různých školních soutěžích. Bojí se, že nebudou na prvních místech, mít dostatek bodů, že dostanou špatnou známku. To jsme na naší škole úplně odbourali a využili opět možnosti zákona, kde je uvedené, že o hodnocení žáka, rozhoduje ředitel školy a schvaluje školská rada. Naše ředitelka rozhodla, že doporučuje dávat dětem známku 1, aby se zachovala vnitřní motivace dětí. 

Ve svobodně demokratických školách tím, jak jsou děti i věkově namíchané, chtějí vědět a umět to, co už umí ti starší, a brzy se to naučí. Ostatní předměty nemusí být pro ně v tu chvíli tak důležité. Pokud něco ještě neumí a budou to potřebovat, obvykle se to rychle doučí. Na dítě za celou dobu, co prochází sebeřízeným vzděláváním, není vyvíjen vnější tlak, tak má chuť do učení pořád. V momentě, kdy dítě nepřijde o vnitřní motivaci, kterou jsme jako malé děti měli všichni, učí se velmi rychle.

To je možná jedna z nejčastějších obav či strachů rodičů, zda jejich dítě pak obstojí u přijímacích zkoušek a na střední škole jako takové?
Za mě přijímací zkoušky tak, jak jsou nastavené, jsou nevypovídající. Ono je to o tom, že i když se dítě osm let neučilo třeba matematiku, v deváté třídě se jí prostě doučí. Takhle se leccos naučila už řada dětí, které od nás už odcházely na střední školy. Ví, že musí, tak se to samy naučí, protože jim to v tu chvíli dává smysl. Jinak by to šlo kolem nich. Děti se ve svobodných školách věnují však především tomu, co je pro ně důležité a dává jim smysl v jejich zájmech a budoucím směřování. 

Když si hlavu zahltím informacemi, které mi nedávají smysl a učím se pouze kvůli zkoušce či písemce, trénuju spíš krátkodobou paměť. Hlavně u mě vzniká odpor k učení všeobecně. A najednou, když přijde pro mě něco zajímavého, a i když mě to baví, dlouho se pak přemlouvám, zda se tomu budu vůbec věnovat. Je to přece učení, a to já nemám rád. Za mě je lepší mít hlavu čistou, přemýšlet o věcech a přijít si na to, co mě baví. Naučit se, jak být šťastný, jak komunikovat s lidmi. Zkrátka, jak tvořit krásný svět sobě a lidem kolem mě tak, aby se nám naše společnost zamlouvala, aby nás to na tomto světě bavilo. 

Jaké hlavní devizy dětem svobodné vzdělávání kromě výše uvedeného může dětem nabídnout?
Největší devizou ve svobodně demokratických školách je podle mého právě ta zachovaná chuť k učení. V případě, že nejsem smířený s tím, že budu poslouchat cokoliv, ale jsem přirozené živé dítě, co se rádo hýbe a potřebuje to k životu, a je mi umožněno, že můžu dělat a myslet na cokoliv, mohu se i v budoucnu pořád učit vše, co mě baví a budu chtít dělat. Druhou devizou je právě ta čistá hlava a možnost zapojení vlastního selského rozumu. Stále řešíme, že přicházíme o selský rozum, že nepřemýšlíme nad základními věcmi. Právě tohle však může dětem zůstat. U nás mají možnost naučit se kriticky myslet, přemýšlet nad věcmi do důsledků, dotahovat věci z vlastní motivace. Není to tedy tak, že se něco učí proto, že mu rodiče řekli, že by se to měl doučit. Třetí devizou je, že se naučí spolupracovat. Děti i u nás mají možnost soutěžit, ale soutěží spíš v týmech. Přesně tyto dovednosti dnes firmy poptávají a děti to často neumí. Naučí se navíc myslet i jako šéf. Tím, že se řídí samy a nebo svůj tým, mají i náhled toho, kdo aktivitu vede, což v běžném vzdělávání, kde musí dělat většinou to, co jim učitelé řeknou, se moc nemají kde naučit. U nás se tak učí i větší samostatnosti.

Kde se mohou rodiče a děti o vaší škole dozvědět více?
Naši školu najdete na www.svobodnalesniskola.cz nebo facebooku, další informace na stránkách Asociace svobodných demokratických škol (www.asociacesds.cz) nebo Svobody učení (www.svobodauceni.cz). Dvouhodinovou besedu z Divadla Pod čarou můžete najít na YouTube pod názvem: Beseda s pedagogy a rodiči ze Svobodné lesní školy Ráj.

Ve fotogalerii najdete také vizualizaci budoucí podoby Základní a střední svobodné lesní školy Ráj v Malých Nepodřicích u Písku.

Rozhovor vyšel v tištěném Píseckém světě č. 23 / 2022 dne 1. prosince jako PR prezentace školy.

Beseda s pedagogy a rodiči ze Svobodné lesní školy Ráj – 18. října 2022 – v Divadle Pod čarou

Fotogalerie k článku