Písecký svět

Proč vlastně vznikla tahle nezisková organizace s celostátní působností právě v Písku?

Já jsem z Písku a rozhodl jsem se tady po nějaké době strávené v Praze trvale žít, a tak jsem v roce 2007 založil Institut pro památky a kulturu, je to takové moje dítě. Zpočátku to byla malá organizace, dělal jsem vše sám s několika externisty, potom se podařilo v roce 2010 získat dotaci z evropských fondů, díky které jsme nastartovali mnohem větší projekt.

Co všechno s eurodotací začalo? Čemu všemu se věnujete?

Od roku 2008 připravujeme pravidelné podzimní konference o obnově a využívání památek – teď 13. a 14. listopadu v Národním technickém muzeu v Praze pořádáme už sedmý ročník, tentokrát bude věnována vodárenským věžím. Každý rok se zaměřujeme na konkrétní typy staveb, minulý rok např. na historické pivovary, jindy na budovy nádraží, kostelů, klášterů nebo far. Od roku 2012 připravujeme jarní konference o financování památek, mezitím jsme začali provozovat portál PROPAMÁTKY a vydávat odborný čtvrtletník. Jsme z Písku, a tak se maximálně snažíme využít spolupráci s místními firmami. Vizuální styl navrhlo písecké grafické studio BASE, jsme s ním moc spokojeni, stejně jako s pomocí programátorů z firmy IJ&T.

Kromě vaší odborné náplně je zajímavá i forma – proč jste začal s ideou sociálního podnikání?

To vzniklo také díky té evropské dotaci na internetový portál, která byla zacílená na zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním. Je to oboustranně výhodné, jejich práci dotuje částečně státní příspěvek, na druhé straně si naši zaměstnanci práce velmi váží a máme spolu moc hezké vztahy. Těší mě, že tak pomáháme vlastně dvakrát, jednou v oblasti péče o památky a podruhé zaměstnáváním lidí, kteří se vzhledem ke své zdravotní situaci obtížněji uplatňují na trhu práce. My se ale zase tak moc nechlubíme tím, že jsme nějaký „sociální podnik“ – zaměstnanci jsou v první řadě profesionálové, kteří svou práci zvládají na vysoké úrovni.

Bylo obtížné takové lidi na Písecku získat?

Do prvního výběrového řízení se nám přihlásilo na tři místa asi třicet lidí. Podařilo se nám dát dohromady základ týmu, který funguje dodnes, nemáme problémy s fluktuací. Vzhledem ke svému handicapu naši redaktoři například nemohou pracovat intenzivně osm hodin denně – ale to právě v této práci nevadí.

Kolik máte zaměstnanců?

Celkem je nás osm a právě hledáme další posilu, šikovného člověka, opět z řad lidí s hendikepem, který by měl na starost komunikaci s veřejností a rozvoj klubu přátel. Zájemci se mohou obracet přímo na mě.

Jaké novinky chystáte v nejbližší době?

To jsem vlastně teď zmínil – je to založení Klubu PROPAMÁTKY, který sdružuje naše přátele, podporovatele, dárce a sponzory. Má zatím asi padesát členů a měl by nám pomoct v trvalé udržitelnosti a dlouhodobé stabilitě. Naše financování je sice vícezdrojové, kromě státních příspěvků, dotací a spolupráce s odbornými firmami si vyděláváme i vlastní činností, poradenstvím, pořádáním konferencí… Pro vyrovnaný rozpočet nám ale stále trochu financí schází. Věříme v rozvoj individuálního dárcovství a v to, že lidé dokáží naši práci ohodnotit, pokud je jim přínosem nebo vidí, že užitečná i pro jiné. Na stejném pricipu již řadu let fungují velké etablované neziskové organizace, které mohou služby poskytovat také právě díky svým příznivcům a dárcům. Chceme proto nyní prostřednictvím klubu oslovit čtenáře, místní firmy, lidi, kteří by měli zájem podpořit péči o památky, nebo třeba samotný princip sociálního podnikání. Ze zmiňovaných osmi lidí je totiž celkem šest s hendikepem. Na oplátku nabídneme například zvýhodněné vstupy na památky, zasílání informačního čtvrtletníku, možnost zúčastnit se našich společenských událostí a podobně. Všechny informace najdou zájemci na webových stránkách klub.propamatky.info. Pro prvních sto členů klubu, bez ohledu na výši daru, máme připravený malý praktický dárek :-).

Co všechno nabízí portál Propamatky.info?

