Písecký svět

Závěr je podle mého téměř jednoznačný. Za posledních 50 let se město staví k Otavě zády a z řeky, která dala Písku vzniknout a byla zdrojem jeho bohatství, se postupem času stává takřka „přítěž“, o kterou se zajímáme hlavně v době povodní, ale jinak ji cítíme spíš jako překážku, kterou musíme překonávat a nikoliv jako prostor, kde je možné se rekreovat a čerpat energii. Tento trend se nedotknul pouze Písku. Naopak je možné jej označit za celosvětový. Na druhou stranu však také po celém světě vznikají snahy a aktivity, jak řeky vrátit zpět do života měst a udělat z nich společenský prostor. Velmi známé jsou aktivity v Madridu a v českém prostředí v Praze.

Podrobně k celé akci: Den architektury III – Řeka Otava a její potenciál pro naše město + Program Měsíc architektury

FOTO: Otava – její potenciál pro Písek – Den architektury III.

Ale zpátky k Písku. Jsme teprve na začátku, ale už můžeme představit dva záměry, které mají Otavu městu a jeho obyvatelům přiblížit. První byl tento týden představen v rámci měsíce písecké architektury ve Sladovně a týká se úpravy mezimostního nábřeží před kulturním domem. Všechny návrhy v současné době můžete shlédnout v prostorách písecké Sladovny, kde jsou vystaveny ve spodní části a také na webových stránkách města.

Podrobně také v článku Pravé nábřeží Otavy mezi mosty se bude upravovat. Jak?

Druhým projektem, který je v Písku diskutován již dlouhou dobu, ale teprve teď začíná být připravován, je projekt municipální lávky mezi čtvrtěmi sv. Václav a Hradiště.

Může se takřka zdát, že jsme si na stav, kdy jsou obě městské čtvrti od sebe odděleny, zvykli. Je však až neuvěřitelné, že je odděluje pouze cca 130 metrů široký tok Otavy. I přes tuto minimální vzdálenost, kterou zdravý člověk překoná za 2-3 minuty (vzdálenost od budovy KB na Velkém náměstí do Karlovy ulice je cca 180 metrů), činí pěší chůze mezi oběma částmi města záležitost takřka na celé dopoledne, navíc v nepříliš vábném prostředí – první spojnicí obou částí je Šrámkův most s velmi vytíženou čtyřproudou silnicí. To vše pak vede k tomu, že obyvatelé obou částí nejen pro pohyb do zbytku města, ale i mezi sebou navzájem (tedy pro překonání 130 metrů) používají motorová vozidla, kterými jsou nuceni kroužit přes půl Písku. Že to není nic, co by městu prospívalo snad netřeba zdůrazňovat. A to už nemluvím o těch, kteří chtějí využít přírodních břehů Otavy ke sportu. Pokud jste běžec a chcete si od Václava proběhnout jak část pod Václavskými skalami, tak protější břeh, no to už skoro trénujete na půlmaraton.  Řešení je proto nasnadě – zbudovat mezi oběma částmi města spojnici přes řeku. Možností je jistě celá řada – od přívozu až po silniční most. Jenže, přívoz je sice romantický, ale nepříliš praktický a převádění silniční dopravy v oblasti Václavského jezu by naprosto zničilo vztahy v území.  Řešením je tak lávka pro pěší (potažmo cyklisty), která výrazně zvýhodní člověka pohybujícího se vlastní silou před motoristou. Písek, celá jeho historie a krásné pohledy jsou navíc spojeny s lávkami a mosty a je snad až po hříchu, že posledním je Šrámkův most (nepočítáme-li hned následující most železniční), a oblast za ním je odříznuta. A konečně, lávka začne vracet život města do, na, k Otavě, tedy jednomu z největších pokladů, který v Písku máme. Zbývá tak vyřešit maličkost. Kde přesně lávku umístit a jak ji pojmout, aby byla nejen praktická a funkční, ale také se stala opravdovým architektonickým skvostem, který plně využije genia loci místa, stane se jeho součástí a nezpochybnitelnou posilou.

