Písecký svět

Jaký byl přechod z gymnázia na radnici?

Do politiky jsem vstoupila úplně náhodou, oslovil mne tehdy můj bývalý kolega Bubník, kterého jsem znala jako schopného ředitele gymnázia, a já chtěla jen podpořit jejich hnutí, neměla jsem politické ambice. Pak jsem se ale do zastupitelstva dostala jako náhradnice Jiřího Hladkého, který tehdy odstoupil. A stala jsem se hned místostarostkou. Práce s dětmi na gymnáziu mne opravdu bavila, ale lákalo mne zkusit něco nového na úplně jiném poli.

Co vás nejvíc překvapilo?

Časová náročnost. Člověk úplně změní režim života, pracovní večery, víkendy… Mnoho práce jsem si brala i domů – vyřizování papírů, studium podkladů, tvorbu vizí a podobně. Bylo to hodně psychicky náročné.  A v politice jsem se naučila i kompromisu a ústupkům – pokud například rada schválila nějaké stanovisko, tak bylo třeba jej obhajovat, přestože jsem třeba hlasovala proti. I když já jsem nikdy svůj odlišný názor neskrývala, pokud to někoho zajímalo.

Váš manžel byl také zastupitel – probírali jste třeba program zastupitelstva společně?

Abychom seděli nad materiály, to tedy ne – manžel je ostatně ve svých názorech velmi vyhraněný a pokud má vytvořený názor, tak ho nemění. Pravda je, že seznámit se dobře s podkladovými materiály trvalo často hodiny a hodiny…

Jaké jste měla vztahy s novináři?

Nemůžu si stěžovat, ale překvapuje mne, že celá řada médií v dnešní době ztratila svou nezávislost a politik se často stává hračkou v rukách novinářů – podle toho, jak jsou mu právě nakloněni. Někteří novináři si opakovaně vybírají jen některé konkrétní osoby, jejichž názor je zajímá.

Jak hodnotíte politickou atmosféru v minulém zastupitelstvu?

Konstruktivní dohoda bohužel v posledním období většinou nefungovala, ani koalice nebyla příliš soudržná, někteří zastupitelé velmi často chyběli, hlasování bylo dost živelné. Celou řadu dobrých nápadů opozice automaticky dehonestovala a odmítala – a obávám se, že se něco podobného bude teď opakovat. Připadá mi, že se situace postupně kontinuálně měnila k horšímu. Dneska si mnozí hrají po vzoru vysoké politiky na pravici-levici, což by na komunální úrovni nemělo hrát roli. Všem by mělo jít o město Písek.

Co se vám za těch osm let povedlo?

Hodně dopředu poskočila celá oblast životního prostředí – tam se podařilo díky odboru životního prostředí a RIMM získat obrovské množství dotací, jen za poslední čtyři roky více než sto milonů korun. Kompostárna, sběrné dvory, podzemní kontejnery, revitalizace alejí, rybníků… Hodně se nám podařilo hnout s odpadem a kdyby lidé víc třídili, tak v komunálním odpadu nezbývá skoro nic… Úspěšná byla i oblast školství, tam se také podařilo získat mnoho investičních prostředků. Velkou radost jsem měla z toho, jak se podařilo vyřešit soužití Šobrovy a Svobodné školy v jednom objektu. Vždycky jsem existenci waldorfské školy v Písku podporovala, děti mají mít možnost alternativního vzdělávání a je dobře, že atmosféra se po nástupu nového ředitele na ZŠ Tomáše Šobra uklidnila a školy dokážou spolupracovat.

Podařilo se vám taky v Písku zachovat jesle, které byly mnohde zrušeny…

Jesle byly určitou dobu ztrátové, ale drželi jsme je jako důležitou službu a dnes jsou zcela zaplněné, dokonce se uvažuje o jejich rozšíření. Povedlo se nám také zlepšit služby pro seniory a navýšit množství peněz pro neziskové organizace v sociální oblasti. Velmi zajímavou zkušeností pro mne bylo budování koncepce dětských hřišť, kde se dala dohromady zajímavá občanská skupina, především z maminek malých dětí. Naučila jsem se tím lépe komunikovat s občany, naslouchat a respektovat jejich názory, společně se nám povedlo vybudovat 35 dětských hřišť. A nakonec jsem se ještě pustila do řešení hřišť pro teenagery, kde se zase našla bezvadná skupina nadšenců, kteří spoluutvářeli tu představu – a bylo z toho hřiště na workout před letním kinem. Na tento prostor je zpracovaná celá studie, která by se měla postupně realizovat, povedlo se také podpořit nápad na dráhu pro bikery na Hradišťském kopci.

