Písecký svět

Kdo jsem a kam směřuji – to jsou dvě klíčové otázky, které neodbytně doprovázejí existenci každého člověka. Čas běží neustále kupředu a my – pokud nechceme žít jako zvířata nebo živořit někde pod mostem – se musíme na svých cestách rozhodovat, kterým směrem odbočíme na nejbližší křižovatce či kudy se dáme na budoucích rozcestích, která jsou ještě za obzorem.

Totéž platí i pro společenství lidí, jako je město Písek. Najít jeho identitu není jen nějaká maličkost, jen nějaké zbytečné filosofování, které musí ustoupit do pozadí před řešením dílčích, technických problémů s akvaparkem či parkováním. Naopak – jde klíčovou existenciální otázku, jejíž úspěšné zodpovězení dodá městu životní energii do příštích let a desetiletí. Až když si Písek pojmenuje, čím ve své podstatě je, tak odežene nebezpečí, že začne tápat a zabředávat do nesmyslu.

Čím tedy je Písek? Je městem sportu? Městem průmyslu? Městem podnikání? Městem dostupného parkování? Ani jedna z těch možností se mi nezdá přiléhavá – nedokážu se s ní jako Písečák ztotožnit. Mnohem více souzním s metaforou „jihočeské Atény“ – tradičním to přízviskem našeho města. V něm je vystiženo to, co bývalo v Písku jedinečné a co snad dosud nejlépe vystihuje jeho identitu: Písek jako město plné škol, jako město vzdělaných lidí.

Nezdá se mi, že bychom se od sametové revoluce snažili tuto velmi cennou nálepku nějak zásadním způsobem rozvíjet. Zaměřili jsme se spíše na rozvoj průmyslové zóny a nechali jsme si kolem města vyrůst ohyzdné krabice hypermarketů. V poslední době pak žijeme hlavně stavbou akvaparku či debatami nad parkováním v centru města. Proč jsme tak málo mluvili o školství, jehož kvalita je pro život společnosti tak důležitá? Proč jsme zůstali jen u opravování fasád chátrajících škol a nešli více pod povrch?

Zhruba 300 milionů v rozpočtu na vybudování zcela zbytečného akvaparku jsme našli. Nebylo by bývalo smysluplnější investovat takovou částku už dříve do vybudování špičkové knihovny v bývalé Základní škole J.A. Komenského? Nebylo by bývalo smysluplnější místo bezmocného sledování, jak se školy stěhují z centra města, bojovat všemi možnými způsoby za to, aby tyto instituce (byť je třeba provozuje kraj) na prestižních adresách zůstávaly? A co třeba větší finanční podpora školám či jejich užší spolupráce s městem?

To jsou jen první otázky, které mě v souvislosti se školstvím a vzdělaností v Písku napadají. Konkrétní opatření však nejsou tak důležitá jako to, abychom si nejprve uvědomili, jak velký význam pro naše město školství a vzdělanost má, a začali o tomto tématu mnohem více mluvit. Teprve diskuzí totiž vzniká šance dobrat se k originálním a účinným opatřením, která by napomohla tomu, aby značka Písku jako jihočeských Atén nevybledla a naopak neustále posilovala svůj lesk.

Ondřej Blažek, hnutí Jihočeši 2012

Související články:

Reakce na článek – Začněme mluvit o školství v Písku

Ředitelka stěhuje ZUŠ na rušnou periferii

Rozhovor – Jindřiška Kudrlová: Základní umělecká škola se stěhuje