Pavel Hubka: kandidát na starostu křtěný Otavou
IT technik, vášnivý kuřák doutníků, radioamatér, chemik, elektronik, zvukař a hlavně Písečák tělem i duší. Pavel Hubka, písecký lídr, krajský předseda a člen Republikového výboru Strany svobodných občanů, se už za několik dní utká o hlasy obyvatel svého města v komunálních volbách do obecních zastupitelstev. Kdo je ale jednička na písecké koaliční kandidátce číslo 9 SVOBODNÍ & PÍSECKÝ PATRIOTI doopravdy?
Když se před téměř padesáti lety dne 26. října 1968 narodil, jen málokdo mohl tušit, jak živá politická kariéra jej čeká. Vystudoval písecké gymnázium a první profesní destinací byl post odborného ekonoma a později samostatného programátora – analytika pro tehdejší Agrostav (nyní Kočí). V roce 1993 nastoupil do oddělení informačního a datového centra na okresním úřadě v Písku, po sedmi letech služby městu ale přesídlil do oddělení elektronického zpracování dat společnosti REWE, v níž působí do současnosti jako regionální technik.
Ke Straně svobodných občanů se přidal v roce 2013, protože dle jeho slov „zarezonovala s jeho myšlením“. Když o 4 roky později nastupoval na post předsedy Jihočeského kraje, změnu vnímal velmi výrazně. „Člověk se musel rozhodnout převzít odpovědnost za krajské sdružení a naplnit důvěru členů, která mi byla dána tím, že jsem zvítězil ve volbách,“ vysvětluje Pavel Hubka. A v obdobný úspěch doufá i nyní.
V účasti v komunální politice vidí svůj smysl poměrně jasně. „Politická účast pro mě znamená možnost ovlivnit nebo jakkoliv zasáhnout ve věcech veřejných, ve věcech politických. Vidím tam svou roli a vidím ji v tom, že ve Straně svobodných občanů působím jako opěrný názorový bod a vytvářím soudržnost v rámci Jihočeského kraje, v rámci svého města, v rámci Písecka,“ doplňuje.
Jeho politickým a profesním vytížením však trpí nejen jeho volnočasové aktivity, ale také rodina. Právě ta je ale pro něj tou největší oporou. Ze šťastného manželství má dvě děti, starší syn pracuje u hasičského záchranného sboru, dcera je v maturitním ročníku lycea Střední zdravotnické školy v Písku.
Koníčků má Pavel Hubka na rozdávání. K hudbě tíhnul už za dob socialismu, kdy za diskžokejským pultem platil za krále místních diskoték, a vášeň pro hru na piano a basovou kytaru mu vydržela dodnes. „Kromě éry diskžokeje jsem posléze začal dělat zvukaře, tehdy pro skupinu Nazdar a další podobné, a končilo to skupinou Platan Band a zvukařinou pro Michala Tučného,“ vzpomíná.
V průběhu let ho neopustilo ani zapálení pro techniku a IT. Už v 80. letech měl doma jeden z prvních počítačů a spojení jeho jména s Radioklubem Písek bylo jen otázkou času. Dnes působí Pavel Hubka jako jednatel klubu, pod jehož hlavičkou spolčuje nadšence do robotiky, radiového vysílání, techniky a chemie. A co víc, odborným znalostem učí i mládež. Pro děti pořádá pravidelné kroužky robotiky, každoročně organizuje a moderuje v rámci píseckého Pískoviště mezinárodní robotické klání Robotem rovně a město reprezentuje i v zahraničí.
Na kontě má koneckonců Radioklub Písek i mnoho ocenění z evropských soutěží. „Z našich úspěchů bych vyzdvihl například vítězství v robotické soutěži Na komín, kterou vyhlásila košická vysoká škola, kdy má robot vystoupat na neznámý komín po stupačkách. Byla tam velká zahraniční účast a Radioklub Písek zvítězil. Dostalo se nám velkého zadostiučinění,“ přiznává.
Kromě obdobných intelektuálních zálib holduje také adrenalinovým zájmům. Lyžování v Alpách nebo snad jachting v Jaderském moři? Na svahu či za kormidlem potkáte Pavla Hubku v každém ročním období. Přesto i pro něj zůstávají některá místa doposud neobjevená. „Teď jsou asi nejbližším cílem, severské země a rybolov. V dětství jsem rybařil, neboť můj děda byl vášnivý rybář, a už jsem to dlouho neprovozoval. Pamětliv slov Hemingwaye, že den strávený na rybách se nepočítá, bych si rád taky nějaký ten čas nepočítal,“ přibližuje své cestovatelské sny.
Že vodní živel hraje v jeho životě nebývale výraznou roli potvrzuje i sám písecký volební lídr. S řekou Otavou jej pojí silné pouto a neobyčejný vztah, který k ní cítí, málem zaplatil vlastním životem. „Bylo to v létě mezi 7. a 8. třídou. S partou kamarádů jsme se koupali pod plynovou lávkou a já se zapřel o jednu z klád, kterou zničila nedávná bouřka. Během sekundy se na řece vytvořil vír, který mě stáhl dva metry pod hladinu a zaklínil mezi dřevem. Proti tlaku vody příliš bojovat nešlo a když jsem se po několika minutách pomalu loučil se životem a připravil se na poslední výdech, mezi kládami se uvolnila asi dvoucentimetrová díra díky níž mě proud vytáhl opět na vzduch,“ popisuje událost, jež se mu stala téměř osudnou.
Od té doby na něj má řeka zásadní vliv. „Chuť a vůně Otavy vzniká hned u jejího zrodu – když dochází ke spojení Křemelné a Vydry.Křemelná je pomyslným kořením, které provází celý říční tok,“ objasňuje Pavel Hubka. Právě u vody se cítí nejsvobodněji – ať už na palubě lodi nebo jen při procházce po břehu.
„Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Se svobodou se pojí odpovědnost a spravedlnost, zabíjí ji ale zničující emoce jako lež a závist,“ tlumočí svá životní kréda muž, který přežil vlastní smrt. Svobodně bez lži a závisti tak hodlá vést i své rodné město.
Vyšlo na pisek.svobodni.cz, 2.10.2018