Písecký svět

Bohužel, v článku, který uveřejnil, je až moc nepravd. Ptáte se, jak to vím? No, bohužel mám celé tohle dění z první ruky. Vše to začalo asi před pěti lety, když jsem do místní politické scény vstupoval s tím, že bych rád viděl, kdyby město Písek mělo svůj vlastní útulek i pro kočky, bohužel moc vody proteklo Pískem a stále nic. Od té doby se vehementně snažím, aby se celá věc nějak pohnula, ale pořád narážím. Jako první bylo to, že jsem se seznámil s paní Evou Hulcovou (majitelkou spolku Písecké kočky) na schůzce u pana Šatry (vedoucího odboru životního prostředí) ohledně kastrování volně žijících koček. Zde se domluvily nějaké podmínky s tím, že paní Hulcová si dokonce udělala i kurz na odchyt a pustila se do toho, aby se nám ve městě kočky nemnožily v logaritmickém měřítku. (Nevím, jak se do této doby odchytávaly kočky, protože město mělo jen jeden dřevěný sklopec, ale jak říkal pan Veselý, kastrace prý probíhaly už v roce 2010, takže se asi chytalo do rybářských sítí). Bylo zajímavé v tuhle chvíli sledovat, jak se najednou měnila statistika odchycených koček ve městě a jak se ze stavu „nemáme v Písku žádné toulavé kočky“ přešlo na „no nějaké tu budou“.

Uteklo pár měsíců a my se s paní Hulcovou opět sešli. Na základě předvolebních slibů jsem s ní začal řešit, jak by se dalo pohnout s útulkem. Už v tu dobu měla pani Hulcová u sebe na baráku hromadu píseckých koček k adopci (většina z nich byla odchycena jako nemocná nebo malá koťata). Bohužel město ani nikdo jiný, kromě pár hodných lidí, kteří kočky venku krmili, se o ně nestaral. Když jsem viděl jejich stav a znal jejich příběhy, byl jsem dost rozčarován a řekl, ať si aspoň zažádá na město o finanční příspěvek na krmení. Moc se jí do toho nechtělo, ale po dalších jednáních s panem Šatrou se tak i stalo za podmínky, že pani Hulcová se stane zapsaným spolkem, bude vykazovat údaje o odchycených kočkách a spolupracovat s městem. Už tehdy ale bylo z druhé strany řečeno, že spolek odmítá suplovat to, o co se má starat město, a že bude fungovat jen do doby, než se město samo bude schopno starat o nalezené kočky (zde si neodpustím poznámku ohledně financování – 35,- Kč krmná dávka na den za kočku a 3500,- Kč paušál za měsíc – kdo z vás by byl schopen se za tuhle cenu starat každý den, svátky, víkendy třeba jen o čtyři kočky? Přes den do práce, v noci odchytávat další, dávat jim léky a hlavně vidět je umírat, když je na záchranu pozdě.).

Jak šel čas, zkoušel jsem různé věci, na začátku to bylo, že jsem po městu chtěl jen vhodné pozemky, kde by depozitum mohlo být a o ostatní by se starali dobrovolníci. Neprošlo to! Dělala se dokonce petice, ve které se vyjádřilo skoro tři tisíce občanů pro útulek, bohužel opět smetena ze stolu. O rok později jsem zkoušel, zda by se nedal postavit vlastní městský útulek, ve kterém by opět pomáhali dobrovolníci. Opět neprošlo! Následně se zkoušelo, zda by město nemohlo pronajmout depozitu aspoň bývalý výměník od teplárny, kde by se daly vytvořit vhodné prostory. Opět neprošlo! V posledním roce už byla situace opravdu neřešitelná, s čímkoli se přišlo, bylo hned shozeno ze stolu.

