Písecký svět

Chci v úvodu říci, že zcela jednoznačně pozitivně hodnotím debatu o životním prostředí. Je skvělé, že lidé si uvědomují, že to nejcennější, co máme, je tato planeta a že se o ní musíme starat. Je to již poněkud otřepaná fráze, ale je pravdivá: „Zemi jsme nezdědili od předků, ale půjčujeme si ji od našich dětí.“ Na to musíme vždy myslet. Nemohu však přijímat jakékoliv názory a ekologické aktivity zcela nekriticky. Je nutno se vyvarovat určitých projevů zbytečné hysterie, demagogie a mnohdy až fanatismu. Jakákoliv debata o životním prostředí je přínosem, ať již na úrovni globální či na úrovni naší písecké. Oceňuji iniciativu členů skupiny Voda a zeleň v Písku a jejich práce si vážím.

(na fotografii: Kathmandu, několik kroků od centrálního náměstí, foto autor)

Nyní si dovolím být již více kritický. Úvodem říkám, že jsem silně ovlivněn tím, že poměrně často navštěvuji země třetího světa a tuto svou myšlenku píši z Nepálu. Z tohoto důvodu zřejmě hodnotím Evropu, Česko, ale i Písek mnohdy až nekriticky pozitivně (jak je mi mnohými vytýkáno), ale nemohu si pomoci. Navštívil jsem země, kde žijí stovky milionů obyvatel, a měl možnost poznat jejich „odpadové hospodářství“, dá-li se tak nazvat systém, kdy veškeré odpady jsou navezeny za město a tam páleny či prostě ponechány. Domníval jsem se, že toto je problém snad jen některých lokalit těchto zemí, ale po letošní návštěvě tropického ráje Bali jsem změnil názor. Pokud člověk vystrčí hlavu z resortu a vydá se na průzkum ostrova, má možnost vidět tuny odpadů. Většinou jsou alespoň hlavní města těchto chudších zemí uklizena, avšak toto se nedá říci o nepálském Kathmandu, kdy město se dusí v prachu a smogu, neboť velká část ulic je prašná nezpevněná, město brázdí vozy, které si mohou nechat o ekonormách leda zdát, a na ulicích či dvorcích planou ohně páleného odpadu. Zkrátka v tomto městě to vypadá ještě hůře než v Písku po skončení městských slavností. Proto mám potřebu krotit katastrofické scénáře o hrozném životním prostředí v Česku či snad nepořádku v Písku. Naše česká kotlina, ať se to líbí nebo ne, patří v globálu mezi nejčistší místa na zemi. Pro tento názor jsem často kritizován, co si to dovoluji srovnávat tyto země s Českem, mám se přece podívat do Německa, Rakouska či Norska. Nikde přece netvrdím, že nemůžeme být lepší a že nyní můžeme usnout na vavřínech, naopak. Pracujme na tom, abychom dosáhli čistoty skandinávských zemí. Chraňme životní prostředí, zajímejme se o něj a zlepšujme jej, ale bez hysterie a zavádějících informací.

Nyní ke konkrétním věcem a mému optimismu týkajícímu se životního prostředí. Problém vody. Je skutečností, že v posledních letech se řeší sucho. Lze však dělat závěry z několika vyschlých studen? Jsou období deštivější a období sušší. Vždy tomu tak bylo a myslím, že posledních pět let není doba, ze které lze dělat závěry. V této souvislosti si dovolím upozornit na studii ČZÚ, která vyšla i v prestižním časopise Nature. Skutečností je, že v Evropě je nejvíce vody za posledních tisíc let, konkrétně posledních devadesát let je v Evropě nejvlhčích. Https://www.nature.com/articles/s41598-018-27464-4. Co by měli tak říkat ti, kteří žili před těmito devadesáti vlhkými lety? Pokud problém vody dokáže řešit Izrael, který je státem v poušti, věřím, že i Česká republika si s menším výpadkem dešťových srážek dokáže poradit. Na tomto místě děkuji skupině Voda a zeleň v Písku, že se touto problematikou zabývají.

Co se týče poškozené ozonové díry, tak dle zprávy OSN se má tato zacelit nad Arktidou do 10 let, ve zbytku světa pak do roku 2060. To není tak špatná zpráva, že? http://conf.montreal-protocol.org/meeting/mop/mop30/presession/Background-Documents/SAP-2018-Assessment-ES-October2018.pdf

Co se týče odpadů, tak dvě stovky globálních gigantů, jako je např. Coca Cola či Nestlé, se zavázalo, že do roku 2025 budou všechny obaly recyklovatelné, kompostovatelné. To také není vůbec zlé. Snad bude tento závazek dodržen. https://www.bbc.com/news/business-45988589

Je mnoho dalších pozitivních zpráv týkajících se životního prostředí. Bohužel více čtivé jsou katastrofické scénáře a předpovědi. Špatné zprávy jsou prodávány lépe než ty dobré. Bohužel. Proto jsem v oblasti životního prostředí mírným optimistou, byť výhrady mám, ale jiné, než jsou nyní veřejností a médii diskutovány.

