Písecký svět

Karel Chytrý, primář a zastupitel:

1. Osobně jsem naladěn lehce depresivně, pracovně jsem v pohodě, zdravotně naštěstí též.

2. Očkování se jeví jako východisko z nouze, doporučuji.

3. Bitka byla z mého pohledu vyvolána celkovou společenskou frustrací, která obráží i celkovou situaci v parlamentu, obdobnou situaci v naší (písecké) regionální politice si představit nedovedu – nedomnívám se, že by k ní mohlo dojít.

Josef Soumar, finančník a zastupitel:

1. Vnímám toto období podobně jako ostatní občané, tedy náročné zejména po psychické stránce. Okolo člověka se točí mnoho informací, nařízení se neustále mění a upravují, navíc vzniká mnoho dezinformací a polopravd i od vzdělaných občanů jen proto, aby na sebe upozornili a toto období pro sebe určitým způsobem zneužili. Navíc u mnoha nařízení vidíte reálně tu absurdnost a nedomyšlenost, kterou si na nejvyšších příčkách nedokážete vůbec vysvětlit.
Pracovně se nám podařilo přejít kompletně do on-line prostředí, byť naši klienti upřednostňují při otázkách správy a ochrany jejich majetku osobní kontakt, ale věříme, že se toto období opět vrátí. S přáteli jsem se téměř půl roku nepotkal na točeném pivu na zahrádce, s rodinou jsme dlouhou dobu nenavštívili zoologické zahrady, které máme velmi rádi – a to vše byly maličkosti, které mi i v náročném „necovidovém“ období pomáhaly se odreagovat. Začal jsem běhat a poslouchat ještě více hudby, takže hledám alternativy a snažím se pečovat o svou mysl.

2. Jsem zastáncem vědy a výzkumu, a to z důvodu racionálního, ne-emočního přístupu. Přijmout vědecké názory, umět si dohledat informace a potvrdit metastudie ale vyžaduje určité základy, jako je schopnost vyhledávání, uplatňování kritického myšlení a ideální znalost angličtiny. Myslím si, že současná doba má jeden zásadní problém, a to, že z jasných lží se stávají postupně „jiné názory“, které by ve společnosti měly dostat také prostor. Za sebe říkám, že rozhodně neměly. Mohu mít jiný názor na fungování města v rovině výdajů a investic nebo jiný názor na vedení herní taktiky mého oblíbeného hokejového týmu, ale v naší společnosti není možné akceptovat očividné lži, které se šíří sociálními sítěmi nebo e-maily penzistů. Proto až na mě dojde řada, nechám se očkovat. Pro zdraví své, ale i kvůli odpovědnosti ke své rodině a svému okolí.

3. Pan poslanec se na sebe snažil upozornit, což se mu povedlo. Mezi svými příznivci bude jistě v postavení statného býka, v mých očích jen vytváří další nebezpečný precedent, za který by v minulosti poslanec okamžitě rezignoval a byl by k tomu vyzván i vlastní stranou. Doba se bohužel mění a vidíme to i v nejvyšších patrech politiky. Osobně se řadím mezi konzervativce v jednání a přístupu s progresivním přístupem, kopírujícím nároky na technologie a život ve 20. letech 21. století.. Podobné jednání není akceptovatelné a i zde platí pravidlo, že „ryba smrdí od hlavy“. Osobně si nedokáži představit, že by se podobná záležitost v našem zastupitelstvu stala a to máme mnohdy s vedením velmi rozdílné názory.

Pavel Koc, ředitel ZŠ J. K. Tyla:

