Obyčejné zápisky pro neobyčejného syna – 2. část
Víš, Kubo, mluvili jsme o tobě a přáli jsme si tě s maminkou docela dlouho. I když je dnes celkem trendy být spolu jen tak, „na hromadě“ či na „psí knížku“, my to chtěli mít tak trochu po staru a tradičně. Nejdřív mít svatbu a teprve pak tě přivést do manželství. Nejen proto, abychom se jmenovali všichni stejně, ale hlavně pro tvůj pocit bezpečí a jistoty domácího přístavu, kam se budeš moci kdykoliv vracet.
Svatba a svatební cesta
Díky tomu, že milujeme putování po hradech a zámcích, padla, Kubíku, naše volba pro místo svatebního obřadu na námi oblíbený královský hrad Zvíkov. Říkám ti, že z něj budeš taky tak nadšený, až ho poprvé uvidíš. Minimálně na něm budeš chtít taky kralovat. Celkem padesát příbuzných, kamarádů a muzikantů se sjeli z blízkých i vzdálených míst, aby se radovali společně s námi. Nejprve na důstojném místě českých králů na nádvoří paláce, kde jsme si s maminkou řekli ANO pod lomenými oblouky arkád, a pak na veselici v hospůdce U Báby Lišků pod Píseckými horami v Semicích. Kdybys viděl svou mamču pařit, byl bys na ni jistě pyšný. Byla v tanci tak neúnavná, že jsem během rozjetého tanečního reje pronesl něco ve smyslu, že bych byl nerad utancován k smrti jako starej Máchal v pohádce S čerty nejsou žerty, a tak si dával nezbytné pauzy a snažil se bavit svatební hosty. No, bavili se všichni, a aby ne, když nám kamarádi hráli středověké nápěvy s kapelou Řez dřevem na Zvíkově a pak klasické rockové pecky s trochu jinak poskládanou partou Beellee Beat z Deelee U Báby Lišků.
Pro naši svatební cestu jsme pak zvolili divukrásné Broumovsko s pohádkovými skalními městy. Taky se tam jednou společně vypravíme, to se ví, abys viděl to, co příroda pro nás modelovala miliony let a my se z té nádhery mohli dneska pominout. To, že přijdeš na svět, Kubíku, jsme zjistili asi dva měsíce po našich cestách po Broumovsku. První tři měsíce si tedy mamče dával zabrat, to ti povím. Její nevolnosti však neměly příčinu v experimentech s mícháním alkoholických nápojů, ale v bouřlivých změnách, které maminky, když čekají potomka, ve svém těle mívají. Další měsíce jsme si užívali každý den a čekali na tebe. Sice se poslední dva měsíce tvá mamča více koulela, než chodila, a určité pohyby do předklonu a podobně pro ni byly olympijským výkonem, dobrá nálada ji však neopouštěla ani na minutu.
Už je to tady!
„Už je to tady!“, zvolala tvá maminka v půl jedné ráno 21. března. Nijak jsem nepochyboval o jejím správném úsudku, rychle jsme na sebe hodili, co se dalo, a vzali už připravenou a sbalenou tašku do porodnice. Tu tak maminy mívají sbalenou, víš, aby předešli panice a nervovému zhroucení svých partnerů při bojové hře s názvem „najdi, co potřebuju a to hned“. A rozjeli jsme se do městského špitálu na protilehlém kopci od toho našeho hradišťského.
pokračování příště…
další díly:
Obyčejné zápisky pro neobyčejného syna – 1. část
Obyčejné zápisky pro neobyčejného syna – 3. část
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!