Písecký svět

Pater Cyril Tomáš Havel pochází z Pošné na Pelhři­movsku, střední školu vystudoval v Praze a po maturitě se rozhodl vstoupit do řádu petrinů. Teologii začal studovat v Českých Budějovicích a zakončil ve Vídni. Po vysvěcení na kněze působil sedm let v českobudějovickém kostele Panny Marie Růžencové. Před šesti lety byl zvolen představeným kongregace, která má nyní deset bratří. Do Písku se přistěhoval v roce 2010. Je duchovním správcem kostela Povýšení sv. Kříže (známý jako „klášter“ na Velkém náměstí) a administrátorem farnosti Putim. Spolu se třemi bratry obývá dům Petrinum v Soukenické ulici.

 

Cyrile, můžete nám trochu přiblížit, kdy a proč vlastně přišli petrini do Písku?

V Písku jsme už od roku 1906, kdy jsme dostali do správy klášterní kostel. Samozřejmě v době komunismu jsme tady působit nemohli, ale přesto během těch více než sta let vznikla řada hezkých projektů. Byly to sice spíše věci vnitrocírkevní, následně měly ale dopad i na celý náš kraj. Před válkou a během války tady petrini provozovali takzvaný Ústav pro pozdní kněžská povolání, což bylo vlastně pomaturitní studium pro muže, kteří si chtěli dodělat maturitu a jít do semináře. Bylo to ve Šrámkově ulici a studenti bydleli v soukromí. Jednalo se o starší muže, kteří už předtím měli svá civilní povolání. Tihle kněží pak působili v celém kraji a udělali mnoho dobrého. Patřil mezi ně i Pater Xaver Kobza, který byl původním povoláním holič. Já jsem moc rád, že v naší kongregaci díky tomu byli lidé jeho typu, kteří už měli zkušenosti z praktického života (měli jsme třeba krejčího nebo zahradníka) a k tomu si přidali kněžskou službu. Poznal jsem je už jako starší pány a byli v mých očích trochu jiní, měli blízko k lidem. Já jsem si toho velice vážil a byl to také jeden z důvodů, proč jsem si řekl, že chci být petrin.

 

Jste součástí písecké římskokatolické farnosti, jak to funguje?

S naší přítomností v Písku je to trochu složitější v tom, že fungujeme v rámci Římskokatolické církve a ta tady má svou farnost, kterou spravuje děkan. Naši bratři tady tedy vždy působili v rámci této farnosti, ale navíc při klášterním kostele sloužili bohoslužby a provozovali svou vlastní činnost. Nejlepší éra asi byla v době, kdy tu byli ti studenti. Tehdy secvičovali divadla a dělali řadu programů, které sloužily jim k potěšení a lidem k pobavení. Bratři se snažili spolupracovat s děkanem, což v historii nebylo vždy ideální, zato dnes je to na nejlepší úrovni. Dnes jsme v Písku čtyři a kromě správy klášterního kostela máme na starosti duchovní správu v celé řadě okolních obcí na Písecku.

 

Jak jste se stal představeným řádu? Jste ještě velmi mlád… Co taková funkce obnáší?

Musím to trochu omluvit. Kvůli čtyřiceti rokům komunismu nám chybí střední generace bratří, a když zemřel náš předchozí představený Vojtěch Jeniš, bylo už potřeba sáhnout mezi nás mladší. Já jsem se tak stal trochu neplánovaně představeným, bylo mi třicet. To je nestandartní, ale taková byla situace. Snažím se organizovat vnitřní život kongregace, aktuálně také řešíme restituce. Historicky jsme něco málo vlastnili, sice ne přímo v Písku, přesto musíme řešit právní úkony a hledat možnosti, jak o majetek pečovat.

 

Co považujete za poslání petrinů v Písku?

Nejdůležitější je být k užitku celé farnosti, nebýt důvodem rozporů, ale naopak přispívat k duchu porozumění a pochopení, což není vždycky samozřejmé. Když se faráři mezi sebou hádají, nepřináší to užitek a nemohou z toho mít lidé radost. Tím je pak degradováno svědectví o hodnotách křesťanství. Náš kostel hodně navštěvují rodiny s dětmi, v mém případě tomu tak bylo, i když jsem byl v Českých Budějovicích. Mohli bychom říct, že je to taková novodobá tradice. Teď nedávno bylo sčítání účastníků bohoslužeb, u nás v klášterním kostele bylo přes dvě stě lidí a věkový průměr 36 let, což je v celém širém okolí světlá výjimka. Kromě pravidelných bohoslužeb pořádáme také jednou za měsíc setkání pro rodiny s dětmi nebo jezdíme na výlety. Je mi to blízké.