1. Situaci ve škole zvládám/e, myslím, dobře. Od března loňského roku se snažíme reagovat na vývoj situace, daří se jak prezenční, tak i distanční výuka, nicméně se moc těšíme na normální školu. Nebudu popisovat detaily, naši učitelé, žáci i rodiče je znají, vyjadřují většinovou spokojenost. Hodně jsme se toho společně naučili, myslím, že to školu s rodinami velmi přiblížilo. Smekám před rodiči, jak se jim daří zvládat školu, rodinu a zaměstnání, a smekám před kolegy, jak jsou i hodiny na dálku mnohdy inovativní, zábavné a naučné. Díky koronaviru se i celospolečensky diskutují témata formativního hodnocení, a to je dobře.
I v této turbulentní době vydávali naši žáci a učitelé školní časopis, který získal v celostátním kole za rok 2020 skvělé 4. místo celkově a 3. místo za titulní stranu, snad také proto, že poslední dvě čísla byly koronavirové speciály a reflektovaly právě dění ve škole a zkušenosti žáků… Po celou dobu na Tylovce úspěšně pečujeme také o děti, jejichž rodiče pracují pro IZS nebo další obory spadající pod krizové řízení a zabezpečujeme stravování seniorů pod Městským střediskem sociálních služeb.
Často dostávám otázku, zda se to na dětech nějak podepíše, jestli budou hloupější… Odpovídám, že si to nemyslím. Mnozí moji žáci toho zvládli za tu dobu víc než ve škole a mnohým mě překvapili, něco jsem se naučil i já od nich. Pravdou ovšem je, že u některých žáků ze sociálně a kulturně znevýhodněných rodin, které nepovažují vzdělání za důležité, se propady objevují, a to i přes velkou snahu škol je zabezpečit technikou, spojením, nebo individuální péčí navázanou v případě našeho města třeba přes píseckou Naději.
A osobně to také jde, díky za optání.

2. V situacích, kterým nerozumím, jsem zvyklý se poradit s odborníky. Třeba při opravě auta, rekonstrukci domu… Stejně tak to mám s očkováním. Věřím lékařům všeobecně, věřím svému praktikovi, věřím epidemiologům. Navíc jsem vystudovaný biolog a úspěchy očkování v historii jsou nesporné. Takže očkování jistě ano, už proto, že ve škole je riziko přenosu a nákazy velmi vysoké. Na vzkaz si netroufám, nechám ho výše uvedeným.

3. Moje představivost je vcelku bujná a dovedu si i po zkušenostech v lidském konání představit prakticky cokoliv. Volení zástupci lidu jsou vzorkem voličské základny. Nicméně mě to nemile překvapilo, na podobné obrázky si nechci zvykat. O to více, že jsem se dočetl, že pan poslanec je kolega pedagog s aprobací tělesná výchova… Na druhou stranu mě toto primitivní chování, brachiální násilí a nerespektování nařízení vadí úplně stejně jako vulgarity nejvyšších představitelů státu nebo sofistikovaná hospodářská kriminalita jiných. Učení nápodobou je to, co funguje (mnohdy bohudík, někdy bohužel), proto bych byl raději, kdyby na volených pozicích byli lidé čestní, pravdomluvní, respektovaní, skuteční demokraté… Prostě příklady pro nás a naše děti hodné následování. Tak snad po příštích volbách…

Jiří Prášek, historik, ředitel Prácheňského muzea v Písku:

1. Je to pro nás všechny naprosto nová situace, byť trvá už téměř rok a mohli jsme si tedy zvyknout. Osobně ji zvládám poměrně dobře, mám do jisté míry spousty volného času, když prakticky nikam nemohu. Chodím se psem do přírody a každý den se tak udržuji několika kilometry pro zdraví. Pracovně už mě to zmáhá, fakt mě nebaví vymýšlet a připravovat stále nové věci, které se pak nemohou realizovat. Nerad dělám věci do šuplíku. Tak jsem najel na úsporný program, což ale není dobře…

2. Rozhodně jsem pro očkování, od malinka jsem byl povinně očkován na všechno, nyní si nechávám píchat tetanovku, očkuji se pravidelně proti klíšťové encefalitidě, a když jedu někam do světa, kde je žádoucí speciální očkování, nemám s tím problém. Očkování je jedna z vymožeností moderní medicíny, tak si myslím, co by za to dali v minulosti lidé, kteří tuto možnost neměli a museli předčasně zemřít. A byly jich miliony. To si říkám, když vidím ty pomatené rodiče, kteří odmítají nechat očkovat děti a ještě něco vyprávějí o svobodě rozhodování. Samozřejmě, že i očkování má jistá rizika, ale výhody je mnohonásobně převáží. Jako laik ohrožený dnes a denně tím broukem doporučuji stoprocentně se očkovat proti kovidu.

3. Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Pan poslanec je zcela jistě zoufalec a ve sněmovně tak nemá co dělat. Říkali, že je také učitel, no já bych ho ani za katedru, až ho ze sněmovny vynesou, nepouštěl. Žáci mají tendenci napodobovat své učitele. A jestli je možné, že se něco podobného stane i v regionálním měřítku? Co se děje v Americe, je pro naše lidi vrcholně nakažlivé, když se perou v Kapitolu, musíme se hned prát i v Parlamentu, a je to nakonec jedno, jestli je to parlament republikový, krajský či městský. Ale jako ze zásady nekonfliktní člověk – radost bych z toho neměl.

Martin Brož, Cryonix Innovations, zastupitel:

1. Popravdě se pro mě osobně v soukromé sféře moc nezměnilo, asi teda krom toho, že nemohu navštěvovat čajovnu, jelikož jsem většinu času v práci, kde naopak teď je toho dvakrát tolik, a to z důvodu údržby sítě tak, aby vše fungovalo, jak má. Jinak víkendy trávíme s přítelkyní většinou turistickým výšlapem po blízkém i vzdáleném okolí, kde stejně moc lidí nepotkáme.

2. Jsem určitě pro očkování, na druhou stranu se musím přiznat, že s tím ještě chvíli počkám, myslím si, že primárně by se měli nechat očkovat lidé, kteří jsou nejvíce ohrožení. A co bych vzkázal spoluobčanům? To je složité, každý jsme jiný a každý tohle prožíváme zcela jinak, pro někoho je to katastrofa, pro někoho šance na nový začátek, v každém případě je to pro nás pro všechny něco, co neznáme a většina lidí jak nás poučila historie se neznámého bojí. Tudíž asi bych jim rád jen popřál pevné nervy, vnitřní klid a poprosil je o to, aby byli shovívaví k těm ostatním, jsme na jedné lodi.

3. Nebudu nikoho špinit či obhajovat, nebyl jsme u toho, nevím, co tomu předcházelo, tudíž nebudu ani soudit. To, jestli si to někdo zasloužil, nebo ne, je čistě na morálce těch lidí, co se toho účastnili. Jestli se to může stát na místní úrovni? Já myslím, že jistě ano, nervy máme každý jen jedny a obzvláště v téhle době, kdy lidé jsou už podráždění všemi nařízeními a příkazy, které se každý den mění, jako kdyby to někdo tahal z kouzelnického klobouku.

Andrej Rády, tlumočník, překladatel a výtvarník:

1. Živí mne převážně zločin, jsem totiž soudní tlumočník a překladatel. O příjmy mě obírá pouze hranice, která vznikla po rozbití Československa – bez ní bych mohl dále tlumočit u soudů na Slovensku.

2. Očkování má být výhradně dobrovolné, všem však doporučuji rozpomenout se na doby, kdy jsme byli očkování bez internetových „vědomostí“ našich rodičů, a proto se povedlo vymýtit celou skupinu nebezpečných nemocí. Nechci se však probudit do rozštěpené společnosti držitelů očkovacích průkazů s téměř plnými občanskými právy a páriů bez jakéhokoli práva účastnit se na životě komunity. Nejsem odborník, rád však budu riskovat vlastní život 65+, aby se pozornost mohla věnovat mladším; předvolební „zachraňování“ vysokověkých s pofidérní kvalitou života mi připadá nevkusné. Kdo si životosprávou získal morbidní obezitu, riziko infarktu myokardu, cukrovky nebo rakoviny plic, neměl by prosazovat svůj „nárok“ na zvýšenou ochranu proti covid-19.

3. V Poslanecké sněmovně PČR jsem několikrát tlumočil. Nedovedu si představit, že bych v tom sále našel přítele. Se Senátem mám zkušenost opačnou. Odpověď na otázku, zda může k podobným incidentům dojít na regionální úrovni, dají voliči podle toho, jak se nechají opít silnými řečmi, rohlíkem nebo sexy vzhledem kandidátů. Když lidé volí kariéristy, které znají z vlastního prostředí, mohou i za úroveň chování v zastupitelských sborech na všech úrovních.

