Písecký svět

O její práci s dětmi jsem jakožto Písečačka samozřejmě slyšela mnohokrát, ale pozorovat její malé i větší herce v akci jsem mohla shodou okolností až při letošním závěrečném představení pro rodiče a veřejnost. Byl to hluboký zážitek, dětská vystoupení působila velmi vyzrále a propracovaně – a zároveň bylo zřejmé, že se v téhle partě všichni společně náramně baví… A tak po pár dnech vznikl tento rozhovor, když mne Marie Husinecká pozvala do Dramatického studia, které provozuje v budově bývalého Telecomu.

• Jak si užíváte důchod?

Celý život jsem milovala dramatickou práci, a tak jsem s pomocí některých rodičů mých svěřenců, s nimiž mám velmi pěkné vztahy, rozjela hned v roce 2011, když jsem odešla ze ZUŠ, vlastní Dramatické studio. Neměla jsem ani živnostenský list, ani nějakou finanční hotovost do začátku, ale povedlo se to – a teď si to užíváme všichni společně.

• Jak přiblížíte svůj způsob dramatické výchovy?

Jsem asi trošku ojedinělý případ –  v různých dramatických kroužcích děti většinou zkouší různé etudy, improvizace a rytmické hry, což je samozřejmě výborná průprava, ale já jsem přesvědčená, že i dětem lze kromě tohoto všeho nastavit v podstatě profesionální umělecké mantinely, které jsou schopné zvládnout. Dostane se tak k nim opravdová umělecká kvalita, včetně umělecké aranže, režie, dramaturgie… To vše je ohromně vnitřně obohacuje, když se na tom samy podílejí.

• Mnozí z vašich svěřenců jsou dnes profesionálními herci…

Dětí, které jsem připravila a dnes jsou z nich herci, je docela dost, Petra Zachatá například právě skončila DAMU, další studují na konzervatoři, ale to opravdu není nejdůležitější, jen je to nejvíc viditelné. Mnohem více je těch, které se uplatní v životě zcela jinak – ale přesto je herectví neuvěřitelně obohacuje. Člověk by měl umět promluvit a dobře prodat, co umí a co chce. To je součást naší svobody. Umělecký řád je podle mne součástí řádu vyššího – a to se při herecké práci k dětem podprahově dostává, nenásilně a neverbálně, prostě si to užívají. Děti se rády vyjadřují pohybem, gesty, ne tolik verbálně jako dospělí…

• Dramatická výchova děti hodně proměňuje…

Já vím, že do dětí – vlastně do nikoho – nemůžu vložit nic, co by tam už nebylo – jen ty věci otvírám, osvobozuji. A to mne nejvíc vzrušuje, inspiruje a baví. Velmi často vůbec neplánuju, co přesně budeme na hodině dělat, spíš čekám, co nám přijde naproti. Umět nosit šaty, umět nosit sama sebe – to je třeba důležitý úkol pro mladé dívky, na kterém jsme v jednom letošním představení pracovali.

• Nejde ale jen o vnější projev, kultivaci projevů a podobně – divadlo v takovém pojetí se určitě týká i vnitřního světa člověka?

Často se nám při divadle otvírají celá témata, vztahy mezi dětmi a lidmi obecně. Tak jsme třeba zkoušeli téma usmiřování… Prožijí si při tom, jak daleko jsou schopné jít druhému naproti, jak spolu mohou  vycházet. Je třeba vytvořit prostředí, podmínky, aby se děly dobré věci. Jen výjimečně se mi stalo, že by to dítě nebavilo, že bychom se navzájem nepotkali…

• Podle čeho si vybíráte děti, jimž se pak věnujete? Talent, pohybové či rytmické předpoklady?

Děti nevybírám, nemám žádné podmínky pro přijetí. Kdo přijde a má zájem začít, tomu se snažím vytvořit podmínky. Nejde o konečný efekt, nejdůležitější je samotný proces. Připravujeme docela náročná závěrečná vystoupení pro rodiče a veřejnost. Mám ráda komorní práci, práci do hloubky, ne žádná velká představení o mnoha hercích. Důležitá při práci je – a děti také nejvíc baví – pestrost, snažíme se spíš o kvalitní zkratku, o úspornost spojenou s kvalitou. Prioritní je to, co není vidět, ale zůstává a může se pak projevit v našich životech a vztazích. To nejdůležitější se nedá vyjádřit a předat slovy.

• Přijímáte nové zájemce?

Pokud by se někdo chtěl přihlásit, tak nejlepší je to ještě teď před prázdninami, abychom mohli začít hned od září. Děti by už měly umět číst, horní věkovou hranici určenou nemám – klidně může začít i středoškolák, pokud má opravdový zájem. Nedělám náborové akce, zájemci přicházejí sami, poví si navzájem o tom, co děláme. Teď jsme se domlouvali s některými rodiči, kteří mají zájem na sobě pracovat, i na hodinách pro dospělé…

• Jak se díváte na využívání dramatické výchovy ve školství – například na waldorfské škole?

