Písecký svět

Od nepaměti člověka zajímá onen moment konce života, někdo s obavou, někdo s nadějí, další pro nesnesitelnou zátěž bolesti, s prosbou očekává konec svého života. Dnešní medicína se smrtí bojuje ze všech sil, a přesto nastávají okamžiky, kdy již žádná léčba není nic platná a nemůže vést k uzdravení našeho pomíjivého těla. Přijetí této skutečnosti je velmi obtížné nejen pro toho, koho se smrt bezprostředně týká, ale mnohdy ještě více pro jeho blízké.

Mezigenerační soužití se za mnohá léta vytrácí z naší společnosti. Domácností, kde žijí 3 i více generací pohromadě je skutečně velmi málo a ve městě je to jev spíše ojedinělý. Důsledkem je ztráta společného prožívání radostí i starostí, péče o seniory je zajišťována různými službami, od terénních, přes ambulantní až po pobytové, někdy s větší, jindy menší účastí rodiny a ve společnosti je zakořeněn názor, že normální je zemřít v nemocnici, v anonymitě a pokud možno tak, aby to nikoho neobtěžovalo.

Je toto opravdu přání toho, kdo umírá? Je to opravdu přání těch, kteří přicházejí o svého blízkého?

Je tady alternativa, které může pomoci doprovázet a tím je nově zřízený rodinný pokoj písecké Diakonie.

Diakonie ČCE – středisko Blanka v Písku se dlouhodobě věnuje práci se seniory. Každoročně zemře v našem středisku několik seniorů (většina klientů střediska je starší 90 let). Personál je průběžně vzděláván v oblasti péče o umírající a spolu s lékaři, klienty a rodinnými příslušníky tvoří jeden tým. Přesto jsou obrovské rozdíly v postoji, jak samotných obyvatel domova k jejich umírání, tak i jejich dětí, příbuzných či přátel.

Věřím, že poslední dny života, nechce nikdo trávit sám v nemocničním pokoji. Obvykle je přáním být se svými blízkými, mít možnost sdělit to, co nebylo sděleno do této chvíle, protože se mnohým radikálně změní pohled na důležitost věcí ve vlastním životě. Záležitosti do té chvíle nejdůležitější se stávají zanedbatelnými a naopak vystupují na horní příčky ty opomíjené, zejména vztahy v rodině.

Rodinný pokoj si nedělá ambice na náhradu hospicové péče. Jeho posláním je zajistit podporu a pomoc klientům i jejich blízkým při zvládání těchto náročných okamžiků, v klidu, bez negativních projevů onemocnění, zejména bolestí, bez nepřiměřeného stresu.

Pokoj má dvě místnosti, v jedné části je komfortní polohovací lůžko, s veškerým vybavením pro co nejvyšší možnou úlevu od bolestí a dalších projevů onemocnění, křeslo pro návštěvu a ve vedlejším pokoji je malá kuchyňská linka, pohovka, na které mohou blízcí přespat, stůl, židle, křeslo a další vybavení dle potřeby.

Na tomto pokoji probíhá standardní 24 hodinová péče 7 dní v týdnu. Péče neleží na rodinném příslušníkovi, zajišťuje ji odborný zdravotnický i ošetřovatelský personál, ale ten, kdo doprovází je také plnohodnotným členem týmu a může se podílet na poskytované péči. Dále probíhá intenzivní komunikace s ošetřujícím lékařem a případně dalšími odborníky jako je psychiatr či psycholog, kněz, pastorační pracovník, konkrétním individuálním potřebám se věnuje sociální pracovník a samozřejmě ostatní členové týmu včetně dobrovolníků, kterých se nám stále nedostává.

Čas prožitý společně v posledních dnech života je důležitý jak pro doprovázejícího, tak pro doprovázeného. Pro umírajícího člověka je to možnost zemřít v blízkosti svých milých, důstojně a ve smíření. Pro rodinu nebo přátele je to možnost být u lůžka toho, kdo odchází ze života. Být vedle něho, s ním a pro něho v jeho posledních dnech. Je to možnost doprovodit jej, pečovat o něho a rozloučit se s ním.

Petr Hladík

ředitel Diakonie ČCE – střediska Blanka