Tomáš Franců, projektant a zastupitel:

1. Současnou pandemickou situaci zatím osobně i pracovně zvládám. Pochopitelně mi chybí osobní kontakty s přáteli, bohatá kulturní nabídka, kterou město Písek tradičně nabízí, posezení při kávě, vínku či pivku a podobně. Pracovně jako pracující důchodce nestrádám, protože projektování u PC není pandemií tolik dotčeno.

2. Informace a mediální nálož k očkování trochu sleduji, ale zatím nemám vyhraněný názor. Svou prací a odborností nepatřím do prioritní skupiny obyvatelstva a myslím si, že ani věkem. Obecně se přikláním spíše k podpoře očkování a píseckým spoluobčanům vakcinaci doporučuji.

3. Bitku (á la poslanec Volný) jsem ve sněmovně parlamentu ČR doposud mediálně nezaznamenal. Nepřekvapuje mne to však. Například ve slovenském parlamentu se takto bojovalo již vícekrát a v parlamentu Spojeného království (kolébce demokracie) rovněž. V regionálním měřítku si to nedovedu představit a opírám se o třicetiletou zkušenost ze Zastupitelstva města Písku a osmiletou zkušenost ze zastupitelstva Jihočeského kraje.

Vratislav Němeček, lékař a zastupitel:

1. Předchozích 30 let jsme prožili  mimořádně příznivě období. Máme svobodu, bezpečí, ekonomika rostla a řadíme se mezi bohaté země světa. Za této situace je logické, že se společnost soustřeďuje na uspokojení tužeb a potřeb jednotlivce. Nyní jsme se dostali do období pandemie a krize, kdy se jednotlivec musí podřídit zájmu celku, který se musí postarat o ty nejzranitelnější. Je pro nás výzvou projevit soudržnost, empatii a naději.

2. V tuto chvíli neznáme jinou možnost, která by nás mohla posunout k běžnému stylu života než je očkování. Mé doporučení je jednoznačné. Nechte se naočkovat, jak to bude možné.

3. V každé společnosti jsou jednotlivci, kteří nejsou schopni ovládat své emoce. Je otázkou, jaké názory tito lidé prosazují a zda mají být v politice. O tom ale rozhodují voliči.

Eva Vanžurová, starostka:

1. Byla to nejen pro mě, ale i pro celé vedení města zkušenost úplně nová a v podstatě jsme se učili za pochodu. Situaci máme pod kontrolou, úzce spolupracujeme s Krizovým štábem Jihočeského kraje, píseckou nemocnicí, policií a hasiči. Jsem přesvědčená, že pandemii v rámci města zvládáme dobře, a to i díky disciplíně občanů.
V soukromém životě se mě dotýkají všechna ta opatření a omezení stejně jako ostatních lidí. Ale věřím, že očkování proti covidu je správnou cestou, díky tomu se snad v roce 2021 vrátíme alespoň z větší části k běžnému životu.

2. Jsem jednoznačně zastánce očkování a až budu mít možnost nechat se očkovat, nebudu váhat.

3. Podle mě to bylo naprosté selhání jedince. Podobné chování na půdu parlamentu rozhodně nepatří. A to samé platí i pro zastupitelstva kraje či obce.

Petr Putna, překladatel:

1. Protože už přes 20 let pracuji z domova (tenkrát se tomu ještě home office neříkalo) jako překladatel, žádná velká změna pro mě z profesionálního hlediska nenastala. Sebekázni jsem se za ty roky už naučil a mám i trochu škodolibý pocit zadostiučinění z toho, že někteří známí, kteří dřív říkali „ty se máš, že pracuješ doma“, teď na vlastní kůži zakoušejí, že to není žádná legrace. Ostatně jako celá pandemická situace, ale to tu netřeba rozebírat. Co se týče objemu zakázek, ubylo výrazně filmů, které se uvádějí do kin (protože se samozřejmě nemají kam uvádět), ale kompenzuju to prací pro online videotéky typu Netflix. A komiksy, které taky překládám, vycházejí pořád stejně, i když se možná méně prodávají.
V osobní rovině mi samozřejmě (asi jako všem) chybí sociální kontakty, pondělní hraní fotbálku s jednou partou, páteční hraní bigbítu s druhou partou a živá kultura obecně; online obsah už mi leze krkem, protože je to zároveň moje práce. Ale to jsou samozřejmě podružnosti v porovnání s tím, jak pandemie postihla jiné lidi a obory (nemluvě o škodách na zdraví a ztrátách na životech), takže jsem dalek toho si jakkoliv stěžovat. Vlastně se za tu kliku skoro stydím a držím palce všem, kdo mají méně štěstí.