Pevně věřím, že jméno píseckého rodáka arch. Josefa Pleskota není v Písku nutné představovat, ale pouze pro jistotu doplním, že se jedná o jednoho z nejvýznamnějších současných (nejen) českých architektů. Výčet jeho ocenění v oblasti architektury by nutně přesáhl možnosti tohoto článku, nicméně mi dovolte zmínit, že v letošním roce tento skvělý architekt opět získal ocenění stavba roku za realizaci multikulturního centra Gong v Dolních Vítkovicích v Ostravě. Jeho realizace můžeme nalézt v Praze, Ostravě, Litomyšli, Mnichově…., ale nikoliv (světe div se) v Písku. Je až neuvěřitelné, že jeden z nejvěhlasnějších architektů dosud v Písku nerealizoval žádné ze svých děl pro veřejný prostor (v Písku je jeden rodinný dům z jeho pera realizovaný v 80. letech minulého století), i když několikrát se zřejmě zdálo, že se tato situace změní. Inspiraci pro oslovení pana architekta jsem nalezl v Litomyšli. Pro rozvoj měst se u nás po r. 1989 vžil dnes již takřka odborný pojem „Litomyšlský zázrak“. Důvod je nasnadě. Litomyšl prošla obrovskou proměnou, kdy byly moderní stavby velmi citlivě, účelně a pohledně zakomponovány do prostředí nádherného historického města zapsaného do seznamu památek Unesco (zámecký areál). Recept města byl v podstatě velmi jednoduchý – ve chvíli, kdy se rozhodlo pro nějakou z realizací, oslovilo věhlasného architekta a přesvědčilo jej, aby realizaci připravil. Výsledek se pak skutečně může jevit jako jakýsi zázrak. Důkazem je několik ocenění Grand prix – stavba roku. Stejný model (v daleko menším měřítku) jsem proto chtěl uplatnit v Písku. V r. 2011 jsem proto oslovil arch. Josefa Pleskota a požádal jej o společnou procházku Pískem. K mému překvapení nabídku přijal a až do letošního roku jsem jej vodil městem, ovšem bez očekávaného výsledku. Na všechny mé snahy přimět jej ke zpracování některého z projektů pro město zněla odpověď vždy stejně. Moc práce, málo času. Teprve v dubnu letošního roku svitla naděje, když pana architekta velmi zaujal nápad zbudovat lávku přes Otavu u Václava. Příležitost jsme proto již nepustili z ruky a v červnu letošního roku nám tento písecký rodák potvrdil, že je projekt lávky ochoten realizovat. Je asi mou chybou, že jsem pro samé nadšení z této skvělé zprávy zcela opomněl tento krok obhajovat. Jak tvrdí zlí jazykové, na radnici jsme zavedli výběrová řízení i na rohlíky a najednou dáme takový projekt jednomu člověku napřímo a to navíc v době, kdy začínáme opět ochutnávat kouzlo architektonických soutěží (již zmiňované mezimostí, či teď nově interiér knihovny). Pevně věřím, že výše uvedený text mimořádnost tohoto kroku zdůvodnil. Navíc se přiznám k jisté obavě. Po zkušenostech s některými „výsledky a realizacemi“ architektonických soutěží v Písku z dřívějších dob (např. lesovna či Titanik), jsem měl určitou obavu o budoucnost lávky přes Otavu, tedy o to zda bude nejen zajímavá a zapadající do prostředí, ale také funkční a fungující. Pana architekta Pleskota považuji za nadstandartní záruku obého.

Výše zmíněným v žádném případě nechci říct, že rezignujeme na architektonické soutěže. Právě naopak. Hledání možností řešení formou soutěží je podle mého názoru jediná dlouhodobě udržitelná cesta, která dostane Písek na pozice, které třeba jednou budou hovořit o „Píseckém zázraku“. Jistě jsou však i výjimky, které potvrzují pravidlo.

Byl bych velmi rád, kdyby tento článek sloužil nejen jako vysvětlení otázky položené v názvu článku, ale hlavně jako POZVÁNKA na představení studie projektu lávky, které proběhne v rámci měsíce písecké architektury dne 24.10.2013 od 19.00 v budově Sladovny. Všichni jste srdečně zváni. O celém projektu se můžete dozvědět ještě mnohem více, protože účast přislíbil i arch. Josef Pleskot. Byla by jistě škoda, nechat si ujít příležitost k setkání s tímto píseckým rodákem a mimořádným architektem a tvůrcem.

JUDr. Ondřej Veselý – starosta města Písek