Poskytujeme v oblasti památkové péče především informační služby, které jsou zadarmo – katalog s kontakty na jednotlivce, odborné firmy i neziskové organizace, v němž se dá velmi podrobně vyhledávat na základě různých kritérií – například když potřebujete restaurátora, architekta, soudního znalce, řemeslníka, můžete si vyhledat například tesaře se zkušenostmi v oblasti historických konstrukcí na jihu Čech… Na našem portálu najdete také každý den nové zprávy z oblasti péče o památky nebo databázi dotací. Monitorujeme také všechny aktuálně vyhlášené veřejné sbírky na památky – v průběhu roku jich je v ČR více než sto. Hledáme a doporučujeme také další formy fundraisingu.

Kdo patří mezi čtenáře portálu?

Cílíme na majitele a správce historických památek, ale i na úředníky a pracovníky památkové péče, o zpravodajství má zájem širší veřejnost, lidé se zájmem o historii a vše kolem památek. Nechceme být turistickým portálem, těch je spousta, ale hlubším zájemcům nabízíme podrobnější informace o tom, co je zajímá. Sledují nás i neziskové organizace, které hledají inspiraci, srovnání, kontakty, a také například studenti.

Dá se odhadnout, kolik je to přibližně lidí třeba tady z regionu?

Naše cílová skupina je po celé republice a zajímají nás proto více celková čísla. Ročně navštíví portál kolem 100 tisíc lidí a čtenost se nám dlouhodobě zvyšuje. Je to dané tím, že v podstatě nemáme konkurenci a také proto, že svou práci děláme profesionálně. Jsme partnerem Národního památkového ústavu, usilujeme o spolupráci s městy, biskupstvími, máme široké portfolium spolupracujících odborníků… Neřešíme žádné kauzy – to nám připadá krátkodobé, často není zřejmé, kde je pravda. My naopak chceme být archivem dobrých zpráv, inspirací pro majitele památek, nezisková sdružení i odborníky.

Dobré příklady táhnou?

Péče o památky podle nás začíná osvětou. Po republice existuje spousta příkladů dobré praxe – zdařilá rekonstrukce kapličky, obnovená historická alej, inovativní způsob financování… Takové věci mohou být inspirací třeba i po letech a mně připadá důležité shromažďovat je na jednom místě. Třetím rokem také v rámci našeho dalšího samostatného projektu soutěže MÁME VYBRÁNO monitorujeme a vyhodnocujeme veřejné sbírky na historické objekty. Ty nejúspěšnější prezentujeme ve třech kategoriích. Letos například patřila mezi finančně nejúspěšnější sbírka na údržbu a rekonstrukci mohyly na Ivančeně, kterou založili skauti.

Vraťme se do regionu – v Písku jste pomáhali uspořádat dvě konference…

V roce 2011 to byla naše vlastní konference o sladovnách, letos na jaře jsme spolupracovali na přípravě a organizaci konference Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Pomáhali jsme pořádajícímu městu Písek s přípravou programu a výběrem tématu. Navrhli jsme: Památky bez bariér. Písek byl následně pro organizaci tohoto setkání vybrán a lze tedy říci, že konference se konala v našem městě právě díky Institutu pro památky a kulturu. Což mě osobně těší. V budoucnu plánujeme s městy spolupracovat mnohem více.

Jarní konference měla dost velký ohlas…

Myslím, že se program povedl, velmi dobrá byla například páteční panelová diskuze o bariérách ve veřejném prostoru historických center měst. Účastníci konference byli nadšení z místních historických památek, z návštěvy hřebčince i širšího okolí Písku.

Můžete zhodnotit, zda se město Písek stará o památky dobře?

O památky se tu myslím staráme dobře, i když určitě šlo mnohé, například některé rekonstrukce, udělat lépe, ale nic konkrétního nechci kritizovat, sklenici vody můžeme vidět vždycky buď poloprázdnou – nebo poloplnou. Kritizuje se snadno, já radši hledám pozitiva. Není tu podle mne bohužel příliš moderních staveb, které by vhodně dotvářely historické prostředí. Pokud jde o osud jednotlivých památek, tak mne třeba nyní zajímá budoucnost domu U Koulí, kde jsem se učil hrát na klavír. Velkým tématem je samozřejmě obecně veřejný prostor, přístupnost objektů nebo bezbariérovost.

Co je podle vás nejdůležitější, pokud se někdo rozhodne zachránit historickou památku?

Získat dostatek kvalitních informací. A hlavně jde podle mne o to, s jakým úmyslem chce památku zachránit. Rád k tomu cituji římskokatolického kněze Miloše Rabana, který se zasloužil o rekonstrukci poutní baziliky v Hejnicích a františkánského kláštera, kde založil Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Na naší první konferenci řekl, že pokud kterýkoliv projekt není požehnán shůry, jedná se o plýtvání lidskou energií a penězi i v případě, že se ho podaří realizovat. Dlouhodobě se totiž takový projekt neudrží.

Slovo na závěr?

Zvu všechny Písečáky do Klubu PROPAMÁTKY :-)

Článek vyšel v tištěném Píseckém světě – Listopad 2014.

Fotogalerie k článku