2. Očkování jednoznačně vítám, protože to je momentálně jediné východisko ze současné krize. Nebo snad někdo z antirouškařů, antivakcinářů a dalších covidiotů (nádherný novotvar!) zná nějaké lepší řešení? Při první příležitosti se okamžitě nechám očkovat, i když při efektivitě naší státní správy ta příležitost asi ještě dlouho nenastane. „Naštěstí“ jsem covid-19 na podzim už prodělal, takže doufám, že mi imunita ještě nějaký čas vydrží, než na mě přijde řada. Prodělání nemoci je i jedním z důvodů, proč o vakcínu stojím, protože jestli o něco nestojím, tak je to recidiva té opravdu nepříjemné nemoci, kterou nikomu nepřeju.
Nedůvěru lidí v nový přípravek absolutně nechápu a mám podezření, že je to částečně důsledek pilné činnosti dezinformační scény, ale samozřejmě i onoho neblahého českého švejkování ve stylu „co nám má co kdo povídat, my víme svoje a navíc máme svoje zdroje.“ Přitom mám podezření, že většina těch Švejků zároveň pláče na prazích pozavíraných putyk, ačkoliv si „do sebe nenechají prát nějakej nevyzkoušenej preparát.“ OK, já na sobě jeho účinky rád vyzkouším, půjdu jim s očkovacím průkazem do otevřené hospody držet místo a u točeného piva budu klidně čekat, jestli mi naroste druhý nos nebo třetí oko. Nicméně píseckým občanům ohledně očkování nic nedoporučuju, protože nejsem lékař a ani jeden z tisíců nově se vyrojivších epidemiologů s titulem z vysoké školy života. Doporučuju jen myslet.

3. Hovado patří do chléva.

Petr Hladík místostarosta Písku:

To je otázka, na kterou je buďto velmi jednoduchá odpověď, „Zvládám, protože musím“, nebo o ní můžeme hovořit dlouhé hodiny a nebudeme u konce. V rámci rodiny nás zasáhla významně, a to zejména ve spojitosti s onemocněním seniora v rodině, kdy byly na naší straně obavy, abychom jej nenakazili, dále mnohá omezení při pobytu v nemocnici nám znemožňovala jej navštívit v běžném režimu a to vše se podepisovalo na jeho psychické pohodě. Další velkou oblastí je distanční výuka, kdy tři z mých čtyř synů jsou v prvních ročnících svých škol a toto období je pro ně i pro nás velmi náročné, samozřejmě se velmi dotýká i ostatních školáků a studentů. Velmi se nás dotýkají omezení shromažďování, zejména v rámci církví, ale i obecně s přáteli a vnímáme velmi zásadní dopady na podnikatele a jejich zaměstnance.
Co se týče dopadů na práci, je to věc, kterou musíme řešit navíc, mimo těch věcí, které stále běží. Mnoho běžných aktivit je brzděno karanténou či izolací dodavatelů i úředníků. Pandemie je něco tak nového, že se musíme neustále nějakým způsobem rozhodovat a navíc provoz stále nově přizpůsobovat měnícím se nařízením vlády. Nepracuje se v tom dobře, ale nic jiného nezbývá.

2. Očkování vidím v tuto chvíli jako asi jedinou možnost, jak se v dohledné době vrátit k běžnějšímu způsobu života. Nedělám si iluze, že bude všechno jako dřív, ale umožní to třeba právě to setkávání v kostele nebo na kulturních akcích, provoz restaurací, sportovišť a podobně. Osobně bych doporučil občanům, aby se neděsili a nepropadali panice a nechali se očkovat. Já osobně doufám, že i registrační systém začne v brzku fungovat. Nejen zdravotníci, ale i pracovníci v sociálních službách jsou očkováni, celá řada seniorů je již v píseckém okrese naočkována a nikdo ani při očkování ani následně neměl nějakou nepřiměřenou reakci. V sociálních službách očkoval profesionální tým zdravotníků z písecké nemocnice a já jim velmi důvěřuji. Písecká nemocnice zřizuje očkovací centrum v pavilonu L uvnitř nemocnice a pro auta bude příjezd značen od Budějovické ulice směrem k heliportu (tenisovým kurtům pod nemocnicí).

