Vánoční snění – betlémy, sochy a řezby Jiřího a Martiny Netíkových v PM
Jedna ze tří výstav, přichystaná na letošní vánoční čas Prácheňským muzeem v Písku, je ta s názvem Vánoční snění – betlémy, sochy, řezby Jiřího a Martiny Netíkových. Výstava je skutečným předvánočním pohlazením - manželé žijící střídavě v Brně a v jihočeských Slavonicích se řadí mezi nejrespektovanější řezbáře, jejich práce jsou v současné době hodnoceny jako jedny z nejhodnotnějších českých výtvarných projevů vůbec. Svědčí o tom četné dary soch manželů významným osobnostem – např. socha svatého Václava byla věnována papeži Benediktu XVI. při jeho poslední návštěvě České republiky. Vysokým oceněním tvorby Netíkových bylo i vystavení jejich betlému v římském chrámu Panteon v roce 2009.
Jiří Netík vystudoval původně chemickou průmyslovku, poté se živil jako rockový muzikant. Řezbářství a sochařské práci se začal věnovat až ve 30 letech. V posledním čtvrtstoletí se plně věnuje řezbářství a výstavním aktivitám. Od roku 1982 vystavoval své dílo v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Itálii, ve Švýcarsku, Finsku i jinde. Své výstavy obohacuje i tvorbou vázanou na jiné materiály – kov, sklo, a zároveň je doplňuje tematicky i výrazově příbuznou tvorbou své ženy Martiny. Tvorba manželů Netíkových je moderní, současná a zejména silně osobitá. Mezi lidovými tvůrci jsou řazeni mezi betlemáře, mezi umělci pak k mystikům.
Duchovním vodítkem a inspirací je pro manžele Jiřího a Martinu Netíkovi víra v Boha. Ta se projevuje na řadě jejich prací. Výstava v Písku představí u Jiřího Netíka průřez jeho tvorby, zatímco žena Martina bude zastoupena převážně svými betlémy. Ty budou instalovány v prostorách Rytířského sálu, zatímco zbylá tvorba bude k vidění v Malých výstavních síních muzea. Výstavu bude možno shlédnout do konce roku 2011.
Děkujeme za dočasný příbytek pro naše dřevěné děti!
Není jednoduché přemluvit manžele Netíkovi k účasti na vernisáži, jsou věčně zavaleni prací a vůbec neradi opouštějí své dílny v Brně a Slavonicích. Není divu, vznikají v nich díla, která dnes patří do sbírek majitelů po celém světě. Manželé se výborně doplňují, práce Jiřího jsou ve výrazu tvrdší, mužsky komplikovanější, zhotovené s řemeslnicky dokonalou řezbářskou syrovostí. To Martina je jemná ženská sochařka, a její díla, ač z tvrdého materiálu, jsou na pohled něžná a křehká. „Děkujeme za péči a dočasný příbytek pro naše dřevěné "děti", vzkazuje Martina Netíková do Písku. Oním příbytkem bude na měsíc prosinec Prácheňské muzeum v Písku.
Kdy máte z řezby největší radost? Na začátku, když ve dřevě uvidíte skrytý motiv, nebo ve chvíli, kdy je socha již téměř hotová?
S tou radostí to není tak jednoduché. Velká radost a největší vzrušení, ale zároveň i úleva, provází chvíli nápadu či vnuknutí vize, potom se většinou s velkým nadšením, ale i napětím, pouštíme do první fáze. Většinou je práce radostná po celou dobu tvoření, a když si dokážeme v tu správnou chvíli odtrhnout ten výplod od rukou, tak radost přetrvává, i když je práce hotová. V opačném případě se socha může pokazit vždycky.
Máte nějaké řezbářské nebo sochařské vzory nebo co Vás může natolik ovlivnit, co může Vaší tvorbu posunout zase kousek jiným směrem?
Můj vzor byl v prvé řadě můj muž, až později jsem se začala rozhlížet dál a jinam, a to většinou do minulosti ke starým „Mistrům“. Muž byl uchvácen gotickými i barokními „Mistry“ už od mládí... Ale je to vcelku neustálé přemítání o všem - co je a co není dobré, co je a není "krásné", k čemu to všechno má vlastně sloužit…
Jak navzájem ovlivňujete tvorbu jeden druhému? Pracujete společně?
Myslím, že se určitě do jisté míry vzájemně ovlivňujeme, ale nevím, jestli by to divák rozeznal. Společně pracujeme v současné době málokdy. Dřív jsem muži pomáhala např. při práci na různých detailech velkých betlémů, jako to bývalo ve správných starých dílnách. Ale raději pracujeme odděleně a dál od sebe, ale někdy si chodíme vzájemně pro radu či pro názor. Muž mi také pomáhá s většími kusy dřeva, s přípravou pomocí motorové pily. Spolu potom ty někdy neskutečně těžké sochy různě na potřebná místa vláčíme, taháme a věčně přenášíme…
Máte nějaký oblíbený motiv – betlém, určitého svatého nebo abstraktní výjev? Máte nějakou z Vašich soch nejraději?
Oblíbený motiv ať objeví sám divák, ale máme rádi figurální tvorbu, i když muž rád někdy experimentuje, zrovna teď pracuje na nových, úplně jiných věcech. Některé sochy ale opravdu míváme raději než jiné. Moje z nejmilejších je například Něha.
Jaký je Váš betlém doma o Vánocích? Napadlo Vás někdy vyřezat si klasické malé figurky postav z betléma, takové jaké známe z tvorby většiny řezbářů?
O Vánocích staví naše děti pod stromeček klasický betlém z figurek-obrázků nalepených na překližce, většinou nám doma ani žádný z našich betlémů nezbude. Na žádný figurkový se zatím nechystáme, ale není Vánoc, aby nějaký nový betlém u nás nevznikl.
Jaký je Váš vztah k našemu městu? Byli jste někdy v Písku?
Písek je krásné město! Vím o tom, starobylé centrum, věhlasný most a milí lidé soudíc podle pracovníků Prácheňského muzea :-). Ráda bych se k Vám vypravila, ale asi až v létě ze Slavonic, kde pobýváme o prázdninách, to je blíž. Muž si velmi váží jednoho píseckého rodáka, kamaráda ze své "hudební minulosti", Romana Dragouna. Kdysi spolu totiž hrávali v jedné kapele. A pak také jeho tatínka malíře.