Být ženou je v komunální politice výhoda – nebo spíš hendikep?

Myslím, že spíš výhoda, žena je mužskými kolegy brána většinou spíše jako tabu – ve vztahu k různým útokům a kritice, ale v jednáních mne brali jako plnohodnotného partnera. Ale musím dodat, že nejsem člověk, kterého by vylekal zvýšený hlas, takže jsem se nikdy případných konfliktů nebála.

Proč došlo k rozkolu uvnitř Volby pro město?

Dodnes tomu nerozumím. To bylo v roce 2011, rok po volbách. Poté, co ODS opustila původní koalici, chtěli někteří kolegové vytvářet novou koalici, zatímco zastupitelé za VPM chtěli pokračovat v podepsané spolupráci se sociální demokracií – a tak jsme se rozešli.

A proč jste se rozhodla už nekandidovat?

Cítila jsem se velmi unavená, a hlavně jsem nechtěla měnit „trička“. Pro nás s manželem to byla spíš občanská než politická aktivita, do žádné strany jsme nechtěli. Na úrovni takto velkých měst je hraní si na strany to nejhorší – cesta do pekel. Stejně jsou priority pro všechny strany stejné a je škoda, pokud se každá věc politizuje. Tak, jako například šance získat pro město jedinečnou stavbu lávky od světoznámého architekta Pleskota…

Jaký byl pocit po rozhodnutí skončit na úřadě?

Byla to obrovská úleva. Zajímavé bylo sledovat chování lidí kolem sebe, když bylo jasné, že už nebudu „důležitý“ člověk. Celá řada lidí své chování nezměnila, ale několik těch, kteří se tvářili jako dobří přátelé, se úplně proměnili… Přátelili se jen s funkcí. Naštěstí jich není moc.

Zůstaly po vás na radnici resty?

Nedokončených věcí je celá řada, protože jsem se snažila rozpracovávat věci tak, aby v nich mohl pokračovat ten, kdo přijde po mně. Začali jsme řešit celkovou strategii odpadů, rýsují se tam dvě cesty – buď vytvoření třídící linky, nebo energetické využití – tedy spalování. To je třeba rozhodnout. Pokračovat by se mělo v revitalizaci letního kina, nedokončená je reorganizace jeslí – bylo rozhodnuto o jejich přiřazení k ZŠ E. Beneše, je otázkou, jestli se to teď nezmění. Více pracovat je třeba se skupinou sociálně vyloučených lidí, podpořit organizace, které s nimi pracují, to je velmi obtížná role. Myslím, že byla velká chyba, že se nepodařilo prosadit stavbu komunitního centra na Portyči, překvapila mne tehdy celá řada rasistických článků a vystoupení, která se tu objevila. Asi jsme to nedokázali správně vysvětlit.

Jak hodnotíte situaci po volbách?

Hodně negativně mne překvapila snaha odstavit co nejrychleji zastupitele, který získal nejvíc hlasů, a vytvořit pravicovou koalici. Podle mne to bylo nemorální, protože vítězi voleb nebyl dán dostatečný prostor pro jednání. Když se s někým dohodnu na jednání a mezitím upeču něco jiného, není to správné. Každopádně koalice tu je a snad bude pracovat ve prospěch města. Eva Vanžurová na postu starostky bude asi mít poněkud lepší pozici než Ondřej Veselý, podle mne bude jako žena lépe respektována.

Co budoucnost, proč už nebudete učit?

Na gymnáziu jsem sice měla pracovní místo, ale bohužel jsme se s panem ředitelem nedohodli – nabídl mi 21 hodin výuky, ale jako biolog a chemik jsem měla mít v rozvrhu například seminář český jazyk-literatura ve 4. ročníku a dalších asi pět předmětů, na které nemám aprobaci, To jsem odmítla, protože by to poškodilo studenty a jejich vzdělání. Za jiných podmínek bych se určitě návratu do školy nebránila.

Co tedy dál plánujete?

Práci na plný úvazek ještě zvažuju, ale určitě bych se ráda zapojila i do dobrovolnické činnosti v nějaké neziskové organizaci, tomu by se měl člověk v mém věku věnovat. Na nedostatek práce si ovšem nestěžuji – mohu se konečně víc věnovat vnoučatům a také pečujeme s manželem o obě babičky, což mi zabere dost času; snažíme se je držet v domácím prostředí, kde jsou nejšťastnější.

VYŠLO V PROSINCOVÉM ČÍSLE TIŠTĚNÉHO MĚSIČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT