Moje Lhota: Z farmářského obchodu rovnou před kameru
Od letošního února mohou Písečáci pravidelně vídat na televizních obrazovkách v roli moderátorky Terezu Hátleovou, majitelku farmářského obchůdku Moje Lhota v Žižkově ulici. Nový rodinný cyklus na téma „Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli“ vysílá ČT 1 každou neděli v podvečer.
Jak jste se z farmářského obchodu dostala do České televize?
Součástí mé práce v Mojí Lhotě je i zviditelňovat regionální farmáře. Na sociálních sítích si toho všiml producent cyklu Kouzelné bylinky, který právě hledal moderátorku do nového pořadu o moudrosti našich babiček. Štáb pak přijel na kamerové zkoušky do mého obchodu. Dali mi do ruky dýni a požádali mě, ať o ní něco řeknu. Záhy jsem se dozvěděla, že si mě vybrali. Řekla jsem si, proč ne? Vždycky jsem se zajímala o tradice a zdravý životní styl. Pracovala jsem sice v oblasti komunikace, ale pro britskou vládu, a před kamerou jsem úplný amatér.
Co vám dodalo odvahy přijmout nabídku k natáčení?
Byly dva hlavní důvody, proč jsem do toho šla. První je ten, že mě moje babička může každou neděli vídat v televizi a je hrozně šťastná. Je Praze, po každém vysílání mi volá a je nadšená. Druhý důvod byl ten, že v dnešní době lidé ztrácejí soběstačnost a mají obavy. Například, co by se stalo, kdyby vypadla elektřina. Tenhle pořad určitým způsobem inspiruje a uklidňuje. Ukazuje, že před sto lety také neměl každý elektřinu. A přitom lidé většinou žili spokojený a možná i kvalitnější život, ačkoli určitě fyzicky náročnější, než my se všemi těmi vymoženostmi. Byl tam respekt k přírodě a ke zvířatům. Možná lidem obava o živobytí dávala větší nadhled nad životem samotným. Dneska máme všeho dost a stejně jsme pořád nespokojení. Je dobré připomínat, co všechno je schováno za produktem, který si koupíme v obchodě. Náš pořad ukazuje, že jsme schopní být nezávislí, ale možná jsme trochu zlenivěli a zapomněli, co naše prababičky a babičky znaly.
Registrujete odezvu moderování i ve vašem obchodě?
Určitě ano. Česká televize je velké médium a náš pořad má překvapivou sledovanost. Pravidelně nás sleduje kolem tři čtvrtě milionu lidí, celkově vždy asi 1,5 milionu. Lidé za mnou chodí do obchodu a chtějí si o tom povídat. Skvělé je, že můžu částečně spoluutvářet i obsah pořadu a doporučit místní farmáře, pro které je to skvělá reklama. Díky tomu se často natáčí v jižních Čechách i v okolí Písku. Je to tu nádherné a ať zvolíme jakékoli místo, pražský štáb je nadšený. Co záběr, to obrázek.
Na jaká témata se mohou diváci těšit?
První řada má 20 dílů a jedná se i o druhé řadě. Začali jsme tématy: chléb, voda, vejce, dřevo, zabijačka, zelí, sůl, kočka a pes, králík atd., je jich nevyčerpatelné množství. Těžší je najít respondenty pamětníky, kteří by byli ochotni s námi natáčet. Většinou jsou z venkova a mají jiný životní styl. Pro diváka to může být zajímavá inspirace, jak může život také vypadat.
Co vám natáčení dává?
Nejsem v pořadu v roli moderátora s odbornými znalostmi. Naopak, jsem tam ten zvídavý, který se ptá zkušenějších a všechno si pak sám zkouší. Ráda dělám věci, při kterých se můžu něco naučit, a tady se můžu vzdělávat v oboru, který je pro mě nový. Při natáčení nemusím předstírat údiv, většinu věcí dělám poprvé. Tak jsem si mohla například vlastnoručně vyrobit 200 jitrnic, které prodáváme v obchodě. Už vím, co do nich patří a co ne. Díky tomu se můžu odborně ptát dodavatelů a poradit zákazníkům. Zdá se mi, že nejdůležitější ze všeho je selský rozum. Například, když mi nějaká surovina chybí, zkusím ji něčím nahradit. Mám pocit, že naše babičky si z toho nedělaly tolik hlavu. Často narazíme na recept, který vznikl jen díky tomu, že chyběla nějaká zásadní ingredience. Nahradili ji a vytvořili něco úplně nového. V tom se můžeme dost přiučit.
Archiv pořadu www.ceskatelevize.cz
Farmářský obchod Moje Lhota, Žižkova třída 10, Písek, www.mojelhota.cz
Rozhovor: M.Myslivcová