Díky tomu, že s opuštěnými kočkami se začalo dělat dusno, městská policie dostala konečně od radnice pokyny, jak se vůbec chovat, že nesmějí nalezené zvíře odmítnout převzít, že s ním mají zajet na sjednané veterinární ošetření a odtud ho převézt do depozita, kde bude zvíře ponecháno do doby, než se najde starý nebo nový majitel (opět není pravda, že by zde byly všechny kočky – ty co jsou opravdu „divoké“ jsou po ošetření vráceny zpět do lokality – ty, co jsou krotké a nemocné, těm se hledá nový domov). Osobně jsem měl několik schůzek s vedením města, kde jsem jim předkládal již hotové projekty z jiných měst, říkal paní starostce, že bych byl rád, aby se aspoň při nalezení kočky jednalo v souladu se zákonem a bylo vyvěšeno oznámení o nalezené věci (kočce) na úřední desce. Bohužel marně.

Nelze se divit, že po pěti letech absolutního diletantství (kdy se sejdou rádoby odborníci z řad starostů a místostarostů tří měst a dohodnou se, že nic není potřeba stavět ani dělat) se někdo může naštvat a oznámit, že prostě končí a město, starej se. A jelikož město (rada města) velmi dobře ví, co je pro něj výhodné a že lépe by to za 35,- Kč na den a 3500,- měsíčně nesehnalo, řekne jinou pohádku, pane Broži, vyčíslete náklady, dejte dohromady čísla, kolik a co bude stát, jak drahé co bude. To stejné ať udělá paní Hulcová a to nám předejte k posouzení. A zde začíná náš příběh a já se ptám: ,,Proč mě lžete do očí?“ a musím se zastat Píseckých koček a vystoupit proti nepravdám, které jeden poslanec a místostarosta píše:

- Není tak úplně pravda, že město Písek nabídlo prostory. Jediné, co město nabídlo, byla rozbořená stodola na statku Purkratice, kde je umístěna Naděje a ke všemu s tím nesouhlasil ani osadní výbor Purkratice.

- Není pravda, že město má jen povinnost se postarat. Město má povinností více a tou první je, že město musí zvíře převzít (když je nalezeno), musí zvíře vést jako nález a po dobu „dvou“ měsíců se o něj starat (jak si to zajistí, je na něm, pokud ale nebudou Písecké kočky, jsem zvědav, kdo to bude dělat, doporučuji udělat výběrové řízení). Pokud se pak nenajde majitel, může s ním dále dělat, co chce. Ale to neznamená, že ho druhý den po kastraci vypustí zpět!

- Není pravda, že spolek nedává pryč zvířata, naopak se stačí kouknout do výkazu sdružení, kolik koček bylo odchyceno, kolik koček bylo dáno do adopce a vypuštěno zpět.

- Není pravda, že spolek v Písku si dává velké finanční nároky, to si dávají spíš právníci za své služby, ale to je jiný příběh. Pokud se nezdá městu Písek finanční nárok, který měla pani Hulcová na jeho požádání předložit, není nic jednoduššího, než aby chytří radní vyhlásili veřejné výběrové řízení a uvidíme, zda je to přemrštěné, či ne (když město může dát 400 tisíc za facebookovou reklamu a svolání debaty s občany, nechápu, proč je cena 100,- Kč za inzerci kočky mimo mísu).

- Není pravda, že odchyt je nekoordinovaný, pokud se dělá velká akce, tak vždy jen po domluvě města, ale to by někdo, kdo dělá radního za životní prostředí, měl vědět, stejně tak, že životní prostředí upozorňuje v danou chvíli lidi, jak na úřední desce, tak i přímo v domech. Pokud se dělá odchyt a je to v noci, jde většinou o vystrašená zvířata, kočka vám přes den jen tak nevyleze, když je v cizím prostředí, ale to ví každý, kdo kočku má.

Tudíž velmi dobře víte, jak to celé je a co se dělo za posledních pět let! Stále jen naříkáte, že nemáte peníze v městské kase, při tom všem stavíte megalomanské projekty jako své pomníčky! Utrácíte zbytečně za věci, které jsou jen pro pár vyvolených a zcela k ničemu. Přitom když máte pomoct někomu, kdo si sám pomoct nemůže, tak na to kašlete a jen se oháníte kecy typu: Já mám taky kočku. Škoda jen, že ta vaše kočka nemůže mluvit, myslím, že by byla první, kdo by vám to vysvětlil. Ale jak se říká, jak ke zvířatům, tak k lidem.