Písecký svět

Informace a přihlášky: e-mailem: zouhar.p@gmail.com nebo na tel.: 606 778 749. Přidat se ke vznikající skupině v Písku je možné do konce září. Info o plzeňské kung fu škole a dit da ordinaci: www.hungkakungfu.cz. Facebook: Hung Kuen Kung Fu rodiny Lam – Plzeň.

ROZHOVOR S DAVIDEM ŠEJNOU

• Co pro vás osobně kung fu znamená?

Životní cestu. To nejdůležitější, čemu se po celý život věnuju. Bojové umění by mělo sloužit k tomu, aby zpevňovalo naše tělo i mysl. Ve zdravém těle zdravý duch, je to propojené. Kung fu, to je neuvěřitelně hluboký oceán – pracuje s prenatálním dechem, křížením svalů, uzamknutelností těla, s úrovní vědomí… Učím se to dlouhou řadu let a stále objevuji nové věci. V čínském kung fu platí, že skrze poctivou činnost, s pocitem dobrého svědomí, přichází dobrá energie – s pocitem špatného svědomí energie odchází. Pokud dáte do cvičení maximum a máte po skončení tréninku pocit, že jste nic neošidili, tak s pocitem štěstí žijete po zbytek týdne. Nejde o boj s druhými, ale o boj se sebou samým. Učím své žáky, že musí být sami k sobě tak tvrdí, aby až je napadne jakkoli hrozný soupeř, tak k nim nebude zdaleka tak tvrdý jako oni sami k sobě. Můj sifu říká, že člověk musí být k sobě tak tvrdý, aby se nezalekl ničeho, co ho potká.

• Prozraďte něco o svých začátcích…

Bojovému umění se věnuji už 25 let, od začátku mne přitahovalo kung fu. Věnuji se nejstaršímu tradičnímu rodinnému stylu jižní Číny Hung Ka, mým sifu je už dlouho velmistr Lam Chun Sing.

• Jak budou vypadat tréninky v Písku?

Záleží na tom, kolik se přihlásí nováčků. Zatím tady mám základnu asi osmi lidí. Pro mne není důležité kvantum, ale kvalita, celkem mám teď asi 30 žáků. Své žáky si vybírám, kaž­dý učitel učí přes své srdce. Dávám energii jen lidem, kteří ji pak vracejí. Na začátku čeká nováčky porozumění základním myšlenkám a výuka základních sestav – za první rok bychom měli projít tři.

• Kolik času musí člověk kung fu věnovat?

Jednou týdně budou tréninky, ve skupině se člověk víc vyhecuje a naučí správné principy. Učíme se sestavy beze zbraní i se zbraněmi, včetně zápasů, pak stínový dril – to je trénink rychlých, okamžitých reakcí na nenadálou situaci. Doma se pak člověk musí kung fu věnovat pravidelně deset minut denně, to je základ.

• Jaké jsou předpoklady pro začátek?

Aby si to člověk našel srdcem, musí cítit, že je to pro něj to pravé. O fyzickou zdatnost nejde, tu tady postupně nabere. Zájemce může přijít a zkusit, jestli je to jeho cesta. Dobrého učitele musí poznat každý sám, musí mu sednout jeho názory, cvičení a přístup. Musí to být oboustranné, vzájemné.

• V jakém věku je možné začít?

Asi tak od čtyř let do 130. V Plzni vedu i děti. U dítěte je ale třeba individuálně posoudit, zda už je fyzicky i mentálně dostatečně připravené. Od deseti let už cvičí s dospělými. Ženám to jde většinou lépe než mužům, jsou hodně cílevědomé.

• Sám máte děti?

Ano, má dvacetiletá dcera se ode mne učila dit da medicínu a chtěla by ji praktikovat u zvířat, šestnáctiletý syn dělal dříve parkur a teď dělá kung fu, ale já jsem ho k tomu nijak nenutil.

• Jste jeho sifu?

Jsem – a  nic mu neodpustím. V Číně je to obvyklé, že se pokračuje v tradici rodiny, ale to je jiná kultura a historie. Dělají podle mne mnohem víc pro své tělo i pro svou duši než my Evropané.

• A co je ta zmíněná dit da medicína?

Léčení dit da medicínou jde ruku v ruce s bojovým uměním, protože když se v těle něco pochroumá, tak se to musí umět zase i napravit. Lze ji přirovnat k fyzioterapeutické praxi se znalostí energetické léčby. Jde o velmi funkční systém léčby různých zranění, ale i chronických bolestí, onemocnění kloubů i pohybového aparátu. Jednotlivé terapie trvají zhruba třicet minut a opakují se, ale znatelné úlevy je dosaženo už při první terapii.

• Má kung fu nějaké praktické využití?

