Písecký svět

Cestou po městě, kdy jsme míjeli navštěvované objekty, jako jsou Sladovna, bazén nebo nákupní centra, se v palbě otázek někdy i dost rafinovaných, třeba zda může jít kamarádka v pantoflích nebo jestli měly mít děti peníze na útratu (v lese se nedají utratit), podařilo tajemno udržet. Jak si děti oddechly, když jsme se přiblížili k vlakovému nádraží, to muselo být slyšet daleko. Dokonce i po nástupu do vlaku s námi hrál i průvodčí a za žádnou cenu dětem neřekl ani naši cílovou stanici. Tou byly Strakonice, což se děti dozvěděly až při vystupování ve stanici. Co ale děti zde čeká, se již nedalo z ničeho vydedukovat a tak se v parku při svačině na lavičce dohadovaly, proč tu vlastně jsme. Svačina na posilněnou ve stínech stromů a mohlo se vyrazit dál. Neminuli jsme obchod, kde si děti dokoupily pití a nanuky a šlo se dál. Jak to bude ještě daleko? Už bylo vidět hradní věž, tak se děti dovtípily, že jdeme na hrad. Že zde sídlí Muzeum středního Pootaví, kde máme zamluvený čas na edukační program na výstavu „Svět rudého muže“, děti nevěděly. Muzejní pedagog Kateřina Prokopcová a Kateřina Šmídová, dokumentátorka, děti v úvodu prohlídky pomalovaly barvami na obličej, aby se děti mohly lépe vcítit do atmosféry výstavy. Pak nás provedly světem indiánů. Děti viděly kuželový stan, dozvěděly se, kam si indiáni dávali v týpí soukromé věci, že místo dnešního zvonku měli nad vchodem chřestidlo z bizoních kopyt. Bizon samozřejmě hrál v životě indiánů významnou roli, lovil se na maso, vyrábělo se z jeho kůže kdeco, od bubnu počínaje, po chřestidla, podrážky mokasínů či různé řemeny a bedny konče. Zužitkovalo se vše – z kostí indiáni vyráběli nástroje, sáňky, z kopyt klíh, rohy se používaly jako lžíce nebo nádoby na pití, močový měchýř na vaky na pitnou vodu, chlupy na vycpání polštářů. Chlapce zaujaly indiánské zbraně – luky a šípy, tomahawky, nože, oštěpy. Na válečníkovi byl obdivován i toulec z pumy. Chlapci se také zajímali o nájemné lovce, trapery, kteří směňovali kožešiny ulovených zvířat. Indiáni také měnili kožešiny za zboží z „bílého“ světa jako byly pušky, zrcátka, nože, střelný prach, ale i alkohol. K jedinečným předmětům ze soukromých sbírek patřily vystavené ruční bubny nebo velké bubny tzv.pow wow. Děti viděly i kruhové plavidlo bullbout, které je vytvořeno z dřevěného rámu a bizoní surové kůže, ale je třeba v něm cestovat na kratší vzdálenosti nebo cestu přerušovat, protože kůže se po pár hodinách nacucá a loď se potápí. Je třeba pak ji nechat zase vyschnout a může se pokračovat v přepravě. Děvčata si všimla ruční práce na plášti z jelena Wapiti, zajímal je život v indiánské domácnosti, móda, ozdoby, taneční vějíře, zrcátka, rolničky, náhrdelníky, vyšívané kabely. Měřítkem bohatství u indiánské nevěsty je výšivka na obleku.  Děvčatům se také velmi líbila výšivka z urzoních ostnů. Děti se dozvěděly zajímavé informace i o  indiánském duchovním životě, o obřadech a rituálech, o Velkém duchovi, na co indiáni používali tobogán a sněžnice.

Prvním interaktivním prvkem bylo hledání zvířecích stop po muzeu a doplňování správného zvířete, který stopu zanechal v pracovním listu. Pak byla společná kontrola u tabule s barevnými fotkami zvířat a stopami. Další aktivita odhalila vědomosti dětí o původních prvcích od indiánů či od bělochů a také to, zda děti při výkladu dávaly pozor a pamatují si. Měly například posoudit, kdo měl plášť z bizona nebo z deky, z čeho vyráběli indiáni šipky, zda měli dýmku a kukuřici, či zda původní zbraní indiánů byl tomahavk. Až na jednu odpověď ze čtrnácti otázek děti znaly správné odpovědi. Následovala výtvarná aktivita a to výroba čelenky. Děti nalepovaly na proužek papíru tvary z barevných papírů a přidělaly vybraná pírka. V této aktivitě zcela jasně vedla trpělivost a preciznost děvčat. Závěrečnou aktivitou programu byla výroba placky s indiánským motivem, který si děti vybarvily a za pomoci lektorky vyrobily placku na špendlíku na památku. Poděkovali jsme lektorkám za krásný program a na památku se zapsali do kroniky muzea. Věříme, že se zase do muzea podíváme na další edukační program. I přesto, že drobně pršelo, nenechali jsme si ujít příležitost podívat se na hradní safari.

V bývalém hradním příkopu jsme mohli krmit zakoupenými granulemi zakrslé kozy holandské a kamerunské a ouessantské ovce. V dálce jsme zahlédli i poníky, osla, kachny a slepice. Ve vlaku jsme se zabavili a hráli různé hry jako je Černý Petr, vytleskávání rytmu a slovní fotbal. Zpáteční cesta nám z nádraží uběhla rychle, i přesto, že měl vlak půlhodinové zpoždění, výlet se nám moc líbil a užili jsme si ho.