3. Tento incident jsem zaznamenal pouze z médií, upozornil mě na to můj syn. Neznám pozadí celé věci, ale osobně se domnívám, že čelní představitelé státu by měli být schopni ctít pravidla, včetně pravidel slušného chování, být vzorem pro ostatní, třeba i mého syna. Velice mě mrzí, že hrubost, nenávist, prosazování sama sebe jsou v našem parlamentu a takto je vedení státu prezentováno. Bohužel se domnívám, že „hospodská“ rétorika a chování pochází od ještě vyšších představitelů a to je velmi smutné. Více k tomu asi nejsem schopen říci.

Vladimír Trojáček, manažer kvality, občan Hradiště:

1. Vnímám první rok pandemie jako vhodný postupný trénink, jak se trochu uskrovnit a upravit naše zvyky, abychom se připravili na možnost, že vše okolo nás nebude stále optimální. Bude se to měnit, jako se ostatně naše planeta poslední čtyři a půl miliardy let měnila. Ale snažme se, abychom dobu, než současný stav skončí, co nejvíce prodloužili, eventuálně přechod toho stavu do jiné formy učinili pro nás co nejméně bolestný. Samozřejmě – už také třeba nemusíme být jeho součástí.
Osobně se mne pandemie dotýká jako té asi třetiny populace, která má možnost či štěstí adaptovat se nějakou tou dřívější diverzifikací rizika. Vadí mi ale, že další dvě třetiny – veřejný sektor a soukromý sektor – vypadají jako dva zcela odlišné světy. Jeden je v klidném závětří, má pohodu a jistotu a druhý je vydán na pospas tomu prvnímu. Státní úředníci se nemusí nijak obávat o svá místa, covid jim dal za nezměněný plat omezené úřední hodiny a práci z domova. Snažil jsem se (a přimlouvám se) nějak pomoci té nejzatíženější třetině – cesty jsou a dotyčný o tom ani nemusí vědět… Kdo má oči otevřené, musí vidět, že hrozba nepokojů a konfliktů různého rozsahu je blíže než kdykoliv jindy v novodobé historii. Možná je to nakonec dobře, protože čím později by to přišlo, tím horší by to bylo. Když už si nebudujeme, či alespoň nesnažíme udržet naši současnou civilizaci, a místo toho řešíme, zda jsme náhodou před třiceti léty někomu dali přednost ve dveřích nebo jestli si rabující dobytek zaslouží pokleknutí či ne.

2. Na očkování nejsem odborník. Bez hlubších znalostí je prakticky nemožné se rozhodnout. Má určitě smysl očkovat nejstarší populaci, kde je nejvyšší riziko úmrtí. Určitě by mi bylo v osmdesáti letech jedno, že teoreticky mým dětem možná vyrostou čtyři uši. U mladé generace nevím. Dá se očekávat střet v okamžiku, kdy se podstatná část populace odmítne nechat naočkovat a začne dělení populace na hodné očkované a zlé neočkované. Když si ale vzpomenu, jak EU dokázala zatočit s křivými banány a pomazánkovým máslem – tak tohle pro ni bude lahůdka.