Kung fu obsahuje jako základ mírumilovnost – jde především o sebeobranu. Učím v Plzni příslušníky bezpečnostních složek, praktické využití tam určitě je, ale nic z toho se nesmí nikdy zneužít. Sestavy, které se učíme, bychom neměli měnit, ale můžeme je modernizovat, využít v dnešních situacích. Ale musíme si být vždy vědomi, že jdeme po vyšlapané pěšince, stojí za námi historie, nastřádaná mnoha generacemi, síla předků… Každý z nás je jen pokračovatel, za jeden život by nikdo na ty vědomosti nemohl přijít.

• Jak přistupujete ke svým žákům?

Chci po nich především, aby překonávali vlastní hranice, aby se naučili zodpovědnosti, sebevyjádření – ne sebepopření. Aby neustále vzdělávali sami sebe, své pokročilé žáky učím i dit da medicínu a další hlubší věci. S bojovým uměním se vám postupně rozšiřuje úroveň vědomí a můžete přijímat více a více informací. S cvičením se vyvíjí a mění tělo, přichází velká síla. A záleží, zda to, co se naučíte, jde do ega, pýchy, nebo do srdce. Nikdy by v tom neměl být cíl „naučím se namlátit ostatním“. Když jsem byl v Kanadě, tak tam se říká  podobenství o dvou vlcích, hodném a zlém, které má v sobě každý z nás – a záleží, zda víc krmíte bílého, nebo černého. Potřebujete oba, ale ve vzájemné rovnováze.

• Může člověk zneužít to, co se naučil?

Ano, ale pak se vám ta cesta zase uzavře. Boj je v čínském kung fu až na posledním místě, násilí vždy plodí jen další násilí. Čím víc se naučíte, tím víc zjišťujete, co nevíte. To ovšem platí pro všechny oblasti – když potkáte skvělého neurochirurga, tak to bude maximálně pokorný člověk, který ví, že se má co učit. I když bude nejlepší ze všech kolem. S poznáním přichází vhled. Když se v kung fu naučíte nějakou sestavu, tak ji sice časem budete bezvadně cvičit, ale pochopíte ji až v okamžiku, kdy se naučíte vyšší stupeň. S uvědoměním přichází seberozvoj. Každá zkušenost se vám děje proto, abyste byl ještě lepší člověk.

• Důležité asi je vybrat si správně učitele…

Kdo patří mezi nejdůležitější osobnosti, které v životě potkáte? Učitel. Musí si toho ale být vědom. V mateřské škole, na základce, všude může učitel žáka buď psychicky podržet, podporovat ho v rozvoji, nebo mu způsobit komplexy do konce života… Učitel nesmí žít z energie svých žáků, nesmí v nich vyvolávat strach – ani ten, který se zaměňuje za úctu. Bodhidharma řekl, že když někdo brání druhému v rozvoji, tak tím způsobuje jeden z největších hříchů. Můj sifu Lam Chun Sing je neuvěřitelně pokorný a hodný člověk. Naučil mne pomáhat lidem. Čím víc lidí udělám šťastnými, tím víc to pomůže mně samému.

• Jak jste se k němu dostal?

Kdysi jsem byl na semináři v Praze a tam jsem ho potkal – a mistr si mne sám vybral, pozval mne, abych za ním přijel do Číny, kde se mi věnoval. Když jsem k němu přijel, bylo to nejhorší peklo, které jsem zažil – řekl mi, že všechno, co jsem se do té chvíle naučil, mám zapomenout a začít úplně od začátku. Poslední dobou za mnou jezdí do Plzně, bydlí u mne doma a věnuje se mi denně několik hodin. Měl by přijet zase teď v září.

• Při cvičení se vždy spojuje cvičení a filosofie?

Musí se to předávat zároveň. V celém světě platí rovnovážný stav, jing a jang. Ať děláte jakékoliv bojové umění, je to především o rovnovážném stavu v nás samotných. Bohužel kvalitních mistrů je dnes stále méně, mnoho lidí v bojových uměních tyhle informace vůbec nemá. Když jste ale u pramene řeky, je tam voda čistá – je důležité dostat se co nejblíže ke zdroji.

• Což vám se podařilo…

Především prostřednictvím mého učitele v Číně. Ale předtím jsem měl tu čest cvičil u sifu v Řecku, dost dlouho jsem byl v Kanadě, také jsem se učil od tibetských učitelů a uvědomil si, že ty kultury mají podobné zásady. V Kanadě jsem strávil hodně času s Indiány, které jsem učil kung fu a od nich zase jsem se učil boj s nožem a další věci. Indiáni jsou hluboce uvědomělí lidé, mají vysoké vzdělání, umí načítat zem i ostatní bytosti a váží si všeho důležitého s pokorou. U našich předků byla kdysi podobná pokora, která se bohužel dnes vytrácí… V kung fu je důležitá cesta skrze lidské srdce. Když cvičíte ne se sebezapřením, ale se sebevyjádřením, tak vydržíte mnohem víc. Všechno je propojené, bojové umění je jen jedna z cest.

VYŠLO V TIŠTĚNÉM PÍSECKÉM SVĚTĚ Č. 16/2018

Fotogalerie k článku