Vím o tom, že divadlo velmi využívají, chodí ke mně i děti ze ZŠ Svobodná. Určitě je skvělé, když je divadlo jakýmkoliv způsobem začleněno do vyučování. Vždycky je dobré, když vytvoříme prostředí a příležitost, kdy děti ze sebe nějakým způsobem vnitřně vystupují. Výsledek jsem zatím u waldorfské školy neměla příležitost vidět a posoudit. Vím, že představení s dětmi nacvičuje i pan učitel Horník na Husově škole. Škola chce dneska po dětech tolik zbytečných věcí! A na to nejdůležitější se přitom často zapomíná. Je určitě skvělé a přínosné, když se dramatická výchova jakýmkoliv způsobem do škol dostává, otevírá jiné světy, zážitky a hodnoty.

• Je vidět, že vás tahle práce ohromně baví…

Vnitřní vesmír člověka je neskutečně rozmanitý, děti v sobě mají spoustu nádherných věcí, i když někdy je třeba k nim hledat poměrně složitě klíč. Setkání s nimi mě vždycky obrovsky obohacuje, mám největší radost, že si děti se mnou hrají a že mne přijímají do svého světa. Mám s nimi výborné vztahy, není problém, když třeba chtějí zkusit něco jiného a zase se po čase vracejí, protože dospějí do další fáze a vrátí se zase zájem o divadlo…

• Při závěrečném představení pro rodiče hráli vaši svěřenci poměrně náročné role, někdy i s velkou filosofickou hloubkou…

Někdo se diví, že tak mladí herci říkají určité věci – ale ono to v nich už někde je, jen to odhalit. Každý člověk ví mnoho věcí, o kterých vůbec neví, že je ví – a v uměleckém textu se najednou odhalí. Co v sobě nemáte, to nedáte – ale můžete odhalit mnoho toho, o čem jste nevěděli. Při hraní role musíte aktivovat takovou energii, kterou ta role vyžaduje. A tím i obohacujete svůj vnitřní rejstřík – ať už jde o děti nebo o dospělé. Nejde o herecké kreace, ale o určitou dramaterapii.

• Mění se nějak děti za ta léta, kdy se dramatickou výchovou zabýváte?

Určitě se tu velmi odráží dnešní počítačová vlna a neustále používání mobilů. Přicházejí často s jiným náhledem na běžný život, s moderními zkušenostmi. Žijeme v drsném a nelítostném světě a někdy se až divím, kde se v dětech bere tolik krásy a hloubky… Je veliká škoda, že jsme přestali psát dopisy – to bylo něco úplně jiného než dnešní esemesky. Když píšete dopis, musíte si vše uvnitř sebe daleko víc srovnat. Slyšela jsem krásnou větu: „Překonali jsme vzdálenosti, ale nevytvořili jsme blízkost“… Vnitřní osamocení může být dnes daleko silnější, i když mobilem můžeme mluvit kdykoliv s kýmkoliv na druhé straně zeměkoule. Divadlo tu izolaci pomáhá překonávat. Nedávno hráli „moji“ mladí herci pro lidi z hospice Athelas. Já byla zrovna nemocná, ale  podle jejich vyprávění to byla veliká síla, byl to pro ně dotek něčeho jiného, než je jejich každodenní svět i než hrát představení pro rodiče. Po té akci mi volali, že sedí v přírodě a probírají, jak moc to na ně zapůsobilo. Rozumové úvahy najednou nestačí, zažili dotek odjinud…

• Lze porovnat práci v ZUŠ a vaši současnou?

Je to velká úleva. Teď mi to vyhovuje mnohem víc, když to řeknu upřímně, mohu si věci pojednat po svém, tak jak je cítím. Mám problémy, abych zaplatila pronájem, ale jsem svobodný člověk, kterého práce baví – a jsem ráda, když najdu děti, které to baví stejně jako mne, a rodiče, kteří mi ty své děti svěřují.

• Podporujete u dětí rozhodnutí věnovat se herectví profesionálně – třeba podat přihlášku na konzervatoř?

Ne, to já nikomu neříkám, spíš je někdy naopak mírním. Pokud to v nich je, tak se to ale projeví a dostanou se tam, kam mají. A znásobí všechno, co v sobě mají. Když jsme se jednoho talentovaného chlapce snažili motivovat, aby zkusil konzervatoř, tak se dostal do posledního výběrového kola a kdyby chtěl, tak se tam určitě dostal – ale uvědomil si, že se mu ještě nechce z rodinného hnízda a od kamarádů, a tak to zcela vědomě „zazdil“. A přihlásil se na gymnázium a chodí dál ke mně.

• Každé nacvičené představení je výsledek dlouhé vzájemné spolupráce…

Pokud má někdo opravdu zájem, může v sobě objevit hluboké věci – a pokud má zájem, najde u mne určitě otevřené dveře. Když jsou věci na svých místech, tak se vše daří. A vím, že si musím ohlídat hlavně to, abych byla já sama v pořádku uvnitř, to pak ovlivňuje vše kolem mne.

VYŠLO V PÍSECKÉM SVĚTĚ Č. 13/2018

Kontakt pro zájemce: dramaticke.studio@seznam.cz

Fotogalerie k článku