Jasmína, Malvína, Mahulena a Mája zvou na statek U Roubené studny
Ptáte se, kdože nás to vlastně zve? Čtyři šťastné krávy se i s telátky popásají na louce a dojí zdravé mléko pro restauraci a minimlékárnu. Chvaletice u Protivína nejsou nikterak velké, přesto tam rádi zajíždějí lidé z širokého okolí i z Písku. Statek U Roubené studny s ekologickým chovem hovězího, vepřového a drůbeže nabízí prodej čerstvých produktů přímo ze dvora – maso, mléčné výrobky, vejce. Z vlastních surovin vyvařuje také rodinná restaurace, kde si pečou i vlastní kváskový chléb a moučníky z čerstvě semleté bio mouky.
Otevřeno je od středy do neděle a příchozí na první pohled okouzlí citlivě vyladěný interiér s útulnou venkovskou atmosférou, jakou v píseckých restauracích nenajdeme. Za dlouhých zimních večerů se tu dokonce vyhrává na piano. Rodiny s dětmi nadchne krátká procházka do malé domácí ZOO, kde se vedle přírodního herního koutku spokojeně popásají krávy, koně, prasata, kozy, kachny a králíci. Na statku s láskou hospodaří rodina Loutchanových a provozovatelka restaurace Stanislava si našla chvilku času pro rozhovor.
Váš rod má ve Chvaleticích kořeny?
Maminka odsud pochází, její rodiče a prarodiče měli v Chvaleticích statek, který jim v padesátých letech vzali. Naše rodina pak žila v nedalekém Myšenci, kde jsme my čtyři sourozenci vyrůstali. V roce 1993 nám byl statek i s polnostmi vrácen, a tak jsme se vrátili zpátky. V hospodářských budovách chovalo JZD krávy a prasata a podle toho to vypadalo. Bratr se začal věnovat chovu skotu na pastvinách. Obhospodařujeme více než 100 hektarů půdy, chováme zhruba 100 kusů masného dobytka plemene Limousine výhradně ekologickým způsobem. Obytná část statku se ale vrátila úplně rozpadlá, tu bratr teprve plánuje zrekonstruovat.
Jaké byly začátky vaší restaurace?
Restauraci jsme vybudovali z původního vesnického obchůdku postaveného v akci Z, který jsme odkoupili, protože stál na původním pozemku naší rodiny. S restaurací jsme začínali už v roce 2003, byla jsem tehdy hodně naivní. Postupně přicházely různé problémy a moje naivita ustupovala. Během doby, kdy jsem byla na mateřských dovolených, jsme restauraci přechodně pronajímali. Ale asi před pěti lety jsme se do toho se sestrou znovu obuly. Začali jsme od bratra odebírat domácí maso a postupně přišel i prodej ze dvora.
Proč jste se rozhodli prodávat ze dvora?
Začalo to tak, že jsem na mateřské přemýšlela, co dávat dětem co nejkvalitnějšího. A jelikož jsme na vesnici a vesnický život se mi líbí, nikdy bych neměnila s městem, s určitou naivitou jsem se rozhodla pořídit si kravičku na mléko. Bratr má krávy na louce a tam se mu právě narodilo telátko. Tak jsme si přivedli krávu Matyldu s telátkem z louky a začali ji zvykat na dojení. Nejdřív jsme dojili jen pro svou potřebu, pro děti. Ale zpracujte si denně 20 litrů mléka doma v kuchyni. Začali jsme přemýšlet, kde bychom si mohli vyrábět sýry a vytvořili jsme pro to novou místnost. Postupně jsme začali zjišťovat, že lidé mají o sýry zájem. Maminka proto začala jezdit na sýrařské kurzy. Zájem o sýry rostl, a tak jsme se před čtyřmi roky rozhodli minimlékárnu zlegalizovat a začít s prodejem ze dvora. Podařilo se nám získat příspěvky na vybavení mlékárny a pořízení traktůrku.
Celý rozhovor si přečtěte v listopadovém čísle měsíčníku Písecký svět
Diskuze k článku 
Článek zatím nikdo nekomentoval – buďte první!