Písecký svět

V roce 2000 dokončil F. M. Štojdl magisterské studium Husitské teologie na Husitské teologické fakultě UK Praha a o rok později složil kněžské sliby v píseckém Husově sboru. Od roku 2007 je pověřen správou Náboženské obce v Písku, roku 2012 byl zvolen a instalován biskupem Církve československé husitské pro Plzeňskou diecézi. Tato diecéze zahrnuje Karlovarský, Plzeňský a Jihočeský kraj. Biskup řídí 37 náboženských obcí, které spravují více než 70 objektů.

Pane biskupe, zkuste prosím nezasvěcenému čtenáři přiblížit sbor vaší církve v Písku…

Církev československá vznikla 8. ledna 1920 a v podstatě měla už o rok později tady v Písku své zastoupení. Již na začátku se k ní přihlásilo asi 800 členů. Vznikla neobvyklým způsobem, jako církev národní a katolická, nechtěla být spojována s habsburským světem. Od začátku měla své představy o reformě církve, např. požadavek aby se kněží mohli ženit, aby byly mše slouženy v češtině. V Písku vznikla v roce 1921 nejprve improvizovaná modlitebna v tělocvičně Husovy školy a rychle se hledaly vhodné prostory. Církev se od počátku zapojila do veřejného a komunitního života Písku, mnozí čtenáři si možná vzpomenou na divadelní spolek J. K.Tyla, který byl velmi známý a zval do Písku řadu populárních osobností. Naše církev později přesídlila do secesního domu na Budějovické ulici. Původně to byla soukromá sladovna, kterou církev v třicátých letech koupila. Uvnitř objektu byl vybudován vlastní sbor a divadlo i s balkonem. V té době měla naše církev v Písku přibližně tisíc aktivních a dalších asi pět tisíc matrikových členů, což je dneska nepoměrně jinak. Dnes je aktivních členů jen asi dvacet, matrikových asi šest set.

K jakým tradicím se hlásíte?

Církev československá má od roku 1971 v názvu i slovo husitská a je církví národní, odvolává se i na tradici katolickou, ale ve smyslu všeobecnosti církve. Hlásí se ke všem křesťanským tradicím – tradice Bible, tradice prvokřesťanská, i tradice utrakvistická či husitská, tedy podobojí způsobou, později tradice bratrská a tradice katolického modernismu. V Písku byl jednou z nejdůležitějších osobností naší církve farář Jaroslav Bosák, který zde působil padesát let a stal se velkým píseckým patriotem. Naši církev provedl i těžkou dobou padesátých a šedesátých let, ale později i dobou normalizace. Církvi bylo zakázáno hrát divadlo, byly zabaveny matriky, které se už nikdy nevrátily, a tak dále. Ten útlak si asi prožily všechny církve. V roce 1984 se v Písku stal farářem můj otec Michael Štojdl a vykonával toto povolání po celých 25 let.

K jakým změnám došlo po roce 1989?

Nejdřív nastoupila určitá krátkodobá euforie, kostely se zaplnily, dokonce i v Písku začaly vznikat nové církevní sbory jako plody svobody, například Elim. Myslím, že to byla situace těžká, protože církev se musela vždycky vyrovnávat s něčím navenek ale i s něčím dovnitř. Ani minulost nebyla vždy jen světlá, byla tady i skupina těch, kteří podlehli systému a různým způsobem více či méně s režimem spolupracovali. Druhým velkým problémem bylo začít se orientovat v nové společnosti, kde je například těžké sehnat nějaké prostředky na opravu budov. Postupně jsme museli celý objekt svépomocí zrekonstruovat. Podstatné je, že se po roce 1989 podařilo rozjet skauting a dodnes se k nám mnozí z odchovanců husitského skautingu vracejí a zapojují do činnosti. Lidé v Písku jistě vědí, že se maminka s tatínkem také angažovali v komunální politice, pracovali jako radní a zastupitelé.

Dotýká se vás nějak majetkové narovnání státu s církvemi?