 

Věnujete se také vydavatelské činnosti…

Ano, v Písku máme redakci časopisu pro děti a jejich rodiče, který se jmenuje DUHA. Vychází už asi dvacet let, čtyři roky to máme na starost my. Je to česká mutace časopisu, který vychází v Rakousku. S Evou Muroňovou jsme také vydali už asi pět knížek právě pro tuhle kategorii rodičů dětí. Rádi bychom v tom pokračovali, protože vydavatelství je také trochu tradice. Už v minulosti tady petrini vydávali takové lístečky pro mládež, pamatuji si na jeden s nápisem „Sklenicí piva to začalo…“ V našem domě v Soukenické ulici také chceme i nadále pořádat semináře a kurzy pro učitele mateřských škol, učitele náboženství ve farnostech, kde se mohou inspirovat pro svoji praxi, výhledově pak duchovní obnovy nebo dny modlitby. Moji bratři dělají všechno, co je ve farnosti potřeba, jezdí po vsích, učí náboženství nebo chodí za nemocnými.

 

Jaké máte plány do budoucna?

Nejdůležitější je podle mě, aby se ještě více upevnil život farnosti jako takové, protože to je potenciál pěti set lidí, který může nějak prospět i celému městu. Také bych rád, abychom společně s rodiči udělali něco smysluplného pro novou generaci. Já třeba chodím do školek. Chceme sloužit lidem, se kterými se setkáváme. Mám i jeden vlastní sen, ale závisí na tom, jestli se toho někdo ujme, protože já sám už nemám kapacitu. Tady v domě v Soukenické ulici jsou prostory, kde by se mohli pravidelně scházet senioři, uvařit si tady kávu, čaj, povídat si a organizovat programy. Já o tom pořád mluvím a čekám, jestli se ten nápad ujme, jestli si to někdo vezme za své.

 

Neměl byste ze své pozice představeného někoho pověřit?

Víte, moje zkušenost je taková, že lepší než věci organizovat, zařizovat a přikazovat, je spíše pozorovat, kde co klíčí a pak tomu dát prostor. Až to uzraje, tak to bude. Ti lidé potom z toho mají sami radost a ta hodnota je už v tom, že sami pro druhé něco dělají.

 

Jste v Písku teprve čtyři roky, už se cítíte být alespoň trochu Písečákem?

Necítím se být Písečákem, ale je pravda, že při volbách už jsem křížkoval podle toho, koho znám. Mám Písek rád, vážím si ho. Ale jedno je mi tady úplně proti srsti, jsem zvyklý žít ve větších městech. Tady je to malé a každý o každém všechno ví nebo si to alespoň myslí, na to si ještě zvykám. V tom se neumím orientovat a ani nevím, jestli se v tom chci orientovat. To s sebou nese velikost měst a vztahy. Já se cítím dobře buď ve velkém městě, tam je to úplně nepřehledné, nebo na malé vesnici, tam je to zase úplně přehledné. Ale to lavírování někde mezi mi nedělá dobře, mám ráda, když člověk ví, s kým má tu čest.

 

Máte nějakou nabídku nebo výzvu pro píseckou veřejnost?

Máme ve farnosti skupinu žen, která plete z vln takové čtverce, z nich se šijí deky a ty se pak prodávají. Smyslem je dostavět za vydělané peníze školu v africké Malawi. Byli bychom moc rádi za zbytky starých vln. Leckdo má doma v šuplíčku vlnu, kterou nepotřebuje… Přineste ji k nám do Petrina v Soukenické ulici.

 

NABÍDKA PUBLIKACÍ

Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti založila vlastní společnost, která se věnuje vydávání publikací pro děti a mládež. Dvakrát měsíčně vychází časopis DUHA určený dětem, jejich rodičům a učitelům náboženství.  Nabízí témata, texty, obrázky a hry ke společné práci a rozhovoru o víře a křesťanských hodnotách. Současně lze využívat také webové stránky www.mojeduha.cz

Kniha Děti se ptají, odborníci odpovídají je určena kněžím i rodičům dětí, které se připravují k prvnímu sv. přijímání nebo na křest. 

Pod názvem Obrazy života – život v obrazech čtenáři naleznou 88 obrazových karet pohlednicového formátu a příručku 44 didaktických her k rozvoji abstraktního myšlení a porozumění symbolům Bible a křesťanství. Kromě výuky náboženství lze karty všestranně využít i při výuce na 1. stupni ZŠ nebo v hodinách výtvarné, hudební a literární výchovy.

Knížečka Církev ve CMYKu objasňuje, že k reprodukci obrazu existují dva způsoby míchání barev. Jeden z nich se jmenuje CMYK a vytváří barvy mícháním tří barev a černé. Také lidé si vytvářejí obrazy mícháním různých názorů nebo úsudků, opírajících se o osobní zkušenosti. Jak by mohly vypadat základní barvy k namíchání obrazu české katolické církve? 

Vše si mohou zájemci zakoupit v domě Petri­num, v Soukenické ulici 161 v Písku nebo v Knihkupectví Elim.

 

Fotografie z archivu C. T. Havla

 

VYŠLO V TIŠTĚNÉM MĚSÍČNÍKU PÍSECKÝ SVĚT – LEDEN 2015