3. Snažím se o určitou intelektuální hygienu, a tudíž mám mezery, co se týče sledování mainstreamu – našel jsem si ale zmíněnou scénku na jednom z videozáznamů. Tam mi připadá, že poslanec Volný byl vyprovokován předsedajícím – tedy jeho vypnutím mikrofonu. Poslanec Volný v té chvíli už musel něco udělat, protože tím vypnutím mikrofonu byl zahnán do kouta, což se nesmí udělat ani trestanému psovi. Nemohl ustoupit, protože jeho genetickou povinností je nějak se v parlamentu prosadit, což je u nezařazeného poslance pro jeho další politickou kariéru extrémně důležité. Vyčetl bych mu spíše jeho vlastní „kultivovanost“. Pokud poslanec přijde do práce v potištěném triku obtaženém přes tlustý pupek, nevypadá to hezky. Alespoň pro tu část populace, která ještě doufá, že v parlamentu sedí nejlepší synové a dcery národa. A ta rouška – já ji také nemám rád, ale pokud to je celospolečenská dohoda systému, který poslanci Volnému umožňuje část života tento systém bezstarostně těžit, měl by zase on to nošení roušky v parlamentu dodržovat. Nota bene, když do parlamentu naskočil přes SPD. To si potom může podat ruku s Kalouskem a dalšími skokany.
V regionálním měřítku je případný exces pro zastupitele problém, protože má před sebou právě tu vidinu parlamentu. A musí se tedy ještě nějak chovat. Ten „klondajk“ je pořád veliká motivace. Sehnat si v rámci kraje post s podobným tokem příjmů nebo vlivem je už opravdovým majstrštykem – existuje to, ale není to standart. Naopak, posun z parlamentu dál nahoru už je zase obtížný, tam se ta predátorská pyramida příliš zužuje a běžný poslanec to vycítí. Takže tím v parlamentu vzniká právě syndrom takzvaného „posledního mejdanu“ – a ten tedy asi v budoucnu občas v parlamentu nutně uvidíme. Dokud to nesrovná nějaká vydatnější migrace, pandemie nebo konflikt spojený s občanskou válkou. Protože zoufalí lidé pak dělají zoufalé věci.

Michal Čapek, advokát a zastupitel města Písku:

1. Situaci zvládám dobře. Pracovně je to v mém případě beze změny. Co se týče osobního života, zpočátku mi to dokonce vyhovovalo. Stihl jsem si udělat mnohé resty, které jsou dlouho odkládal. Nyní mi již situace není příjemná, chybí mi posilovna, sálovka a další činnosti, při kterých si člověk dobije energii. A samozřejmě s tím spojené sociální kontakty, přátelé, posezení v hospodě, už ta situace trvá poněkud dlouho. Ale jsou to jen malichernosti ve srovnání s lidmi, kterým byly zavřeny zdroje obživy.

2. Očkování je dle mého názoru dobrá věc. Snad nikdy v minulosti nebylo v tak krátké době vynaloženo takové úsilí na vývoj jediné vakcíny. Jak finanční náročnost, tak rozsáhlost výzkumu a s tím spojených studií, testů atd. – takový výzkum nemá obdoby. Nejsem přítel konspiračních teorií, určitě se očkovat nechám, jakmile to bude možné a doporučuji to i ostatním.