V loňském roce byl přijat zákon o majetkovém narovnání mezi církvemi a státem, který je současně dá se říct zákonem o odluce církve od státu. Za 29 let přestane stát platit platy duchovních a církve se budou muset o sebe postarat samy. Leckdo namítne, proč by měl stát platit duchovní, ale situace je složitější. Ještě v padesátých letech byl v našem sboru v Písku velmi silný sbor sociální a diakonické péče a církev byla v té době zcela finančně samostatná. Ale vzhledem k tomu, že byly tyto funkce státem násilně zastaveny, církev se postupně stávala po celou dobu totality stále více závislou na státu. Taková církev dnes ještě nemá vybudované mechanismy na sebefinancování. Domnívám se, že tento zákon možná do značné míry změní vnímání církví ze strany veřejnosti a na druhé straně změní i činnost církví.

Jakým způsobem to ovlivní vaši budoucí činnosti?

Vytipovali jsme si několik důležitých činností. Jedná se jednak o kolumbárium, které dnes čítá něco přes 4.700 uren s ostatky. Písek jiné kolumbárium ve městě nemá, ten krásný lesní hřbitov je pro mnoho seniorů příliš vzdálený. Chtěli bychom kolumbárium kompletně zrekonstruovat na bezbariérový moderní duchovní prostor, kam mohou lidé přicházet za svými blízkými, a rozšířit ho možná až o 1000 schránek. Už od roku 1990 je kolumbárium otevřené od 8 do 17 hod, což chceme zachovat a možná i rozšířit. Je to stejný model jako u katolických kostelů se hřbitovem.

Druhým projektem bude písecký domácí hospic…

Ano, církev pro něj uvolní prostory i prostředky. Bude to hospic mobilní domácí péče. U jeho zrodu stojí moje žena Milada, ale také nám nabídly spolupráci paní doktorky Zachatá a Kajtmanová. Nebude to církevní hospic, nýbrž hospic pro širokou veřejnost. Smyslem není vytvářet nějakou dogmatickou péči, spíše nabídnout, co v Písku chybí. Ústavní péče je v Písku na vysoké úrovni, každý si může vybrat. Přesto chybí možnosti individuální péče o umírající, kteří si přejí zemřít doma, ale rodina není plně schopna zajistit zdravotnickou i paliativní péči. Hospic bude nabízet i psychoterapeutické, sociální, a třeba i spirituální služby. Na této činnosti se bude podílet početný multidisciplinární tým, už teď máme i několik dobrovolníků a několik zdravotních sestřiček. Pokud tedy proběhne celý administrativní proces, mohl by se hospic rozjet už od příštího roku. Už rok u nás funguje duchovní pomoc těžce nemocným. Je to projekt, který rozjela jedna členka našeho sboru. Sama dlouho bojovala s onkologickým onemocněním, prošla si tím a rozhodla se otevřít takovou malou skupinu, která se schází u nás na faře, kdokoli tam může přijít a sdílet své obavy.

Co podle vás církve městu přináší?

Myslím si, že každá církev v Písku má svůj potenciál městu přispět. Líbí se mi, že to není v žádném rozporu, každý si našel svou aktivitu a nekonkurujeme si. Například ELIM otevřel školu, katolická charita vykonává výbornou práci, adventistická ADRA je až neuvěřitelně úspěšná… Každá z církví v Písku má nějaký dar a schopnost shromáždit kolem sebe lidi. Důležitá je pro nás práce s mládeží. Skauting už bohužel nepokračuje, ale scházejí se tu maminky s dětmi na výuku náboženství. V loňském roce se skupina mladých lidí z našeho sboru rozhodla založit i spolek židovské kultury Lechajim. Scházejí se pravidelně při židovských tancích, dělají i společné akce s židovskou synagogou, v našem divadle nacvičují divadelní hru, zpívají. Za to jsem moc rád. Naším sousedem je také hudební škola Yamaha, která u nás pořádá koncerty.

Spolupracují spolu církve v Písku?

Spolupráce je výborná. Nový pan děkan katolické farnosti je velmi přístupný, vždycky jsme měli skvělou spolupráci s Petriny v klášteře, ten vždycky sloužil i jako azyl pro katolíky. Nejbližší je nám Církev československá evangelická, máme uzavřenou dohodu o dvojčlenství. V místech, kde působí jen jedna z těchto církví, chodí k ní i lidé z druhé církve. Faráři píseckých církví se každý měsíc scházejí na pracovní i přátelské posezení, pořádáme ekumenické akce. Mám velkou radost, že se v Písku usmířily sbory Církve bratrské.