Nyní se přesunu od dobrých zpráv k těm, které mne znepokojují a kupodivu nejsou vůbec řešeny. V prvé řadě se jedná o automobilový průmysl.

Věc, která mi přijde zcela nesprávně uchopená, je tlak na snižování emisních norem u automobilů. Automobily se používají již přes sto let. Vývoj šel vždy kupředu sám od sebe. Auta z let padesátých měla menší spotřebu a lepší vlastnosti než auta z let třicátých. Vozy z let sedmdesátých byly ve všech ohledech lepší než ta z padesátých. Auta z devadesátých let byla výkonnější, úspornější a plnila lepší emisní normy než vozy o dvacet let starší. Vývoj šel kupředu přirozenou cestou bez toho, aby výrobcům bylo diktováno, co smějí a co nesmějí vyrábět. To se v posledních letech změnilo a o vozech nerozhoduje výrobce ani spotřebitel, ale jakýsi úředník v bruselské centrále. Zatímco dřívější režim se snažil poručit větru dešti, současné vedení se snaží poručit fyzikálním zákonům. Je vyvíjen tlak na snižování emisních limitů, a to za cenu tzv. downsizingu, kdy motory se stále menším objemem mají zcela nadstandartní výkony. Je však ale emisní hodnota tím nejdůležitějším měřítkem pro ekologii? Domnívám se, že nikoliv.

Kvalita současných výrobků je obecně nepříliš dobrá. Nedávno jsem viděl na youtubu reklamu z osmdesátých let na Mercedes, kdy ústředním mottem bylo: Mercedes, auto na celý život. Nyní je na místě otázka, co je ekologičtější: Jedno kvalitní vozidlo, které vydrží 15 – 20 let, nebo nové vozy, jejichž životnost je o mnoho kratší, a tak namísto jednoto auta, které slouží dlouho dobu, musí spotřebitel vyměnit za tutéž dobu vozy dva, tři, či dokonce čtyři? Je pro životní prostředí horší o něco vyšší emisní hodnota, nebo skutečnost, že musí být spotřebováno několikráte více materiálů a energií na výrobu aut tří? Auto již není věc na celý život, ale věc spotřební, která má plánovaně velice omezenou životnost. To je dle mého názoru opakem ekologie. Evropa však stojí na automobilovém průmyslu, a tak nemůžeme v tomto ohledu čekat zlepšení. Zvyšující se počet prodaných automobilů není ekologickým úspěchem, ale plivnutím ekologii do tváře.

Za ještě větší plivnutí však považuji systém „šrotovného“, který fungoval v Německu v době hospodářské krize před deseti lety. Majitel starého vozu dostal nemalý finanční příspěvek na koupi nového automobilu, pokud starý odevzdal k sešrotování. A tak v Německu byly likvidovány desetitisíce funkčních vozidel. Bylo k pláči vidět, jak jsou likvidována vozidla ve velmi dobrém stavu, která však dosáhla stáří deseti let. Byla ničena vozidla nejen typu Škoda Fabia, Toyota Yaris, Volkswagen Golf, ale i vozy vyšších tříd a člověku bylo až těžko, když viděl, co je likvidováno. Z vozů se nesměl vzít ani žádný náhradní díl. Uvědomme si jednu věc. Pokud kriminálník vezme basebalovou pálku a někomu na parkovišti poškodí onu deset let starou Fabii, bude považován za vandala, zločince, primitiva, ovšem takovéto počínání – ničení vozidel – bylo státní politikou tolik chváleného Německa. V nedávné době bylo opět v Německu zavedeno šrotovné, a to na dieselové vozy starší deseti let. Dochází tak k dalšímu ničení. Kdo z čtenářů jezdí „dvojkovou Octavií“? To jsou právě vozy, které jsou nyní u našich sousedů také šrotovány. Na ničení funkčních věcí však nic ekologického nevidím. Proč nejsou tyto vozy poslány do zemí třetího světa, kde je vozový park starý mnoho desítek let? Nebo alespoň na Ukrajinu, kde jezdí žiguly a podobné klenoty již historické hodnoty? Nebylo by ekologičtější omladit vozový park v chudých zemích než zničit zcela funkční stroje?

Další ranou ekologii je tolik vyzdvihovaná a propagovaná elektromobilita. Je nutno si uvědomit, že elektřina se určitým způsobem vyrábí. Pokud je mi známo, tak ekologové jsou proti elektrárnám uhelným i jaderným. Počinem Strany zelených byl vznik solárních baronů a ohavných solárních polí. Nevím, jak ekologům, ale mně se tyto plochy solárních panelů hyzdících krajinu nelíbí. Pokud by měla být ropa nahrazena elektřinou, lze si představit, k jak masivnímu nárůstu spotřeby elektrické energie by došlo. A to se jedná „jen“ o výrobu elektřiny. Proč je veřejnosti utajována obrovská energetická a surovinová náročnost výroby baterií, která životní prostředí likviduje? Zejména pak není vůbec zmiňována ekologická náročnost likvidace těchto baterií schopných pohánět celé auto. Trendy v automobilovém průmyslu jsou rozmanité, ale od ekologie jsou na hony vzdáleny.

