Písecký svět

Když jsem naposledy zveřejňoval na PS článek: „Čeho se děsím, nejen když bdím“, byl jsem místostarostou Písku zvoleným za ANO nařčen z toho, že nemáme svůj program, a proto musím napadat ten vzešlý z pera Andreje Babiše. Protože ČSSD svůj program samozřejmě má, rozhodl jsem se využít svobodného prostoru Píseckého světa pro jeho zveřejnění.

Vzhledem k tomu, že moje mateřská strana má deset celostátních tezí a k tomu přibývají dvě jihočeské, rozdělím debatu o nich do 12 částí, které budu každý týden zveřejňovat na webu PS. Výhodou tohoto postupu bude nejen to, že mohu každou tezi stravitelně popsat i ze svého pohledu, ale navíc můžeme využít prostor PS pro debatu a zodpovězení případných dotazů. V tomto směru je projekt Písecký svět skutečně skvělý a ojedinělý. Nejsem takovým optimistou, že bych očekával hromady čtenářů volebních programů, nicméně doufám, že se nějaký ten čtenář a tazatel přece jenom najde.

Jak plyne již z názvu článku budu se věnovat tezi, kterou má mateřská strana nazývá „Dobrá práce pro všechny“, ale já daleko raději používám slovní spojení „Konec levné práce.“

Prvním aspektem konce levné práce je minimální mzda, tedy mzdové minimum, které musí zaměstnanec od zaměstnavatele obdržet při plném pracovním úvazku. Slýcháme sice časté úvahy, zejména z pravicové části politického spektra, o tom, zda je vůbec nutné mít minimální mzdu zavedenu. Já odpovídám, samozřejmě že ano. Tento model je v moderní Evropě zcela běžný a ostatně ani české pravicové vlády od něj nikdy neodstoupili. Jsem jasným zastáncem minimální mzdy, která se pohybuje v důstojné výši. Podporuji efekt rozevírání nůžek mezi minimální mzdou a různými sociálními dávkami, které jsou vypláceny „nepracujícím“, což je věc, na které se snad shodneme úplně všichni. Cílem mé mateřské strany je dosáhnutí výše minimální mzdy do r. 2022 na úroveň 16.000,-Kč.

Zde již předem odpovím na dva argumenty politických oponentů. Prvním je, proč jsme tedy nepracovali s minimální mzdou již dříve? Odpověď zní: „Jednoznačně pracovali“. Od r. 2007 do r. 2013, tedy v období dvou (částečně tří) pravicových a dvou úřednických vlád, minimální mzda v podstatě stagnovala. V letech 2007 – 2013 na úrovni 8.000,-Kč a v letech 2013 a 2014 na 8.500,-Kč, tedy na úrovni zcela nedůstojné. Až současná vláda nastartovala systém jejího každoročního zvyšování s tím, že v současné době činí 11.000,-Kč a od nového roku by měla činit 12.200,-Kč. Není to sice bůhví co, ale pracovat za 8.000,- či 8.500,- to není motivace k práci. Pokud se skutečně podaří zvýšit minimální mzdu na 16.000,-Kč, a česká ekonomika v současné kondici na to rozhodně má, pak nejenže už jde o mzdu, která umožňuje důstojný život, ale při nezvyšování dávek pro „nepracující“ už se práce rozhodně vyplatí. Druhým argumentem je, proč se nezvýší minimální mzda skokově meziročně o 4.000,-Kč. Tento argument chápu a přál bych si to také, ale ačkoliv nejsem ekonom, i mně je jasné, že by takový skok znamenal zásadní ekonomické problémy spojené s obrovským meziročním nárůstem ceny práce. Tento nárůst je tedy opravdu nutné rozložit do let tak, aby nezpůsobil ekonomický šok.

Druhým, neméně důležitým aspektem konce levné práce, je růst mezd obecně. Tady máme cíl, aby v r. 2022 dosáhla průměrná mzda částky minimálně 40.000,-Kč. Opět již předem odpovím na dva obvyklé argumenty. První je dotaz, jak chceme zařídit, aby došlo k razantnímu nárůstu mezd v soukromém sektoru? V prvé řadě je třeba říci, že jde o menší skok, než se zdá. Po stagnaci průměrné mzdy mezi lety 2009 až 2013, kdy došlo k nárůstu průměrné mzdy pouze o necelých 2.000,-Kč (v r. 2013 dokonce průměrná mzda klesla proti r. 2012) se v posledních čtyřech letech průměrná mzda výrazně zvýšila skoro o 4.000,-Kč až na současných 29.320,-Kč. To je samozřejmě dáno ekonomickými úspěchy naší země pod vedením současné vlády, ale zároveň již prvními opatřeními, které si vláda mohla, s ohledem na dobrou ekonomickou situaci země, dovolit. Tato opatření pak musí pokračovat v ještě větší intenzitě tak, aby z ekonomického úspěchu země profitovali i její občané. Opatření je celá řada, ale mezi ty zásadní patří již výše zmíněný růst minimální mzdy, zvyšování platů zaměstnanců ve veřejné sféře – školství, zdravotnictví, sociální služby, kultura, bezpečnost (policie, hasiči). Další je pak podpora jednání tripartity a podpora pozice zaměstnanců při vyjednávání se zaměstnavateli. Všechna tato opatření, které vláda má v moci, zásadně, byť nepřímo, ovlivňují růst mezd v celé zemi, tedy i v soukromé sféře. Další častou námitkou je ta, zda na to naše země má. Ani zde není odpověď složitá.  Za situace, kdy naše ekonomika dosahuje výkonu 80% průměru EU a 60% Německa, ale mzdy jsou na úrovni 40% průměru EU, respektive 30% Německa, je zjevné, že v oblasti srovnávání mezd s výkonem stále máme co dohánět, a je naší povinností zasadit se o to, aby se obyvatelé ČR podíleli v daleko větší míře na bohatství země, které pomáhají vytvářet.

Vedle mezd a jejich výše je podmínkou konce levné práce také nárok zaměstnanců na odpočinek. Zde připravujeme celou řadu opatření. Mezi zásadní řadím zejména uzákonění nároku na dovolenou ve výši minimálně 5 týdnů (ta už je sice častá, nikoliv však bezvýjimečně běžná) a právo na nedostupnost. To bohužel běžné není a v době rozvoje mobilních telefonů a pokrytí signálem se situace dále zhoršuje. Každý člověk má přeci právo na dobu odpočinku po práci a jeho přikování k mobilnímu telefonu se stresujícím očekáváním, kdy bude, ve dne či v noci, dostávat další pokyny k práci, je pro nás zcela nepřijatelné.

S ohledem na shora uvedené jsem tedy přesvědčen, že má mateřská strana nabízí zcela reálný, byť značně progresivní, návod a směr, jak dosáhnout toho, aby se na bohatství naší země podíleli všichni, kteří neodmítají pracovat a zároveň měli důstojné podmínky pro výkon své práce.  

JUDr. Ondřej Veselý

Lídr ČSSD ve volbách do PS PČR 2017 za Jihočeský kraj