Váš sbor pořádá také pravidelné kulturní akce, co je jejich obsahem?

Navázali jsme na takzvanou husitskou akademii z 30. let. Pokusili jsme se doplnit škálu hostů, které zve do svého pořadu Křesťanská akademie. Byli tu například pánové Rejžek, Dědeček, Burian. Později jsme zvali i hosty, kteří dnes duchovně oslovují veřejnost. Chtěli jsme nabídnout možnost konfrontovat svět křesťanství a esoteriky, která je dnes velice populární. Pozval jsem Antonína Baudyše, který se stal členem jezuitského řádu a dnes se zabývá astrologií. Měli jsme i přednášku Igora Chauna, která byla poměrně „na hraně“. Konečně jsme se vydali také cestou zdravotně-sociální, obrovský zájem byl o přednášku pana doktora Nešpora, která mohla pomoci mnoha rodinám, které mají problémy s někým závislým na alkoholu. Zajímavá byla také přednáška pana doktora Cílka. Poslední byla přednáška paní doktorky Jiřiny Šiklové, kterou jsme cíleně pozvali i kvůli našemu hospici. Paní Šiklová napsala knihu Vyhoštěná smrt, sama se angažuje v několika hospicových hnutích a přislíbila našemu hospici možnost konzultací.

Už jste dva a půl roku biskupem, změnilo vás to?

Můj život to změnilo zásadně, ale převážně v pozitivním smyslu. Člověk sice pochopitelně získává určitou moc, ale současně s ní přijímá i odpovědnost. Je to poměrně náročné skloubit s rodinou. Měsíčně najedu kolem pěti tisíc kilometrů, takže v autě strávím hodně času a chybí mi pak pro rodinu. Na druhou stranu se člověku otevře obzor a vidí věci jinak. Dříve jsem byl hodně kritický, ale dnes vidím, že to není tak jednoduché. Je třeba si ohlídat, aby to člověka úplně nezměnilo. Všiml jsem si toho u píseckých politiků i u starších biskupů, na začátku do toho jdou s nadšením, ale pak je to vlastně semele a ztratí úplně kontakt s reálným světem. Tohle pokušení už jsem taky zažil. Když člověk někam přijede jako biskup, seběhne se plno lidí. Ale realita je jiná a je důležité, aby se člověk vyhnul virtuální realitě. Říkal jsem manželce, že až začnu blbnout, ať už mě nevolí.

Jaký máte vztah k Písku?

Jsem moc rád, že jsem tady nadále zůstal farářem a vracím se sem z cest domů. Písek je moc krásné město, komunisti nestačili jeho centrum zlikvidovat. Vždycky mi připadalo, že je tady hodně lidí, kteří jsou ochotní dělat víc věcí pro Písek než pro sebe. Proto jsem zvědavý, jak to teď po volbách bude. Na jedné straně je množství lhostejných lidí, na druhé arogantní politici. Mezi tím je střední proud. Přál bych si, aby se lidé více zapojovali do veřejného dění a aby jim to politici umožňovali. Zapojovat se lidé mohou i skrze nás, církve. To církve ještě naší společnosti dluží, měly by se stát samostatnou politickou silou, která se zastává sociálně slabých, která se dokáže postavit na nějakou stranu, víc se angažovat a podílet na veřejném životě.

Podaná rukavice – darujte rukavice, čepice a šály potřebným

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

Blíží se zima a náš sbor pořádá diakonickou akci „Podaná rukavice“. Sbíráme rukavice, čepice a šály pro bezdomovce, a to jak pro písecké, tak v jiných městech. Distribuuje je armáda spásy. Proto prosíme píseckou veřejnost, aby nám nepotřebnými věcmi přispěla. U nás ve dvoře je připraven koš, kam je možné tyto věci dávat. Je to moc dobrá věc, která opravdu pomůže. I v Písku lidí bez domova přibývá.

Rozhovor vyšel v tištěném Píseckém světě – LISTOPAD 2014