Písecký svět

Jak vznikla vaše spolupráce?

KS: Když jsme si s Romanou povídaly o své práci, zjistily jsme, že se v mnohém překrývá a hlavně doplňuje. Duše a tělo jsou velmi úzce spojené, či spíše jsou to různé aspekty jedné bytosti. A tak vždy to, co se děje s duší nebo myslí, se projevuje i v těle, a naopak. Když mají lidé tělesné bolesti, je velmi efektivní zabývat se i jejich duševními souvislostmi, úleva od psychických bolestí se někdy neobejde bez odpovídající péče o tělo. Spojit tyto dva obory péče o člověka je prostě účinné.

Lidé často chodí na masáže, až když je něco bolí – někdy dokonce až když je bolest dlouhodobá nebo téměř nesnesitelná? Je to správný čas? Kdy a proč vlastně jít na masáž?

RK: Na masáž jděte, když budete ve fyzické nebo psychické nepohodě. A proč? Protože masáž je velmi příjemná. Důležité je uvolnění svalů, ale velký je i účinek psychický. Při masáži se působí na centrální nervovou soustavu. To byl i důvod našeho spojení s Katkou, někdo potřebuje masáž, aby se jeho tělo uvolnilo a mysl zklidnila, jiný spíše hledá porozumění a řešení svých potíží.

Odhaduji, že lidé chodí častěji na masáže než na psychoterapii nebo do manželské poradny. Je to tak? Jak si to vysvětlujete?

KS: Je to tak. Tělo je – možná by se to dalo tak říct – mnohem veřejnější záležitost. Naše tělo každý vidí. O těle jsme zvyklí mluvit – o tom, jak vypadáme, kde nás co bolí, kdy jsme si dobře odpočinuli. O tělo jsme zvyklí se starat. Je poměrně módní zabývat se tím, jak zdravě jíst nebo cvičit. Co se děje v hloubi duše, to je velké tajemství, je to velmi intimní zóna. Často se také o duši příliš starat neumíme a za své šrámy na duši se stydíme. K tomu, aby si člověk přiznal, že má trápení, na které již sám nestačí, a proto vyhledá pomoc, potřebuje odvahu. A také je pochopitelné, že potřebuje více důvěřovat člověku, jemuž má otevřít svou duši, než masérovi nebo masérce. Psychoterapeut musí budovat tuto důvěru, v tom to má asi o trochu těžší. Tělo si také o naši pozornost umí velmi dobře říct – silná tělesná bolest prostě nejde přehlédnout. Před bolestmi duše se umíme docela dobře schovávat. Někdy právě tak dobře, až se musejí převléknout za bolesti těla, aby nás donutily něco dělat. Proto také maséři často narážejí na to, že ta ztuhlá záda přes všechny masáže tuhnou znovu a znovu, protože je to věc mysli.

Na dveřích máte cedulku „masáže pro ženy“ – proč masírujete pouze ženy?

RK: Chtěla jsem vytvořit prostor, který bude příjemný. Hezký interiér, vůně, teplý čaj, případně příjemná relaxační hudba… Prostor, kde člověk může alespoň na hodinu zapomenout na běžné starost a nechat se hýčkat. Všechny tyto věci jsou bližší ženám, je to jejich způsob odpočinku a doplňování sil. Prostor, který jsem vytvořila, je prostě pro ženy. Odpovídá jejich potřebám a ony si z něj mohou více vzít.

Psychologickou pomoc u vás také najdou jen ženy?

KS: Ne, to ne. Naše služby jsou otevřené všem. Ale je pravda, že je vyhledávají o trochu více ženy než muži. Je to pro ně přirozenější – svěřovat se, sdílet starosti, přemítat o problémech nahlas, navzájem se doprovázet. Když přicházejí muži, je to o to cennější, neboť jim často v hledání pomoci brání přílišná hrdost. Pracuje tu se mnou kolega Jaromír Basler – je dobré, když si lidé mohou vybrat, zda chtějí svou situaci řešit se ženou, nebo s mužem.

Mluvíte stále o psychoterapii – jak s ní souvisí manželské poradenství?

Psychoterapie je taková práce s člověkem, kdy skrze rozhovor a vzájemný vztah získává tento člověk nový náhled na svou situaci, objevuje odpovědi na své otázky, lépe porozumí sám sobě, svému okolí, svým potřebám, objeví nová řešení svého problému, nalezne úlevu, obnoví své síly. Totéž se vlastně děje i s páry v rámci manželské poradny. Rozdíl je jen v tom, co lidé hledají – zda pomoc pro sebe samotné, nebo pomoc s manželskými problémy. Do manželské poradny často přicházejí manželé spolu, což je vždy zajímavé a užitečné. I když tu spolu mluvíme o věcech, o nichž se ti dva doma již stokrát pohádali, tady je to najednou jiné. Najednou se navzájem jinak slyší, více si rozumějí a dozvídají se i nové věci, díky tomu, že jim pokládáme otázky, které jim ještě nikdo nepoložil. Občas dáme i „moudrou“ radu – ale to málokdy.

V manželské poradně se neradí?

To slovo poradna je podle mě trochu nešťastné, ale lidé jsou na něj zvyklí a když mají problémy, tak poradnu hledají, proto jsme u toho názvu zůstali. Ale lidé ve skutečnosti většinou nechtějí dostat radu. Chtějí si vědět rady, a to je rozdíl. Co mají dělat, to už mnozí z nich od svých známých či příbuzných mockrát slyšeli a málokdy to pomohlo. Vědět si rady znamená dobře rozumět situaci, vědět, co chci a co může fungovat a jak se to dotkne ostatních – a podle toho se rozhodnout a zachovat. Takže většinou neradíme. Pomáháme lidem, aby si věděli rady a aby se podle toho uměli zachovat.