Písecký svět

Festival v Písku se již konal po dvacáté, Festival ve Strakonicích po jednadvacáté. Příští rok tedy vyrovná ten písecký skóre a srovná počet konání se Strakonicemi. Jako Písečák bych měl jásat, jako Prácheňák zase tak moc ne. V letech, kdy se oba festivaly konají současně na vzdálenost pouhých dvou desítek kilometrů, to oslabuje každý z nich. Jasně, mezi Pískem a Strakonicemi, mezi Písečáky a Strakoňáky panuje určitá tradiční rivalita. Dokážeme ale spolupracovat např. v oblasti odpadového hospodářství (společně provozujeme skládku na Vydlabech). Co kdybychom spolupracovali i v oblasti folklóru a tradic? Nabízí se to v tomto okamžiku, kdy obě města budou mít za sebou stejný počet těchto festivalů. V Písku by se konal každý lichý rok, ve Strakonicích pak každý rok sudý. Namísto konkurence (která je možná dobrá v mezinárodním byznysu, nikoli však v kultuře) by nastoupila spolupráce a vzájemná podpora. A zůstaneme-li jen u Písku, nevysilujeme se před létem zbytečně pořádáním dvou relativně ekonomicky a programově náročných akcíi – Cipískovištěm a městskými slavnostmi Dotkni se písku? Nebylo by rozumnější pořádat jednu akci společně a pořádně? A nechat si něco třeba na poprázdninové období, které krom Mezinárodního festivalu studentských filmů žádný další vzruch nepřináší? Je, myslím, o čem uvažovat a měli bychom o tom mluvit. Uchopí to některý z politických subjektů ucházející se v říjnu o přízeň občanů svého města?

Miroslav Krejča