Písecký svět

             Paní Račanová nás už čekala a uvedla do záchranné stanice. Na začátku jsme si řekli pár pravidel při pobytu, jako třeba, že se zde nekřičí a prsty se nestrkají za pletivo. Z blízkých voliér se ozývali ptáci, které jsme se snažili postupně identifikovat podle vzhledu, aniž bychom si přečetli dřevěné jmenovky na voliérách. Pozdravil nás černý krkavec Kuba, viděli jsme ptáky s upálenými křídly elektrickým proudem, zajíce bez oka a další zvířata. Některým z nás bylo zvířat líto. Také jsme párkrát nad Makovem zahlédli pět mladých čápů. Mláďata postižených čápů se zrovna učila létat nad stanicí a tak jsme si užili zvuku klepotu zobáků starostlivých rodičů na hnízdě. Zřejmě mladí dostávali lekci z létání s pár moudrými radami, jak se pak dostat do teplých krajin. Oproti naší loňské návštěvě jsme mezi ptáky v altánu drobných ptáků přivítali přírůstky v podobě strakapoudů a také jsme viděli bukače velkého, který nám předvedl skvělé maskování a téměř splynul s pozadím voliéry. Nemohli jsme si nevšimnout jeho útočného postoje, když k němu p. Račanová vstoupila a zkoušel na ni své zastrašovací metody. Vydra Čikytka nám opět předvedla své kousky s piškotem v bazénu a viděli jsme vzduchové bubliny v její srsti. Matýsek byl lenivý, tak si nás z okénka příbytku pouze prohlédl a zase zalezl. Straka s námi letos nemluvila, jen se přetahovala o listnatou větvičku.

Děti se velmi těšily na držení sovy Adélky na rukavici a už už čekaly, kdy přijdou na řadu a budou se s Adélkou moct vyfotit. Mladé veverky byly unavené a pospávaly, tak jsme tentokrát neviděli, jak běhají v kolotoči.  Na konci jsme si koupili pár magnetků a přispěli tak na zvířátka. Děti také napsaly poděkování do kroniky a podepsaly se. Po prohlídce záchranné stanice v doprovodu ošetřovatelky paní Račanové a kocoura Mikuláše jsme si opekli špekáčky a pak jsme se věnovali malování kamenů, obrázků zvířat a rostlin a dalším poznatkům o přírodě. Také jsme viděli v přepravce dvě mláďata veverek, která se již živí mlékem a piškoty a čiperně běhala po přepravce.

            Hmatové pytlíky s pokryvem zvířat nejdříve budily nedůvěru, ale pak se děti začaly předhánět ve zjišťování obsahu hmatem. Největším problémem bylo zjistit, co to vlastně je za „jehlu v sáčku“, což byl osten z dikobraza. Nejbližší správná odpověď byla, že je to bodlina ježka.

Kousky srstí lesních zvířat již dětem takové problémy nedělaly, poznaly pohledem srst srnce, lišky a prasete divokého. Jedinou neznámou byla srst ondatry.

Stezka s fotkami zvířat a rostlin děti zaujala natolik, že se snažily své výsledky opakovaným absolvováním celé stezky s novým čistým papírem zlepšovat. Výsledky poznávacího testu se lišily, ale děti z 25x otázek získaly od 11 do 18 bodů. Za absolvování aktivit o přírodě děti získaly pera ptáků, která použijí na vyrábění lapače snů v rámci celoprázdninové hry na indiány.

I když jsme sluníčko nespatřili a spadlo na nás občas pár kapek deště, odcházeli jsme na zastávku autobusu ke škole v Čížové velmi spokojeni, nastoupili do autobusu a vrátili se zpět do Písku.

Na zastávce jsme si řekli, že se zase do Makova za rok podíváme. V klubovnách středisek pak byla zúčastněným rozdána papírová pírka do čelenek, která si děti vybarvily a připevnily na čelenku na nástěnkách. Návštěvu záchranné stanice doporučujeme rodinám s dětmi jako výlet na kole, autem či pěšky.