Písecký svět

Pokusím se reagovat na poslední „vnitropolitický“ vývoj a události v Písku. Jedná o zcela osobní názor.

Na jednu stranu je mi z toho smutno – ne kvůli některým přímým aktérům tohoto dění, ale kvůli občanům, kteří možná měli o dalším směřování svého města a fungování jeho samosprávy poněkud jiné představy, které vtělili do své volby v říjnu loňského roku. Na druhou stranu je to ale pro mne bohužel i určitá satisfakce (byť hořká), protože již při jednáních v loňském roce o variantách koaličního uspořádání jsem upozorňoval na slabiny modelu, který byl nakonec vybrán. Nelze jednoho z koaličních partnerů upřednostnit a druhého potlačovat. To je okamžitě zdrojem určité nerovnováhy, která se velice snadno překlopí do nedobrých vztahů uvnitř takovéto koalice. Být koaličními partnery znamená i určitou vyváženost a vyrovnanost vzájemných vztahů, která měla v tomto případě být formálně vyjádřena i v obsazení funkcí starosty a místostarostů. K tomu tak ale nedošlo, a může to být tak jedním z důvodů současných problémů. Tím druhým důvodem pak může být nerespektování určité politické profilace (i když osobně nezastávám princip pravo-levé optiky, ale upřednostňuji dělení na poctivé a nepoctivé, schopné a neschopné, líné a pracovité, chytráky a hlupáky, a tak podobně). No a tím třetím důvodem pak mohly být i určité osobní animozity, které by ale v politickém životě měly být maximálně upozaděny. Žádná koaliční smlouva pak nemůže nahradit kvalitní osobní vztahy, určitou politickou vyzrálost a hlavně společenskou odpovědnost.

Co nás nyní čeká? Scénářů dalšího možného vývoje je vícero. Zbytek koalice po odchodu ODS (ČSSD + VPM) bude dál pokračovat v tomto uspořádání a spoléhat na podporu svých návrhů od zastupitelů ostatních stran. Nebo se tato dvojkoalice nebude bát požádat veřejně o podporu např. zastupitele za KSČM. V obou těchto případech je ale nutné přistoupit k rekonstrukci městské rady, se kterou ale musí vyslovit souhlas většina všech zastupitelů, tj.minimálně 14 zastupitelů z celkových 27. Případně může být s hlasováním o některé zásadní otázce (třeba hned při opakovaném projednávání rozpočtové změny v rámci mimořádného jednání zastupitelstva tento čtvrtek) spojena i otázka vyslovení důvěry či nedůvěry současnému vedení radnice založeného na spolupráci ČSSD a VPM. A nebo může tato okleštěná koalice přiznat svoji určitou porážku a buď odejít z písecké politické scény přímo, nebo vyzvat všechny politické strany zastoupení v zastupitelstvu města k jednání o další budoucnosti a směřování Písku. Tím jsou v podstatě možnosti současné koalice vyčerpány.

Druhá strana, tj. opozice posílená nyní o zastupitele za ODS, má těch možností poněkud méně. Navíc je postižena syndromem určitého komplexu animozit, vyvolaných při štěpení původní ODS spojeném s odchodem řady členů této strany do jiné „politické stáje“. Mohou se ale nyní sjednotit a navrhovat odvolání vedení a rady města (otázkou ale je, jestli sjednocení za účelem nějaké destrukce je též dostatečně kvalitní sjednocení i za účelem budování a rozvoje), mohou nepodpořit opakovaně předkládanou rozpočtovou změnu (což by asi vedlo k relativně rychlému pádu koalice a vedení města), mohou bojkotovat rekonstrukci městské rady. A nebo mohou vstřícně vyzvat k jednání zástupce všech stran zastoupených v zastupitelstvu o další budoucnosti a směřování města. Co a kdo v této situaci udělá, bude výrazem vyzrálosti, politické dospělosti a odpovědnosti vůči občanům. Případný výsledek je ale také závislý na tom, zda je KSČM opozicí, nebo skrytou součástí koalice, a jak k této straně budou přistupovat ostatní zastupitelé.

Nezúčastnil jsem se ani nedělního jednání klubu ČSSD, o pondělním jednání ODS jsem se dozvěděl zprostředkovaně skrze média, nezúčastním se ani čtvrtečního mimořádného jednání zastupitelstva. Vše z pracovních důvodů souvisejících s výkonem funkce senátora. Na jednu stranu mě mrzí, že nemohu být u těchto pro moje město dramatických okamžiků přímo. Na druhou stranu mi to ale umožňuje zachovat si určitý odstup a možná i nadhled. V každém případě je zapotřebí ale hledat řešení, které bude optimální pro Písek a jeho občany. Zda a jak to bude vyhovovat některým zastupitelům, je v tomto případě naprosto nepodstatné. Proto já osobně preferuji to, co může učinit za této situace jak koalice, tak opozice. A to sednout za jeden stůl a v klidu a bez emocí, zcela pragmaticky hledat řešení optimální pro Písek a jeho další rozvoj. Dohodnout hlavní směry dalšího rozvoje města a teprve pak uvažovat o těch, kterým by byla svěřena úloha je za kontroly, ale i podpory ostatních realizovat. Jinak bude politická situace ve městě i nadále vyhrocená a nestabilní. A doplatí na to především samotní občané.

Podstatné je to, že se musíme přestat zaobírat prkotinami a že se musíme soustředit konečně již na skutečně koncepční záležitosti. A těch zásadních zase tak moc není. Je jím např. další osud Sladovny, podpora vzniku Technologického parku v Žižkovo kasárnách, optimální dopravní spojení Písku s okolními městy a regiony, skutečná podpora co nejširšího spektra podnikatelských aktivit, efektivní naložení s nevyužívaným a neudržovaným městským majetkem apod. A to, s čím se setkáváme při každodenním životě v městě, ať už je to kvalita životního prostřední, stav a údržba komunikací a chodníků, kultura, sport, bezpečnost občanů, propagace města apod., se musí stát naprosto běžným standardem, který budou automaticky zajišťovat příslušné organizace a osoby, a který nebude předmětem neproduktivních politických šarvátek.

Miroslav Krejča, 5. dubna 2011