Další problémem, který je diskutován minimálně, je přelidnění planety. Před dvěma sy lety žila na Zemi miliarda lidí, nyní se blížíme k osmi miliardám. Země není nafukovací. Mnoho lidí si tento problém uvědomuje a řeší jej poněkud svérázně. Na Západě přibývá ekologických antinatalistů a tito lidé „zachraňují“ svět tím, že odmítají mít děti. Nemyslím si, že by porodnost lidí západního světa byl onen globální problém. Západ má porodnost velice nízkou, vzrůstající počet obyvatel je otázkou zemí jiných. Např. Nigérie měla před šedesáti lety necelých padesát milionů obyvatel. Současný stav je pak dvě stě milionů. Všichni lidé třetího světa chtějí mít západní životní styl a úroveň. Jak jim humánně vysvětlit, že není v možnostech této planety zajistit západní konzumní styl života všem?

Největší ekologický problém, který vidím, je právě zmíněný konzumní styl života, a proto mám určitý problém uvěřit upřímné snaze studentů z hnutí „FridaysForFuture“ o změnu životního prostředí. Lidé chtějí peníze. Důchodci větší důchody, zaměstnanci větší výplatu, rodiče větší rodičovský příspěvek. Proč? Aby mohli více nakupovat. Nikdo nechce více peněz, aby jimi mohl vytapetovat chodbu, každý chce peníze, aby jimi mohl uspokojovat svou spotřebu. Jedná se však o spotřebu dosahující až perverzních rozměrů. Skromnost se zcela vytratila, vládnoucí náladou je nálada vlastnit, mít, nakupovat. Chceme nové oblečení, chceme novou elektroniku, chceme nový automobil, chceme nové vybavení obývacího pokoje. Proč? Není přece trendem západního světa chovat se šetrně k životnímu prostředí? Je nutno si uvědomit, že výroba a spotřeba nesou odpovědnost za více než polovinu emisí uhlíku. Současný svět je ovládán konzumem, který již dávno překročil únosnou míru. Současný svět nejvíce ničí patologická spotřeba. Avšak tato patologická spotřeba je tak normalizována, že si jí téměř nevšimneme. K tomuto vývoji se nedošlo náhodou. Životy jsou cíleně ovlivňovány tak, aby byl konzum podporován.

Světový obchod nutí svými mechanismy všechny země, aby se účastnily současného festivalu harampádí. Jakmile byly uspokojeny všechny lidské potřeby (těch, kdo mají peníze), ekonomický růst závisí na prodeji naprostých nesmyslů. Vzácné hmoty, složitá elektronika, energie potřebná na jejich výrobu a dopravu, to všechno se používá a kombinuje do sloučenin, které absolutně nemají žádný smysl. Pokud výzva studentů iniciativy FridaysForFuture začíná slovy „Milé vlády a vládci, když necháte zruinovat tuto planetu,“ jedná se o zjevné nepochopení největších globálních problémů. Pokud je ve studentské výzvě dále zmiňováno „Stop těžbě uhlí“, je to spíše k pousmání. Těžba uhlí je v útlumu po celé Evropě, těžební společnosti krachují, zato konzumní spotřeba nikdy nebyla vyšší. Jak dlouho má vydržet nové tričko? Jak dlouho má vydržet nový mobil? Podle mě do té doby, než se rozbije. Myslím, že životnost mobilu by měla být minimálně čtyři až šest let. Proč jsou mnohdy mobily obměňovány každá druhé Vánoce, u některých dokonce každý rok poté, co na trh přijde nový Samsung či iPhone? Kdo ze studentů zná nějakou opravnu obuvi? Proč ji znát? Proč něco opravovat, když se vše dá ihned koupit nové? Kdo by chtěl nosit tričko vyšlé z módy či mít zastaralý mobil s málo pixely?

Stále kupujeme a hromadíme. Kupujeme dárky jako legrační stojany na mobily, drbátka zad se zvukovým efektem, masážní přístroje na nohy, „originální“ misky ve tvaru srdce jako dárek na Valentýna. Lidé ve východním Kongu včetně dětí pracují v otrockých podmínkách, aby bylo vytěženo více kobaltu pro naše chytré telefony. Výzva nemá znít „Vládci a vládcové," ale má začínat: „Lidé!“ Byť nesouhlasím s některými tezemi hnutí „FridaysForFuture“, jsem rád, že se i díky tomuto hnutí o problému životního prostředí hovoří, ale pokud budou studenti protestovat v oblečení poslední kolekce s nejnovějším iPhonem v ruce, nemohu zcela věřit, že byla pochopena nejdůležitější problematika dnešní doby.

Děkuji všem, kdo se o životní prostředí zajímají, byť vidí odlišné problémy, než jaké vidím já.