3. Je zřejmé, že poslanec Volný nebude tou nejostřejší tužkou v penále. Ostatně výstupy z parlamentu (napříč politickými stranami) nepřipomínají zákonodárný sbor státu, tedy osob kde je předpoklad určité úrovně, ale mnohdy spíše chráněnou dílnu. Určitě událost nepatří do poslanecké sněmovny, ale nevidím v tom nic dramatického, jak je líčeno. Poslanec Volný řekl, že pokud mu bude vypnut mikrofon, tak si předsedajícímu sedne na klín a bude mluvit do jeho mikrofonu. Předsedající mu odvětil, ať přijde. To se stalo. Pak došlo k strkanici o mikrofon, to je celé. Žádnou bitku jsem neviděl. Sice nevhodné, ale plně reflektující stav společnosti. Předseda poslanecké sněmovny k incidentu uvedl, že to ve sněmovně ještě nezažil. A to už je co říct, protože on je tou osobou, která ve sněmovně zažila již skutečně hodně. Byl to právě on, kdo s kolegy ve veselé náladě ve večerních hodinách šel do budovy sněmovny, aby vyskočil na řečnický pult a tam zpíval a hrál na kytaru.
Není možné hodnotit tento incident izolovaně. Stav společnosti nejenom v Česku je tristní a je to věc dlouhodobá. Jakákoliv neúcta k opačnému názoru, prosazování té své jediné pravdy, urážení a dehonestace oponentů. To by bylo povídání na několik stránek, ale podívejme se na několik událostí z posledních patnácti let. Házení vajec na představitele sociální demokracie, akce zvaná Vejce pro Paroubka v každém městě. Jedna věc je nesouhlasit, ale druhá rušit shromáždění a fyzicky napadat neoblíbené politiky. Místo exemplárních trestů bylo uděleno několik pokut za přestupky. Facka tehdejšímu ministru Rathovi. Místo nějakého významnějšího potrestání nebo alespoň mediálního odsouzení byla událost bagatelizována a někteří lidé vytvořili sbírku na pokutu pro útočníka, protože napadený si to prý zasloužil. Kalousek zase zfackoval nějakého mladíka, který mu od plic řekl svůj názor na jeho osobu. Pokud si to převedu do místních píseckých poměrů, co by bylo horší? Kdybych a) politické soupeře fackoval b) házel po nich vejce c) cpal se za jejich mikrofon?
To není problém jenom Česka, ale celého západního světa. Volby již nejsou honosným aktem, ale bouří netolerance a nenávisti. Stav nezapříčiňují jen oni nenávidění politici, na které vše rádi shazujeme, ale lidé svým chováním sami. Nepovažuji po 31 letech od revoluce za normální, že někdo je schopen napsat na sociální síť: Kdo volí tu a tu stranu, ať si mě smaže, už není můj přítel. V Británii se rodiny rozhádaly kvůli brexitu, v USA kvůli prezidentským volbám, situace je vyhrocená v dalších zemích a nechci si představovat, co bude tento podzim u nás. Tedy závěrem, celý incident (jak vypnutí mikrofonu, tak sápání se na místo předsedajícího) je nevhodný, ale nikterak mimořádný v kontextu celkového stavu společnosti.
Co se týče poslední části otázky, tedy regionálního měřítka, tak si to představit bohužel dovedu. Nejednou pirátští zastupitelé zcela ignorovali vymezený čas pro rozpravu s tím, že budou hovořit, jak se jim zlíbí, a nenechají se omezovat něčím tak marginálním, jako jsou ustálené zvyklosti či jednací řád zastupitelstva. S ohledem na dámské zastoupení vedení města nevěřím, že by byli schopni vyvolat fyzický incident, ale mystifikace, osobní útoky a rozdělování písecké veřejnosti jde některým zastupitelům této strany na výbornou. Stále však věřím ve zlepšení stavu na všech úrovních, snad nejsem příliš naivní.

Roman Dub, ředitel, Městské knihovny Písek:

1. V obou rovinách poměrně dobře, byť mě velmi mrzí, že knihovna je uzavřena a našim čtenářům nemůžeme zprostředkovat ani to nejzákladnější půjčování knih formou výdejního okénka. Na druhou stranu současná situace urychlila podobně jako ve školách přechod do online prostředí, takže tímto způsobem nabízíme všem zájemcům poměrně širokou nabídku vzdělávacích kurzů, ale i přednášek a besed. Naši čtenáři si mohou také skrze výpůjční katalog knihovny stáhnout elektronické knihy společnosti Palmknihy (více než 8800 titulů), volně stažitelná díla digitalizovaná Městskou knihovnou v Praze a nově rovněž tzv. díla nedostupná na trhu vydaná do roku 1989. Dalším pozitivem je i skutečnost, že za dobu pandemie se nám daří dokončovat celou řadu provozních a organizačních úkolů, na které nebylo v hektické době po otevření příliš mnoho času. Pro naše čtenáře do lepších časů připravujeme celou řadu novinek a vylepšení, například tzv. bibliobox.

2. Osobně očkování velmi podporuji a asi jako většina z nás si uvědomuji jeho dlouhodobý přínos, a to nejen ve vztahu k současné situaci. Jak nám ukazuje naše minulost, pozitiva jednoznačně převyšují negativa. Domnívám se, že až na jasné zdravotní důvody je otázka očkování, ale i dodržování proti-epidemiologických opatření otázkou společenské odpovědnosti. Proto bych chtěl všechny poprosit, aby mysleli nejen na sebe, ale i na druhé.

3. Chce se mi věřit, že se jedná o ojedinělou událost typu osobního selhání, která se nebude opakovat. V kontextu celkového rozdělení společnosti a postupného „hrubnutí“ politiky však opakování bohužel nelze vyloučit. Oproti tomu na regionální úrovni v Písku si tento způsob řešení názorových rozporů v současné době vůbec nedovedu představit.

Ptala se Zdenka Jelenová