Písecký svět

Aleš Procházka z Písku: Studující punker s vlasteneckým cítěním, který se nebojí politicky angažovat

Aleš Procházka. Dvacetiletý kluk z Písku, jenž se na první pohled nijak zvlášť neliší od svých vrstevníků. Po prázdninách začal na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích studovat pedagogickou fakultu. I když před prázdninami „dezertoval“ od zemědělství a zvolil si přípravu na povolání učitele, ani to jej nedělá nijak vyjímečným. Možná ale překvapí, že je už léta vyznavačem hudebního stylu punk. To dokazuje svým pravidelně vyčesávaným čerokýzem, křivákem a těžkými botami, nezbytnými doplňky, kterými se pravidelně zdobí před startem na koncert některé ze svých oblíbených kapel. Má sice rád jejich svižnou, tříakordovou muziku, ale jak už z textu v úvodu vyplývá, nevede rebelský život anarchisty. V době volna bydlí doma s rodiči, během studií v krajské metropoli na privátě.

„Tahle hudba se mi líbí vlastně už odmala. Nejsem ale ideologicky zaměřený punker. Když už, tak razím heslo Punk´s not red“, tvrdí Aleš, a ukazuje plakát křičící ze stěny jeho pokoje, na němž jedinec s "kohoutem" na hlavě rozbíjí srp a kladivo, symbol třídní nenávisti. I přes svůj jinošský věk a punkový „exteriér“ má však netradiční vztah k vlasti, jejím osobnostem a hrdinům a celkově se zajímá o historii našich zemí. „Vždycky mě brali české dějiny. Od bájných dob, přes husitství až po období kolem první republiky. A vlastně do současnosti“, říká Procházka.

Právě láska k zemi jej přivedla do řad Svornosti, před nedávnem založeného občanského sdružení. „Cílem je udržování našich tradic a posilování národního uvědomění. Organizace obsahuje prvky patriotismu a pozitivního vlastenectví. Rozhodně ale odmítáme totalitní a zavrženíhodné směry, jakými jsou nacismus, fašismus nebo komunismus“, vyvrací případná narčení z extrémního zabarvení svého sdružení. Začátkem prázdnin – v předvečer státního svátku - se spolu s dalšími „svornými“ z různých částí republiky zúčastnil obcí Husinec pořádaného pietního aktu k uctění památky Mistra Jana. „Baví mě se spolčovat, vymýšlet a organizovat akce. Třeba návštěvy památných míst nebo túry po horách mi dávají hodně.“ I proto už tolik nepřekvapí, že se v letos v červenci stal předsedou její regionální organizace, o což usiloval. Zvolení ho - i s přihlédnutím k tak nízkému věku – velmi těší.

Činností v občanském sdružení však jeho angažovanost nekončí. V srpnu, kdy se zveřejňovali kandidátky politických uskupení jdoucích do komunálních voleb, se v Písku objevil na listině Strany svobodných občanů (Svobodní). A hned vepředu, v „nadějné“ pozici čísla šest. Současně patří k nejmladších kandidátům ve městě. „Impuls přišel od kamaráda. S přijetím kandidatury a zapojením do kampaně jsem moc dlouho neváhal. Jde totiž o frakci, kterou volím od jejího vzniku.“ V tomto ohledu má oporu i v lidech ze Svornosti. Mnozí z nich totiž mají podobné názorové a tedy i volební preference. Přehnané osobní ambice si ale Procházka nedělá. Na stejné listině figuruje i Alešova maminka Marie, kterou přiměl k tomu, aby svojí kandidaturou doplnila požadovaný stav. A co případné členství ve straně? Na to prý bude případně čas později.

I když k návštěvě došlo o víkendu, neplánuje se Aleš po mém odchodu připravovat do školy, ale chystá si svojí vzácnost, šedesátiletou kulovnici ráže 8x57 JS. Otec ho před časem přivedl k další aktivitě, která se mu postupně stává vášní: myslivost. Jak padne tma, vyrazí za město na posed. „Jsem teprve začínající nimrod, táta je mnohem dál. Zatím se mi povedlo střelil jen několik kachen a lišek. Co ale není, může být...“, uzavírá s úsměvem tento všestranný mladík a já si jako pozornost odnáším střeleného kačera, kterého ulovil den před tím u Mirotic.

Text: PaedDr. HANA VRBATOVÁ (s přispěním Pavla "P" Krále)